Zaklínač: Kdo jsem?

Ledový dotek

,,Musíme na hlavní náměstí!" Křikla jsem po Nikovi a ten chápavě přikývl. Strčil si dva prsty do úst a hvízdnul... Zvuk se ostře nesl až do stáje, kde se až do teď spokojeně cpal Kapitán... Jakmile uslyšel hvízdnutí, okamžitě tryskem vyrazil ke svému pánovi.

Kapitán zpomalil a Nik se na něj za jízdy vyšvihl. Já rychle nasedla na Lunu a cválali jsme na náměstí...

Na místě jsme sesedli z koní a já se znova porozhlédla kolem... Vprostřed náměstí stála kašna. 

Přišla jsem k ní blíž a pozorně si ji prohlédla... Kašna byla z tmavého kamene a ze zadní strany do ní něco bylo vyryto... "Luna gloria" ... Sláva měsíci.

,,Luno, stoupni si do téhle kašny všichni ať jdou sem. My mrtvé milenky udržíme na radnici, je tam dost velká místnost na boj. Když na ně přímo nebude svítit měsíc, nebudou tak silné.... I když budou silné dost... Měsíční paprsky budou dopadat přímo na tuhle kašnu, do té vody, když v ní budeš stát a ty lidi tou vodou pokropíš, nebudeš muset vyčerpávat tolik své síly... Do té kašny se ale nesmí dostat nikdo nakažený jasné? A už vůbec ne mrtvá milenka... Kapitán ti bude pomáhat... Je vám to všem jasné?" vysypala jsem na ně... Nik zaraženě stál a Luna se na mě překvapeně dívala z kašny... Kapitán dělal, že mi nerozumí, ale já vím moc dobře že mi rozuměl...

Udělala jsem krok k němu a zadívala se mu hluboko do očí... Nervózně zvedl přední nohu a já přimhouřila oči... ,,Rozuměls mi?" zeptala jsem se a podezřívavě se na něj dívala. Nik si zkřížil ruce na prsou a řekl ,,Baví se jen se mnou, tebe nebude poslou--"

Kapitán zafrkal a přikývl hlavou... Nik překvapeně otevřel pusu a já se na něj podívala s pozvednutým obočím. ,,Cos to říkal?" zeptala jsem se posměšně a Nik uraženě zpražil Kapitána naštvaným pohledem. ,,Zrádce" řekl a Kapitán uhnul pohledem. 

Nasála jsem vzduch kolem... ,,Je jich tu celkem dost" řekla jsem a Nik se na mě otočil. ,,Celkem dost není moc konkrétní, mohla bys to nějak upřesnit?" ,,Je jich tu 12" řekla jsem a Nik se pousmál. ,,No, tak to abychom začali"

Já s úsměvem přikývla a podívala se na Lunu. ,,Připravená?" Luna přikývla a zavřela oči. Kolem nás zavanul lehký vánek a já uslyšela otvírání dveří... Z domů začali jako náměsíční vycházet všichni lidé... Každý měl na sobě černé fleky, někteří je měli sotva znatelné, jako od konečků prstů, ale někteří na to byli hůř... Jeden muž se skácel na zem, pod vahou všech svých výčitek... Celé jeho tělo bylo černé... 

Tělo se začalo třepat... ,,Co se s ním děje?" zeptal se znechuceně Nik. ,,Mění se na... Mrtvého milence..." řekla jsem a pozastavila se nad tím oslovením... Muže jsem ještě nikdy neviděla... ,,A co s ním máme dělat?" zeptal se a já se na něj neutrálně zadívala... ,,Ty víš co" řekla jsem a podívala se na toho chudáka. ,,Když ho nezabijeme teď, zabijeme ho potom" řekla jsem a snažila se na to moc nemyslet... Přišla jsem k němu a tasila svůj meč... Nik se na mě smutně podíval... ,,Jeho duše bude mít klid když to udělám" řekla jsem a naposled se podívala do jeho tváře...

Byl to mladý, celkem pohledný muž... Jeho tvář byla zkřivená bolestí... Musel se opravdu trápit... Křečovitě jsem zavřela oči a odvrátila od něj tvář... Pozvedla jsem meč a chtěla s ním seknout, ale něčí ruka mě zastavila...

Otevřela jsem oči a podívala se na Nika. S nepřítomným výrazem se na mě podíval a řekl ,,Já to udělám... Tys člověka ještě nikdy nezabila" řekl a přiložil ostří ke krku toho muže. 

,,J-jak to víš?" zeptala jsem se a zasekla se... Chtěla jsem se ještě podívat na toho chudáka, ale Nik mě jednou rukou vzal za bradu a řekl ,,dívej se mi do očí"... Poslechla jsem ho... Zadívala jsem se do jeho hlubokých modrých očí... Ani jsem nezaregistrovala, že trnul druhou rukou, čímž tomu muži podřezal hrdlo... Pořád se při tom vážně díval na mě...