Steal My Boy

-29-

*Loui*

Zavzdychal jsem a vjel mu rukama do vlasů. Nenechal mě ale pokračovat a jednou rukou chytil obě moje zápěstí a hrubě je stáhl dolů. Hrdelní zavrčení mi bylo jasným důkazem jeho nynější nadrženosti a já byl nucen se usmát, ale hned na to jsem zasténal, když se jeho volná ruka ocitla na mém rozkroku.

„Ha-Ha-Ha-Harolde..." zasténal jsem „n-nemůžeme v nemo- ah," skousl jsem si dolní ret a přirazil pánví k Harryho ruce.

„Jmenuju se Harry, Lou... a tohle jméno chci slyšet z tvých sladkých úst," zašeptal mi do ucha a zmáčkl moje, už tak dost naběhlé, přirození. „Vždy, když se dotýkáme, řekni, jestli na to chceš spěchat, zlato, řekni jestli na to nechceš jít pomalu"

„Harry, jediné, co na světě chci, jsi ty." Políbil jsem ho a zaklonil hlavu v dalším návalu slastné vlny, která pohltila celé moje tělo. Od kořínků vlasů, až po konečky prstů u nohou. Potřeboval jsem ho, chtěl jsem ho. Celým svým já. Stisk, který stále vyvíjel na moje zápěstí zeslábnul a já se tak opřel rukama o polštář vedle jeho hlavy. Harryho zkoumavé ruce pokračovaly po celém těle. Nezastavilo je nic a já nemohl zadržet svoje vzdechy, ačkoliv jsem se opravdu snažil.

„Nedrž to v sobě, zlato. Chci to slyšet." Zavrčel mi do ucha a znova stiskl můj rozkrok.

„Aghhh," skousl jsem si ret a svoje čelo opřel o jeho ramno „Hazz, jsme v nemocni- aghh..."

„Dobrý postřeh, Lou. Vnímaví." Políbil mě do vlasů a rukou mi zabloudil pod tričko.

„Harry!" Oba jsme se zarazili a já se prudce podíval na dveře, kde stála vysoká žena s dlouhými černými lokny. Měla na sobě minisukni a bílou halenku. Její zděšený výraz byl k nezaplacení, ale ty oči... Někoho mi neskutečně připomínaly. Tak neskutečně chladné, jako...

„Zayne?" řekl jsem zmateně a rychle slezl z Harryho. Rukou jsem si učesal vlasy a podíval se na Harryho, jehož nevěřící výraz byl tak neskutečně sladký.

„Co ty tady děláš?" Podíval se na mě tím děsivým pohledem a já nuceně zakňučel. Nenápadně jsem se přiblížil k Harrymu a byl připraven ho použít jako živý štít, kdyby byla ta možnost.

„Otázka je, co tady děláš ty a proč proboha vypadáš," Harry ukázal prstem na Zaynovu vyzáž „takhle."

„Včera byla obrovská párty u mě doma. Opili jsme se a ráno mi volal Liam, co se stalo... A tak jsem v tom, v čem jsem se probudil, spěchal k tobě. Problém je, že se teď nemůžu vrátit domů, protože se tam přivalila moje ex a já musím zmizet." Zayn zněl dost naléhavě. Těkal očima po mě a po Harrym a snažil se najít nějaké souvislosti.

„Jednu noc můžeš spát u Louiho, pokud ti to teda dovolí." Otočil se na mě Harry s prosbou v těch svých zelených smaragdech a já přikývl. Cožpak jsem mu mohl říct ne? Jenomže, to jsem ještě nevěděl, jaká to byla osudová chyba.

„Nevadí, klidně můžeš spát u mě." Řekl jsem tiše.

„A nemohli bychom už jít k tobě? Upřímně," ukázal na své šaty Zayn a já se chtě nechtě zasmál „takhle se nemůžu nikde pořádně ukázat."

„Ne, Lou ať jde, ale po tobě ještě něco budu potřebovat. Půjč si moje šaty, jsou na židli. Pak ti dám adresu, slibuju." Usmál se Harry a hodil po mně klíčky od svého auta. „Vezmi si moje auto." Přikývl jsem rozloučil se a odešel.

Dojel jsem domů, skrze velice hlučný Londýn, a napustil si vanu. Nic mě nedokázalo tolik uklidnit, jako teplá voda po celém mém těle. Vdechl jsem vůni mořské soli do koupele a ponořil hlavu pod vodu. Slyšel jsem tlukot svého srdce a v hlavě tornádo svých myšlenek. Když už jsem skoro omdléval, v plicích jsem měl ohnivou lávu a v očích písek, vynořil jsem se a rukou si vjel do vlasů, zatímco tou druhou jsem se zapřel o vanu a vylezl.