Zaklínač: Kdo jsem?

Chytej!

(Pořád pokračujeme v pohledu Nika :D)

Kail se zastavila a pozvedla obočí. ,,Co na mě tak zíráš?" zeptala se mě a já jsem jen zavrtěl hlavou... Nějak jsem se na ní zahleděl... Je fakt pěkná... Takovouhle postavu by jí i princezna mohla závidět. 

Uklidil jsem kartáč Kapitána do brašny na sedle a pohladil ho po hlavě. ,,Co myslíš, uneseš tři lidi?" zeptal jsem se. Kail se zastavil a zaraženě se na mě podívala. ,,Cože?" Nevěnoval jsem jí pozornost a čekal na odpověď Kapitána. Ten jen frknul a pak zařehtal. ,,Já si to myslel" řekl jsem a usmál se. ,,Já s tebou na jednom koni nebudu" řekla Kail a nakrčila nos... ,,tak si najdi vlastního" řekl jsem jednoduše a mrkl na ni...

Kail se zase trochu škodolibě usmála a řekla ,, není problém" a šla někam pryč...

Pohled Kailyn:

Jet na jednom koni s ním... To určitě... V tomhle lese moc zvířat nebude, protože harpyje se o všechny postaraly... Ale třeba budu mí štěstí...

Prošla jsem kolem obří skály, na jejímž vrcholu vyčnívalo obrovské prázdné hnízdo... Teda doufám že prázdné... Vzala jsem si do ruky dýku... Jen pro jistotu... A začala jsem šplhat.

Kameny byly celkem kluzké, protože bylo všude vlhko a ne moc dobře se po nich lezlo... Až uprostřed mojí strastiplné cesty nahoru jsem si uvědomila, že se nemám jak dostat dolů... ,,Ups" vydechla jsem... Skála byla tak strmá, že slézat dolů by byla sebevražda... ,,No... Nějak to dopadne..." řekla jsem si pro sebe a lezla dál nahoru... 

Když jsem byla skoro na vrcholu, nasála jsem vzduch kolem sebe... Cítila jsem harpyje... Ale to ještě neznamená, že tam nějaká je... Přeci jen, je to hnízdo... 

Opatrně jsem vystrčila hlavu a rozhlédla se po vrcholu... Uviděla jsem něco, co mě ne úplně mile překvapilo... 

V obřím hnízdě, vytvořeného z všeho možného, seděly tři malé harpyje, které byly ještě spíš ptáci než ženské... Obřími zobáky se snažili uklovat malého bezbranného tvora... Když jsem se podívala blíž, uviděla jsem, jak má rozklovanou jednu nohu a druhou má zaseknutou pod malým kamenem... 

Na nic jsem nečekala a třikrát jsem se svou dýkou rozmáchla... Harpyje zaječely a pak už jen následovalo typické padání hlav.

Jedna mě ale přeci jen sekla drápem do nohy... No super, nulové šance dostat se dolů se prohloubily ještě do mínusu..

Podívala jsem se na malého skrčeného tvora... Je zvláštní, že jsem ho neucítila... Když jsem přišla až k němu, došlo mi to... Na první pohled to vypadalo jako malé černé hříbě, ale když jsem si ho více prohlédla, zjistila jsem něco neuvěřitelného...

Byl to černý jednorožec... Pootevřela jsem ústa v úžasu... ,,Ty-ty jsi" pusu jsem opět zavřela... Černí jednorožci vyhynuli už před 300 lety... ,,No páni" vydechla jsem a pak jsem se podívala, copak mu to ty ptačice udělaly....

Jeho noha zadní noha byla zkřivená v nepřirozeném úhlu pod šutrem a jeho přední noha byla na nějakých místech i bez masa...  ,,Chudáčku můj" řekla jsem potichu... Žádné obvazy u sebe ale nemám... Podívala jsem se na svoje oblečení...,,nedívat jasný?" řekla jsem mu a sundala si tílko. 

Začala jsem mu opatrně obmotávat rány a pak jsem si strhla jednu nohavici... Navlékla jsem mu to na druhou nohu. K tomu jsem přiložila nějaký jakž takž rovný klacek a vzala malého jednorožce do náruče... Měl tmavě modré, velikánské oči a těma mě bedlivě pozoroval... ,,Nekoukej tak na mě" řekla jsem a usmála se na něj... Pak jsem ze zdola uslyšela něčí hlas. ,,Kail?!" Naklonila jsem se ze skály a uviděla Nika... ,,Co?" zakřičela jsem na něj dolů... ,,Jsi v pořádku? Slyšel jsem další harpyje" ,,Jo" zakřičela jsem na něj a začala jsem přemýšlet...

