Zaklínač: Kdo jsem?

Plán

!!!jak už jsem psala v obsahu, nijak to nesouvisí s knížkou, hrou, nebo seriálem zaklínač!!!

Mladá dívka pomalu otevřela své světlé oči... ,,980023" řval venku hlídač... Zakroutila očima a vylezla ze stanu. Hlídač stál v pozoru před jejím mokrým plesnivým a smradlavým stanem, kde byl pořádek na posledním místě seznamu věcí, které se stejně nikdy neudělají. Dívka v roztrhaném, propoceném a kdysi dávno bílém tričku stála s rozcuchanými ohnivými vlasy a nespokojeně mlaskla...

To musí tak řvát?.. pomyslela si... Z vedlejšího stanu v ještě horším stavu vykoukl štíhlý vytáhlý rozcuchaný a od hlavy k patě špinavý kluk. Dívka jen ledabyle mávla rukou a dále mu již nevěnovala pozornost. ,,980023 nástup do laboratoře na zkoušku--" dívka salutujícímu vojákovi skočila do řeči a mrzutě na něj štěkla. ,, Chápu ty uřvanče" a vydala se směrem k místnosti, kde stráví dalších nepříjemných a bolestných hodin utrpení...

...

,,Kail!" Vykřikl vytáhlý blonďák s vyděšeným výrazem... Rusovláska se na něj podívala unaveným pohledem, s potem na čele. ,,Jestli to není důležitý tak mlč, ráda bych se po laborce vyspala" řekla mrzutě a kolíbavým krokem se kymácela do svého sídla... Neboli smrdutého stanu. ,, Musíš přesvědčit Marlie! Chce jít do 17!" Kailyn na svého kamaráda vytřeštila oči a rozběhla se k zápisové místnosti...

Před ohavnou budovou stála štíhlá dívka s tmavými kaštanovými vlasy... Dívala se na dveře, nad kterými se pyšnila obrovská číslovka 17, špinavá od všemožného hnusu... Natáhla ruku k polorozpadlé klice a chtěla ji zmáčknout, ale známý vyděšený hlas její kamarádky ji zastavil.. ,,Marlie opovaž se!" Marlie si rukou zajela do kaštanových vlasů a otočila se na rusovlasou Kail... ,,Já to zvládnu, věř mi" a vykouzlila jemný úsměv. ,,Nikdo tím testem ještě neprošel" řekla starostlivě rusovláska a chytla ji za obě ruce... ,,Prosím, nedělej to" Marlie uhla pohledem... ,, Víš že tam nemusíš, do 17 jdou jen dobrovolnicí..." Kailyn se podívala do jemné tváře, kde se kdysi dávno nacházel široký úsměv...

Kailyn se najednou zarazila... Marlie po tváří stekla jedna slza... Marlie ale nikdy nebrečí... ,,Ty tam nejdeš dobrovolně..." Vydechla potichu Kail... Marlie se na ni úzkostlivým pohledem podívala a rozbrečela se... Kail ji objala a cítila, jak se jí do očí derou hořké slzy bolesti...

Kolem dívek se začala shlukovat stráž tábora... Kailyn všechny spražila pohledem... Marlie se vyprostila z obětí a naposledy se na svou kamarádku usmála a řekla ,, prosím postarej se o ni..." Kailyn se na ni  podívala... ,,Ne, ne ne ne ne ne NE NEEEE!!!" zakřičela zoufale, když se štíhlé dívky chopili vojáci a táhli jí do špinavé plechové budovy... Kailyn chytli pod paží a táhli ji pryč...

Dívka sebou vrtěla, kopala, škrábala, dokonce i kousala... Zuřivě se na ně podívala a vytrhla se jim... Běžela ke dveřím, aby zachránila Marlie, ale bylo už pozdě... Dveře s číslem 17 se zavřely... Rusovláska se rozbrečela a začala zuřivě bušit do dveří... ,, Marlie!" Zakřičela a sesunula se podél budovy... Vojáci ji odtáhli do jejího stanu a hodili ji na zem...

Rusovláska jen ležela na zemi a ani se nehla... ,,Kail" uslyšela hlas svého kamaráda... ,,Co se s ní stalo?" Zeptal se opatrně, i když moc dobře věděl, jaká je odpověď...

Rusovlasá dívka s obličejem ulepeným od slz se otočila na blonďatého mrzutého vysokého štíhlého a utahaného chlapce... ,, Už mě to nebaví... Nebaví mě dívat se, jak tu všichni umírají... Nebaví mě dívat se jak umírají malé děti a ještě horší je, dívat se na jejich vyděšené výrazy když přežijí... Proč jsou lidi tak zlí?" Chlapec se na dívku podíval pevným pohledem se svýma smaragdovýma očima a smutně řekl,, musíme to vydržet"... Dívka se na něj podívala a její světlé oči s jedinečnou barvou se zableskly odhodláním... ,,A nebo taky ne..."

