Zaklínač: Kdo jsem?

Hranice

Lehla jsem si na zem a nehýbala se... Ušli jsme asi tři míle, ale pro mě to bylo jako den cesty... Byla jsem vyčerpaná a hlavně mě bolel každý pohyb...

Nik opatrně sesedl z Kapitána a při tom si držel bok. Sice jsem mu to zavázala, ale on se tak vrtěl, že měl obvazy hned promočené krví...

,, Pojď sem" řekla jsem a pomalu jsem se zvedla. Nik ke mě přiběhl a zase mě položil zpátky na zem. ,,Ani hnout" řekl mi a já se na něj znuděně podívala... ,,Chci ti dát nové obvazy" řekla jsem a on se na mě podíval... ,, Jedinej, kdo tady bude něco dělat s obvazy jsem já, protože ty je potřebuješ mnohem víc"

Zamračila jsem se... Nik mi oddělal látku z nohy a dal tam novou.

Když jsem se nápadně začala podobat mumii, konečně jsem se posadila... Protože se Nik zrovna nedíval...

,,Lehni!" Řekl mi jak psovi a já se na něj podívala s povytažením obočím.. ,, řekni mi jediný důvod proč bych to měla dělat" řekla jsem a Nik se zamyslel... ,, Protože jsi zraněná, protože tady velím já a--" ,,tak to ani bobek, já jsem tady šéfová, takže se jdi vycpat" řekla jsem a dala si ruce v bok... Hned na to jsem toho ovšem začala litovat vzhledem k nedávným událostem, protože to bolelo jak pes...

,,Tak jo, vyhráls... Jenom mi něco dones jo?" Řekla jsem Nikovi... ,,No a co by to mělo být?" Zeptal se sarkasticky... ,,Ironii si odpusť a dones mi durman obecný, nezralou višeň, nějaké borůvky, vodu z rusalčího jezera a křivonožku"

Nik přikyvoval, ale u posledního požadavku se zasekl... ,,Co to je?" Zeptal se mě a já zakoulela očima... Negramot.. ,,je to zelená malá rostlina, roste to skoro všude a má to křivý listy.. to poznáš... A už jdi, nebo asi umřu" řekla jsem a popoháněla ho dál...

Když mi zmizel z dohledu, lehla jsem si zpátky do trávy a tiše umírala... ,, Nesnáším čarodějnice" řekla jsem a na tváři ucítila jemný jazyk mé společnice..

,,Luno nech toho!" Zasmála jsem se a podívala se do šibalského obličeje tmavého malevala...

,,Co tak koukáš?" Zeptala jsem se... I když jsem věděla proč na mě tak čučí...

V hlavě se mi ozval její hlas ,, Pročpak jsi mu tam přidala i borůvky?"
... ,,No... měla jsem na ně chuť... A taky jsou dobré na imunitu..." ,, Tobě na něm záleží"

Přerušila moje blekotání Luna... ,,No, je to prostě kamarád... A tak mi na něm záleží jako na kamarádovi.." řekla jsem a cítila horko ve tváři... ,,Namlouvej si co chceš, ale já to na tobě vidím"

Řekla nakonec a odešla. No tak mu udělám speciální mast no... To je toho... Přeci jen, zachránil mi život... Takže to má za to... Jako v dobrým... Prostě mu to oplatím...

Zavřela jsem oči a přemýšlela... Doufám že sežene všechno... Nerada bych se courala dva měsíce s naprosto neschopnou nohou a ještě nějakými částmi těla...

...

Otevřela jsem oči a snažila se rozkoukat... Dívala jsem se do jasných očích Nika... ,,No super ty už jsi tu" odtrhla jsem se od jeho lákavých očí a trochu se nadzvedla. ,, Máš všechno?" Zeptala jsem se a Nik pobaveně přikývl.

,,Tak davaj!" Vylítla jsem z leže a vrhla se k malému váčku který byl naplněný přísadami..

,, Nač ten spěch?" Zeptal se Nik a stále mě pobaveně sledoval. Jen jsem ho spražila vraždícím pohledem a pak už jsem si ho přestala všímat.

Všechny ingredience jsem podle daného postupu smíchala, převařila, ale pak jsem se ale zarazila... K rychlému uzdravení člověka je potřeba ještě jedna věc... Nenápadně jsem se podívala na Nika, ale ten mi naštěstí nevěnoval pozornost... Naklonila jsem se nad kotlík a plivla do směsi... Vše jsem pořádně rozmíchala a nalila do předem připravené ambulky. Její otvor jsem uzavřela korkovou zátkou a rychle jsem běžela dát to chladit do studené vody... Teda spíš jsem se pokoušela o něco na způsob běhu... Až teď mi došlo, proč si lidé nedělají lektvar regenerace... Potřebují tam slinu zaklínače...