S nohou v hajzlu a náručí zabranou malým jednorožcem se mi vážně moc dobře dolů nepoleze... Žádná cesta tam nevedla... Pak jsem si ale všimla malého výběžku... Hned pod ním stál Nik a díval se nahoru...

,,Chytej!" Křikla jsem na něho, rozběhla se a skočila ze skály... Křečovitě jsem zavřela oči a pevně chytla malého jednorožce.... Nesnáším lítaní, vždycky se mi dělá špatně... Kord když je to padání... 

Nakonec jsem stejně oči otevřela... V tom jsem dopadla na zem... Nik mě pevně chytil do náruče, ale oba jsme se svalili na zem...Nik ležel na zemi a mezi námi byl ten černý neposeda... 

(Kašlete na to, že to je nemožný, aby to Kail přežila, prostě.... V téhle knížce není nic nemožné :D)

,,Děláš si ze mě prdel?" Řekl Nik, který sotva dýchal... Já jsem se začala smát a Nik nakonec taky... Slezla jsem z něj a podívala se na něj. ,,Abych byla upřímná, nečekala jsem, že mě chytíš" Řekla jsem a usmála se. ,,Tak to jsme dva" řekl Nik. Pak se zvedl ze země a podíval se na mě...

Pootevřel ústa v úžasu, ale pak je zase zavřel... Já jsem si okamžitě uvědomila, že jsem před ním jen v podprsence... Zakryla jsem si hrudník rukama a probodla ho vražedným pohledem... ,,Alespoň se otoč ne?" řekla jsem a čekala co udělá... 

Nik se otočil a já jsem se začala věnovat malému černému jednorožci. ,,A co ty, všechno v cajku?" Hříbě maličko zařehtalo, na znak souhlasu... Sklonila jsem se a pohladila ho po jemné hřívě... Byla jako obláček... Usmála jsem se a dala si ho na klín. ,,Dojdeme k mým věcem a já ti to ošetřím ano?" řekla jsem a jednorožec kývl hlavou.. Je zvláštní že mi rozumí... Ale je to jednorožec že ano, ten umí hodně věcí... Chtěla jsem se zvednout, ale někdo mi poklepal na rameno...

Zvedla jsem hlavu a uviděla jsem usmívajícího se Nika... Zamračila jsem se...,,Řekla jsem aby ses nekou--" uprostřed věty jsem ztichla, protože Nik mi podával svoje černé triko, které si sundal... Dalo mi hodně práce, abych se soustředila na něj a ne na jeho vypracovaný hrudník a tričko jsem si od něj vzala.... ,,Díky" řekla jsem a přehodila jsem si ho přes hlavu...

Nik se na mě usmíval, ale já jsem se jen zvedla a řekla ,,Nebuď se sebou tak spokojený, pořád ti nevěřím" Nik se zašklebil a řekl ,,Jednou mi věřit budeš" a blýskly se mu při tom tmavě modré oči... Jen jsem vesele zavrtěla hlavou a udělala krok v před, abych vzala do náruče malé jednorožčí hříbě, ale v tom mi nohou projela ostrá bolest a já jsem málem spadla... Úplně jsem na to zapomněla... Podívala jsem se na svoji pravou nohu, která měla lehce krví promáčenou nohavici... Ta druhá nohavice končila někde v půlce stehen, protože tu jsem navlékla tomu jednorožčíkovi....

Nik se na mě podíval s pozdviženým obočím a pak sjel pohledem na moji nohu... ,,To je krev?" Zeptal se mě a ukázal na ránu od těch malejch sviní... ,,A?" řekla jsem a dala si ruce v bok... Pak jsem se k němu otočila zády, vzala si hříbě do náruče a chtěla jsem vyrazit, ale v tom mě někdo zezadu podebral a já jsem najednou byla v něčí náruči... Podívala jsem se nahoru a spatřila spokojený výraz Nika... ,,Děláš si ze mě prdel?" zeptala jsem se ho a když šel Nik dál, začala jsem se vztekat... ,,Okamžitě mě pusť ty bídáku!" Řekla jsem, ale měla jsem co dělat abych se nezasmála... Nik si toho nejspíš všiml a řekl ,,No ne, tobě se to líbí?" Já jsem se na něj nasupeně podívala... ,,Jasně že ne, chci abys mě pustil na zem! Zvládla jsem spoustu věcí, tak snad zvládnu dojít pár metrů... Nik se na mě usmál a řekl ,,Omyl, už jsme tady" a pustil mě na zem.

,,Kdybys věděl, jak tě nesnáším" zavrčela jsem na něj.. ,,Myslím, že mi to dáváš dost jasně najevo" řekl vesele a mrkl na mě...

,,Taky že ještě dost dlouho budu" řekla jsem potichu a otočila se k němu zády... Nesnáším když se na mě dívá tak vesele... je to hrozně nakažlivý...