Zaklínač: Kdo jsem?

Princ temných elfů

Dobrá nálada mě ihned přešla, když jsem uviděla ceduli na dveřích s nápisem 'místnost 17' ... Zlé vzpomínky na tábor, na Lucy, Marlie, na Jerryho... Na ten sen... Všechny se vrátily a s tím i strach z jednání. Víc než strach jsem ovšem cítila zlost... Zlost a vztek na toho odporného člověka, kvůli kterému tu lidé trpí.

,,To je teda den... Je úplněk a my musíme tvrdnout s tím idiotem na nějakým jednání... Mnohem raději bych sbírala nějaké byliny, co by nám mohly pomoct... Třeba hlavošejník" zamyslela jsem se a vybavila si tmavě modrý lišejník, který má o úplňku dvakrát tak silné účinky. Podporuje imunitu a navíc, dodává ohromnou sílu a energii...

Nik s uchechtl a řekl ,,No jo ty čarodějice, bacha aby tě neupálili" já se zasmála... Nik se pousmál a řekl ,,Ale abys věděla, pořád existují vesnice kde se upalují čarodějnice... K jejich smůle je ovšem to, že většinou tam jsou jen ohnivé... Takže ty vesnice už vlastně ani nejsou..." Zamyslel se a chtěl pokračovat, ale já ho zastavila...

,,Už bys toho měl nechat, než se ti tím přemýšlením uškvaří i ty poslední mozkové buňky co ti tam zbyly" zazubila jsem se na něj a málem vrazila do dveří, které vedly do trůnního sálu

Obrovské dveře se otevřeli a já s Nikem jsme šli po červeném koberci až k trůnu, kde seděl... Princ elfů... 

Pohled Nika:

Letmo jsem se podíval na Kail... Oči se jí zaleskly vztekem. Nechápu proč... Ano, není sice úplně vzorný panovník, když má na každém rohu šlapku, ale nikdo přece není dokonalý... Možná mi něco zatajila. Všiml jsem si jejího výrazu když uviděla tu místnost 17. ,,Psst" sykl jsem na ni a klekl si a jedno koleno a sklonil hlavu. 

Kail udělala pukrle a sklonila hlavu, ale princ ihned vstal z trůnu a přešel k ní... ,,Ale dračí hnáty, taková dáma jako vy se mi přece nemusí klanět, to spíše já bych se měl poklonit vaší kráse" řekl a sklonil se, přičemž jí políbil ruku...

Tak teď už mě začínal vytáčet taky... Mávl na mě, na znamení že si můžu stoupnout a znova usedl na trůn. Postavil jsem se a otráveně se podíval na Kail... Ta si nenápadně otřela ruku do šatů a tvářila se u toho dost znechuceně... Ha, nemá u ní šanci, parchant jeden...

Cítil jsem, jak se mi zvedá koutek do škodolibého úsměvu. Princ se otočil na strážného vedle sebe a řekl ,,Přesuneme se do jídelny, nějak mi vyhládlo" a zvedl se. ,,Následujte mě přátelé" řekl a usmál se.

V tichosti jsme šli do obrovské jídelny a obsadili svá místa. Princ stál a usmál se na Kail. ,,Nemohu se posadit, jestliže takto úchvatná dáma stojí" řekl sladce, až mi z toho naskakovala vyrážka... Ani jsem si neuvědomil, že se mračím jak nějakej kakabus... Kail si s falešným úsměvem sedla a princ hned po ní, načež jsem si sedl také.

,,Jezte, co hrdlo ráčí" řekl zvedl ruce do velkorysého gesta. Kail podezíravě přimhouřila oči, ale pak se trochu uvolnila. Otevřela ústa a zhluboka se nadechla. ,,Mohla bych vědět, proč tu jsme?" Princ se přestal věnovat svému dosti přetékajícímu talíři a pozvedl hlavu. ,,Proč tu jste? No, je to zcela jednoduché... I když pro vás to může být trochu složitější... Vlastně pro všechny je to dost složité, až na mě, a určitě i na vás slečno, vy jste tak inteligentní dáma a prý i velice šikovná, pro vás o bude hračka... Já totiž--" Kail se prudce se postavila. Práskla rukama do stolu, čímž ho přerušila a rozzlobeně se na něj podívala. ,,Chci vědět, proč tu jsme, tak nechte těch řečiček a vyklopte to" řekla hlasitě. Princ na ni zaostřil a lehce přimhouřil oči... Pousmál se a klidně řekl ,,Jste rázná, to se mi líbí... Určitě velká bojovnice..." řekl a nadále se opíral rukou o bradu. Kail se posadila, ale její nálada byla stejná...