Steal My Boy

-24-

*Harry*

Drtil jsem volant v ruce a opravdu hodně se snažil nežárlit na toho kluka, jehož jméno jsem už samozřejmě stihl zapomenout. Samozřejmě že jsem byl rád, že si našel kamaráda. Ale už se mi tolik nelíbilo, jak z něj byl úplně na větvi. Nechal jsem to být a radši jsem se věnoval řízení.

Na dnešní večer teda nemůžu s Louim počítat... Vytáhnu ven asi Liama. Stejně si s ním musím promluvit. Proto jsem vytáhl mobil a podal ho tomu koťátku se slovy, aby vytočil číslo s přezdívkou „Spoon King." Byla to taková má pomsta za to, že si občas ten kluk dělá legraci z mého přirozeného stylu. Asi týden se mnou potom nemluvil, ale když jsem mu pohrozil polévkou, tak bylo všechno zase v pohodě.

„Díky, dej to nahlas, proším," zazubil jsem se na něj a schválně to š ještě protáhl. Když se tak stalo a ten ocas to zvedl, musel jsem se rozesmát.

„Neříkej mi, že jsi toho blonďáka už zatáhl do postele. Nechtěl jsi na to jít pomalu?" popíchl jsem ho, jelikož jsem slyšel, jak se snaží popadnout dech.

„Nemel kraviny, Hazz. Jsem v posilce. Mimochodem jako každý čtvrtek. Reálně... Ty si pamatuješ i takový věci, jako je košile náhodného kolemjdoucího, ale tohle ne?" okamžitě mi vrátil úder.

„Pamatuji si jen věci, co mě zajímají. Vždyť víš, že i El jsem několik týdnů říkal Ello, než jsem si zapamatoval její jméno. Zaynovi zase Ringo, takže si nestěžuj," začal jsem se bránit a nějak nevnímal Louiho, „vlastně jen tebe a Louise si pamatuju jménem od první chvíle..."

„Tak když jsi byl z toho kluka mimo už od začátku, tak se ani nedivím," ozval se smích a já se podíval po mobilu, který držel Lou. Jakmile jsem si to uvědomil, tak jsem zrudl a přístroj si vzal a přiložil se ztlumeným mikrofonem k uchu.

„To je jedno, ale potřebuju tě večer," konečně jsem se dočkal k tomu, proč jsem volal. Bylo slyšet, jak i Li zvážněl.

„Stalo se něco?" okamžitě se začal starat a věděl jsem, že teď přijede, i kdybych mu to začal sebevíc zakazovat.

„Jo... Moc věcí a nechci být sám. Však víš. Mám pak tendence moc přemýšlet a dělat kraviny." Zatočil jsem do další ulice a mířil jsem k Louimu bytu, který byl vlastně můj, ale na tom teď nezáleželo.

„Vím. Ta poslední kravina byla to děcko," přitakal a povzdechl si. Přemýšlel nad tím, i když jsme oba dva věděli, že je rozhodnutý. Takže už plány měl...

„Ale tak druhý dítě si neplánuju udělat, takže klidně budu doma. Třeba si zase zahraju na klavír..." snažil jsem se ho přesvědčit, že teda jezdit nemusí. Nechtěl jsem, aby jen kvůli mně pořád něco rušil. Zvládal jsem sám i horší věci než souboj srdce s mozkem.

„Blázníš? Budeš hrát na klavír a chceš mě o to připravit? Teď jedu stoprocentně!" zasmál se. Snažil se mě tím přesvědčit, že je to v pohodě a opravdu přijede. Sám pro sebe jsem se pousmál.

„Dobře. Zahraju ti něco na přání... Vzal bych ven Louiho nebo Zayna, však víš. Ale Zee má nějakou akci doma a Lou už plány na večer taky má," vysvětlil jsem mu, abych se alespoň trochu zbavil pocitu viny, že někoho kvůli mně opět zruší.

„Vždyť v pohodě. Alespoň opět potkám Elevator a budu ji moct... uvítat v rodině." Sice jsem ho neviděl, ale bylo mi jasné, že mrkl. Na to jsem se musel opět rozesmát. Už jsme parkovali před budovou s byty.

„Ta tě zabije, až zjistí, že jsem si zase přivedl společnost. Alespoň že tě má alespoň trochu ráda. Sice nechápu proč, když Zeeho naprosto nenávidí, přestože se na ni snažil být opravdu milý... Občas mě štve, že si pozornost normálních lidí musím kupovat..." povzdechl jsem si a díval se jen před sebe. Opět jsem měl melancholickou chvilku, ale jsem ale okamžitě zamaskoval.

„Napíšu ti písničku, Li. Jenom pro tebe, jako za starých časů," zasmál jsem se a vystoupil z auta. Podíval jsem se na Louiho, který vystoupil taky až teď. Úplně jsem zapomněl, že tam byl taky...

„To budeš hodný. Dáme si pak duet, půjdeme se opít a ráno společně zvracet?" hned se toho chytil, jelikož to poznal. Jak je možný, že mě má tak moc přečteného?

„Chci ti napsat písničku... Mám to. Bude to... Doufám, že máš u sebe papír a tužku...

I wanna write you a song

One as beautiful as you are sweet

With just a hint of pain

For the feeling that I get when you are gone

I wanna write you a song

... Jo, to by šlo," usmál jsem se na Louiho a v bytě otevřel jediné dveře, které byly zamčené po celou dobu. Nechtěl jsem totiž, aby tam chodil někdo nepovolaný a posledně jsem zapomněl odemknout pro to malé koťátko.

„I wanna lend you my coat

One that's as soft as your cheek

So when the world is cold

You'll have a hiding place you can go

I wanna lend you my coat... To bude perfektní, Hazz. Miluju tyhle chvilky, když jsi to jen ty. Mimochodem, kdy se plánuješ zase zašít?" pokračoval Liam, který připojil část, kterou ze sebe teď vypotil on.

„Absolutně netuším, ale brzy. Takže se můžeš pomalu připravovat... Až dorazím do kanclu, pošlu tam někoho uklidit a nakoupit," rozhodl jsem se a posadil se ke klavíru, než jsem stočil pohled na to malé kotě, které mě zvědavě pozorovalo. „Myslím, že tentokrát si se sebou vezmu i hosta..."

Slyšel jsem překvapené vydechnutí a zalapání po dechu. „Lou, že?"

„Yep... Řekl bych, aby sis vzal toho blonďáka, ale nejsem si jistý, že by to dopadlo dobře," zamyslel jsem se a kouknul se na klávesy. Jednou rukou jsem začal hrát jednoduchou melodii. Maličký se nejistě a opatrně posadil vedle mě.

„V pohodě, on to pochopí. Zeeho vezmeš taky?"

„Hm... Nejsem si jistý. Ale asi tentokrát ne. Zayn si zaslouží dovolenou... Nechceš dneska večer vzít i tvýho blonďáka? Třeba ho přeci jen budu nakonec chtít pustit taky." Zamyšleně jsem nechal ruku pobíhat po bílým a černých klávesách.

„Dobře, vezmu ho. Alespoň bychom vám nechali chvíli s Louim o samotě. Však víš..." zasmál se a já ruku okamžitě stáhl.

„Vím. To je důvod, proč tě dneska potřebuju. V pět prosím přijeď ke mně, zatím čau," až přehnaně ledovým hlasem jsem se rozloučil a hovor položil.