Chlapec se na ni podíval s pozvednutým obočím... ,, Mám plán Jerry" řekla mu tichým hlasem a dívala se do země... ,,A Marlie nám pomůže..." Jerry se na ni starostlivě podíval a řekl ,, podívej, i mě to mrzí.... Měl jsem Marlie fakt hodně rád... Ale to už tak na světě chodí... Teď se hlavně musíme postarat o Luci, je mnohem mladší než Marlie... " Kailyn mu zacpala pusu svou vychrtlou rukou... ,, Říkám že mám plán" Jerry se na ni stále nechápavě díval... ,,Dostaneme se odsud" řekla tiše a otřela si slzy... Povolila svou ruku na jeho ústech a začala prohrabávat kupy bordelu v jejím stanu.

Jerry se na Kailyn pozorně díval a pak si sedl na polorozpadlou postel, skládající se ze tří částí. Uhnilé prkno, deka a stará pavučina, která byla tak zaprášená, že toho pavouka ani nebylo vidět... Kailyn rozhrabávala všechny rohy stanu, když v tom se zastavila... Podívala se na místo kde seděl Blonďatý dlouhán a shodila ho z postele... ,,Kail, kdy mi řekneš co to tu vyvádíš?" řekl podrážděně a zvedal se ze špinavé podlahy. Kailyn si vzala starou skleničku a něco zašeptala... Lepkavá pavučina se rozhýbala a z ní vylezl malý černý vypasený pavouk s celkem velkým zadkem. Kailyn skleničku přikryla papírem, aby si to náhodou nerozmyslel, protože je velice náladový... A pak se otočila na Jerryho. Jerry na ni pořád nechápavě hleděl... Kail ukázala na svého malého přítele ve skleničce a řekla ,,tenhle prcek ti způsobí velkou bolest, i když se nezdá... Věř mi, vlastní zkušenosti..." 

Jerry přikývl, ale stále nic nechápal... Kailyn naprosto bez emocí řekla ,, až budou vynášet mrtvá těla ze 17, my se půjdeme s Marlie rozloučit. " Jerry ze všech sil zapojil to, co má v hlavě místo mozku a konečně mu všechno začalo docházet... ,, Půjdou s námi asi tak čtyři vojáci... A když je všechny dostaneme do ukrutných bolestí... Zeptáme se, jestli můžeme k tělu... To bude hádám v příkopě, oni, protože se budou soustředit na svoji bolest nám to dovolí a my utečeme" Jerry kýval hlavou a oči se mu bleskly nadějí... ,, To zní dobře" řekl a usmál se. Kail na usmívání neměla náladu... Nechtěla k tomu plánu využít Marlie, ale nikdo jiný tu nebyl... 

Jerry se na ni podíval, chytl ji za ruku a řekl ,,Nevadilo by jí to" Kailyn tak vytrhl z děsivých myšlenek a ta se na něj vděčně podívala... Pohladil ji po tváři a odešel... 

Kailyn položila skleničku s pavoukem na volné místo na stole a šla se projít ven... Viděla malé vyděšené děti, které netušily co se děje... Šla kolem budov s číslem 12, 13, 14, až došla k budově se špinavou sedmnáctkou... Zahleděla se na dveře, za kterými bylo tělo její kamarádky... Nikdo nemohl projít tímto testem... Vzpomněla si všechny těla, která viděla... Za těmito dveřmi se nacházely ambulky se slzou gina, krví ohnivého draka, ale co bylo nejhorší... Byla tam slina od Dobytčího děsu... Smrtelná pro všechny zaklínače...

Kailyn vlály rudé vlasy pod náporem vlahého větru do všech stran... Dívala se dívala do laboratoře, z které nikdy nikdo nevylezl živý... Z jejích chmurných myšlenek ji vytáhla drobná postava tmavovlasé holčičky... Zaťukala jí na ruku a vyčkala na její reakci. Kailyn se ostražitě otočila, ale když uviděla drobnou dívenku, usmála se. ,,Co tu děláš Lucy?" zeptala se a snažila se vypadat co nejvíc vesele. Malá Lucy se na ni ustrašeně podívala a řekl ,,Nevíš kde je moje sestřička?"...

Tyto slova se Kailyn zaryly hluboko do srdce... Ucítila na tváři drobnou slzu, ale okamžitě ji otřela a znova se na drobnou dívenku usmála... Klekla si k ní a řekla ,,Víš Lucy, Marlie je pryč. Je na místě, na kterém už ji nikdo trápit nebude..." Lucy se na ni dívala, a pak řekla ,,Já na takové místo chci taky. Proč mě nevzala sebou?"

Kail tmavovlásku pevně objala a vydechla ,,Neboj se, za chvíli už taky budeme pryč"