Je to nechutný, ale pomáhá to... Stejně jako borůvky. Nemusíte je tam dávat, ale pokud vám někoho chcete opravdu vyléčit, je to mnohem účinnější.

To byl jeden lektvar... Teď ještě musím udělat pro sebe....

...

Když byly oba lektvary dostatečně studené, podala jsem jeden Nikovi a druhý jsem si vzala já... Nikův měl jemně fialovou barvu, kdežto můj byl křiklavě zelený...

,,Co to je?" Zeptal se Nik a významně zaťukal na sklo jeho ambulky...

,,No, to je na imunitu... Proto to má jinou barvu než můj" zalhala jsem, protože jsem věděla, že on by si kvůli své hrdosti nevzal žádný regenerační lektvar.

Nik si mě podezřívavě změřil, ale pak nakonec zátku oddělal a trochu se napil... ,, Musíš to vypít celý! A rychle" řekla jsem, protože jinak se mu všechny rány nezahojí...

,,Jinak to nebude fungovat" řekla jsem jako by nic a čekala, až Nik vypije celý obsah skleněné nádoby...

,,No tak fajn, ale první ty" řekl a pohledem sklouzl na mojí velmi lákavě vypadající léčivou vodu...

Vím přesně jak to chutná... Podobně jako to vypadá... Jako kdybyste do brčálu nalili zelený zvýrazňovač...

Zhluboka jsem se nadechla a lektvar co nejrychleji vypila...

Se znechuceným úšklebkem na obličeji jsem se podívala na Nika... ,,No teď ty" řekla jsem a snažila se nemyslet na hnusnou pachuť v mojí puse... Taky jsem si tam měla dát borůvky... S nima je to celkem dobrý...

Nik vypil celý obsah ambulky a podíval se na mě... Pak ke mě přišel blíž a udiveně si prohlížel můj obličej... A už to začalo...

Bylo to, jako kdyby mi po obličeji lezlo strašně moc nějakých broučků...

Pak jsem to samé začala cítit na břiše, na boku, na noze, na ruce... Prostě všude...

V tom Nik nadskočil a odhrnul si tričko... Já jsem se začala smát.

Tvářil se u toho, jako kdyby spolkl žábu.. Jeho rána na boku byla ta tam.

,,Tys mi lhala" řekl uraženě a já jsem se válela smíchy po zemi... ,,Jo, ale není to takhle lepší?" Řekla jsem a bez jakékoliv bolesti jsem se zvedla ze země...

Nik se pobaveně usmál... Zadívala jsem se do jeho tmavomodrých očí... Bylo to, jako dívat se do rozbouřeného moře...

Nemohla jsem od něj odtrhnout pohled... V jeho očích jsem uviděla malé jiskřičky, které se stále zvětšovaly...

Nik najednou potichu promluvil. ,, Něco mi pořád dlužíš princezno"... A jo vlastně, ta sázka... Prohrála jsem...

A já si chvíli myslela že... No nic....

,, Takže co po mě chceš?" Zeptala jsem se a čekala co řekne... Nik udělal nenápadný krok dopředu a řekl ,,Asi si to vyberu jindy" vydechl a mrkl na mě..

,, Cože?" Řekla jsem nevěřícně a dívala jsem se na něj jako kdybych právě viděla další čarodějnici...

,, Slyšelas dobře" řekl mi a usmál se... Mile se usmál... Čekala bych, že se mi bude smát že jsem prohrála, nebo vymyslí nějaký nesplnitelný úkol... Ale tímhle mě překvapil...

,,No fajn, tak já si na to počkám" zazubila jsem se na něj a prstem ho jemně odstrčila.

Nik se uchechtl a chtěl něco říct, ale já mu dala ruce přes pusu...

Něco jsem ucítila... Pomalu jsem mu je sundala a Nik se začal rozhlížet kolem sebe...

,, Něco cítíš?" Zeptal se potichu a já se na něj vážně zadívala...

Nik se na mě dlouze díval a trpělivě čekal, co mu řeknu...

,, Už nejsme u lidí" řekla jsem tiše a dávala důraz na každé slovo... Nikovi se zvětšily zorničky a otočil se, právě včas aby viděl tmavý stín, co se mihl mezi stromy...

,,Luno, uteče s Kapitánem do bezpečí... Pak nás vyzvedni ty víš kde ano?"

,,Je jen jedna možnost kde bysme teď mohli být" řekl Nik a sjel pohledem ke mě.... Já jsem se opřela o strom a naštvaně si odfrkla... ,,Jo.... Jsme v pěkný kaši"