Zaklínač: Kdo jsem?

Dream of Luna

V šíleně smrdutém lese jsme nakonec přespali, protože jsme už z toho byli všichni unavení... Nemohla jsem usnout, a tak jsem začala přemýšlet, odkud vlastně Nik je... Určitě bude mít nějakou bohatou rodinu, protože jeho kůň, myslím že se jmenuje Kapitán, je krásný a silný hřebec... Pohledem od jeho koně jsem sklouzla až na jeho samotného... Spokojeně oddychoval a jeho věčně rozcuchané vlasy mu padaly do obličeje...

Že bych mu přeci jen začala věřit?... Je pravda, že mi zachránil život... Vlastně dvakrát... 

...

Probudila jsem až ráno... Celkem brzo... Podívala jsem se na své dva společníky, kteří stále spali a pak jsem se otočila na mého nového kamaráda... Nebo kamarádku?... Pohled mi sjel na uzlík oblečení, který byl ovšem prázdný...Jakto?... Nemohl se ani hnout, měl dvě nohy zraněné...

Šla jsem se porozhlédnout kolem. Dívala jsem se všude, nasávala jsem vzduch, ale nic jsem nenašla... Pak jsem si uvědomila, že mě nebolí noha... Vyhrnula jsem si nohavici, ale kde nic, tu nic... 

,,Co se tady děje?" zamumlala jsem a sáhla si na místo, kde ještě včera byl krvavý, dosti hluboký šrám... Z myšlenek mě vytrhl dusot kopyt... Bleskově jsem se otočila....

Těsně přede mnou se zastavil obrovský černý kůň, s huňatými kopyty a s tenkým špičatým rohem vsazeným doprostřed hlavy, z které se na mě dívaly dvě obrovské tmavě modré oči, jako dva safíry... 

Nezmohla jsem se na nic jiného, než abych si sedla na zadek... ,,Hou hou příteli" dostala jsem ze sebe, ale tím jsem si vysloužila jeden šťouchanec rohem... ,,No tak dobře, promiň přítelkyně" opravila jsem se rychle a mnula si bolavé místo... Klisna vesele zavrtěla hlavou a její jemná tmavě modrá hříva se u toho zatřpytila... Zvedla jsem se z tvrdé země a dala si ruce v bok... ,,Můžeš mi něco vysvětlit mladá dámo?" řekla jsem a nasadila přísný tón. Klisna se na mě odhodlaně podívala... ,,Jak to, že před asi osmi hodinami jsi byla malé hříbě, které mělo zlomenou nohu a v té druhé jí chybělo tak 30% masa.... A teď jsi obří klisna, která si tu v pohodě dupe všema čtyřma?... A taky, jak to, že mě nebolí noha?" 

Vesele se na mě podívala a zařehtala... ,,No, díky za odpověď, hned jsem o něco moudřejší" řekla jsem mrzutě... ,,No každopádně, jsem ráda že už jsi v pořádku... A taky o dva metry větší... Takže, užívej života... A dávej bacha na lidi, jsou to svině" 

Dokončila jsem svůj proslov a zamávala na ní... Klisna se na mě zadívala a... A překřížila přední nohy.. Potom se mi uklonila... Až po chvíli mi došlo, že mi tím dává najevo úctu a svou věrnou oddanost... ,,Ne ne ne, ty si jdi za svými, nejsi mi nic dlužná" řekla jsem a poplácala jsem jí po zádech... Klisna se na mě znova zadívala a já jsem v těch magických očích uviděla náznak smutku... ,,Aha... Ty nemáš za kým jít" vydechla jsem potichu...

Pohladila jsem ji po hřívě a řekla jsem. ,,V tom případě, vítej v klubu... Někoho kdo už je fakt dlouho na cestě pěšky" řekla jsem a usmála se. Klisna o kousek ustoupila, pak si stoupla na zadní a divoce zařehtala... 

Kolem nás se zvedl prudký vítr a já jsem cítila, jak za mnou vlají moje ohnivé vlasy... Klisna dopadla na zem a přišla zase ke mně... ,,No, teď už jen stačí ti vybrat jméno... Nebudu ti celý život říkat klisno" 

,,Co třeba Ice-cream?" zeptala jsem se jen z legrace, ale vysloužila jsem si žduchanec rohem... ,,Au... A co třeba Jelly, to už je lepší ne?" Zasmála jsem se, ale smích mě přešel při dalším šťouchanci... ,,No jo" vyplázla jsem na ní jazyk a začala přemýšlet... Celé tělo měla černé, jen na jednom kopytě, úplně vzadu měla malý bílí flíček... Její hříva vlála všude kolem ní... Byla tmavě modrá a leskla se, jako temná noční obloha posetá různými hvězdami...