Steal My Boy

-27-

*Loui*

„Lewisi!" prudce jsem se otočil na původ toho hlasu a uviděl Liama v celé své kráse. Neměl jsem náladu s ním mluvit. Bolela mě hlava, měl jsem kocovinu, dvě hodiny školy za sebou a strašně jsem se těšil na postel a teplou sprchu. Hluboce jsem se nadechl a zastavil.

„Liame, jsi ten předposlední, koho teď chci vidět," povzdechl jsem si a založil si ruce na hrudi.

„Ano, já vím, ale poslouchej mě," zněl dost naléhavě, tak jsem jen pokýval hlavou. „Niall včera zmlátil Harryho, který následně zkolaboval a skončil v nemocnici." Zarazil jsem se a snažil se uklidnit svoje rychle bijící srdce.

„Je v pořádku? Proboha, musím za ním!" okamžitě jsem se otočil a utekl. Neposlouchal jsem, co Liam říkal a jen běžel se slzami v očích až do Londýnské ústřední nemocnice. Moje kroky se zastavily až u pultu, kde jsem na sestřičku zařval: „Harry," sestra se na mě nedůvěřivě podívala. Když se mi povedlo do hlavy dostat trochu více kyslíku nadechl jsem se a z větším klidem promluvil: „Styles, pan Harry Styles."

„Rodina?" Prohlížela si mě od hlavy až k patě pronikavým tmavým pohledem a já ztuhl.

„Jsem jeho... nevlastní bratr. Přijel jsem nedávno z Německa a Harryho kamarád mi řekl, že se stala nehoda." zalhal jsem a dělal jakoby nic.

„No dobrá, tohle mi vyplňte a je to pokoj," zamyšleně se podívala do papírů „329 ve druhém patře." Rychle jsem vyplnil nějakou přihlášku a okamžitě běžel nahoru. Moje srdce bilo neskutečně rychlým způsobem, div mi nevyskočilo z hrudi. U dveří jsem se srazil s vysokým mužem v dlouhém bílém plášti.

„Pozor, pozor, mladý muži. Kam ten spěch?" usmál se na mě.

„Musím za Harrym, co se stalo? Jak mu je?" vyhrkl jsem ze sebe a doktor jen zamrkal.

„Pana Stylese znám už léta a vy nebudete rodina, jak se vám povedlo projít přes sestru?" přimhouřil oči a založil si ruce na hrudi.

„Jsem Harryho kamarád a... teď už i nevlastní bratr." povzdechl jsem si a doktor se zasmál.

„No dobrá, dobrá... Aspoň někdo normální, narozdíl od té ženské. Harry je v pořádku, jenom měl nervové vypětí a taky má monokl a zlomený nos. Utíkej, budu tě krýt, ale nikomu ani mu! A kdyby přišla ta otravná ženská, tak jí řeknu, že Harry je na tom strašně zle a potřebuje chvíli klidu. ." Usmál se na mě a odešel. Vtrhnul jsem do pokoje jako hurikán a polekaný Harry na mě vykulil oči a přestal pít z hrníčku. Když jsem viděl jeho obličej, okamžitě jsem se rozbrečel a přišel k němu blíže.

„J-já vůbec nevěděl," posmrkával jsem a slzy se mi valily z očí „J-já myslel, že... Harry!" propukl jsem v hysterický pláč jako malé dítě. Harry to jen tiše pozoroval a pak mi ukázal, ať jdu k němu. Sedl jsem si na postel a položil hlavu na jeho hruď a, zatímco jeho velké ruce se kolem mě obmotaly jako štít. „J-já myslel, že, že," protahoval jsem a přerývaně dýchal. Harry mě vískal ve vlasech a pak mi na ně dal pusu.

„Jsem v pořádku, Lou..." pořád mě hladil po vlasech a já ne a ne přestat brečet.

„Ale Niall..." podíval jsem se na něj a přes slzy snad vůbec nic neviděl.

„Dal mi jenom to, co jsem si zasloužil, pojď sem..." přitáhl si mojí bradu blíže a dal mi hluboký polibek. Opatrně jsem se zapojil. Moje hlava řekla jedno velké ne, ale moje tělo si přálo víc. Moje srdce si přálo víc. Opatrně jsem se odtáhl a odvrátil pohled.

„Máš snoubenku, dítě, nemůžeme..." řekl jsem potichu a chtěl se zvednout. On mě ale chytil za ruku a stáhl zpátky k sobě.

„Kašlu na tu káču. Nenechám si tě vzít, Loui. Jsi jenom můj, rozumíš?" řekl s úsměvem a vzal mi hlavu do svých dlaní „Jenom můj a já tě budu bránit před celým zlým světem, i kdybych měl platit vlastním tělem." Znova jsme spojili naše rty a já se více natiskl na jeho hruď. Když jsem se odtáhl, pořádně jsem si ho prohlédl a rozesmál se.

„Vypadáš jak nosorožec." Jemně jsem ho šťouchl do přelepeného nosu a on sykl.

„Ty jsi blbeček." Vyplázl na mě jazyk a rozcuchal mi vlasy.

„Jak prosím? No tak tohle si vyprošuju!" Dělal jsem uraženého, ale Harry si mě opět stáhl do polibku a já byl opět v nebi. Jestli tuhle krásnou chvíli někdo zničí, tak ho asi vezmu defibrilátorem po hlavě. „Přál bych si, aby tohle nikdy neskončilo" Smutně jsem se podíval do prázdna a nechával se hladit ve vlasech. Harry najednou přestal.

„Jenomže skončí, Lou. Skončí a bude to nehorázně těžké." Nemusel ani dodávat, že to bude neskutečně moc bolet.

„Kdy..."

„15.srpna" oznámil mi datum jejich svatby a já věděl, že mi sice zbývají ještě dva měsíce, ale bude to tak neskutečně krátká doba.

„Co bude pak..." bál jsem se odpovědi. Vyhodí mě?

„Pak bude mou paní Eleanor Stylesová a já tak konečně padnu úplně do její pasti. Jestli řekne, ať tě vyhodím, budu to muset udělat."

„Nemůžeš proti ní třeba, já nevím, bojovat?" vždyť měl právnickou firmu, něco tam přece muselo být, něco... cokoliv!

„Jsi nádherný, Loui," usmál se na mě a pohladil mě po tváři, „možná to nevíš, ale to tě dělá ještě krásnějším. A je sladké, jak jsi naivní." Pohladil mě a vtiskl své rty do mých vlasů. Zavrtal jsem hlavu do jeho hrudi a zhluboka se nadechl. Já o něj nechci, nemůžu přijít.