Zaklínač: Kdo jsem?

Les? Kdepak ty troubo, močál

Dívali jsme se na zavřenou bránu... ,, Jsme živí" vydechla jsem opatrně...

Jerry se usmál, ale hned na to oči zavřel a svalil se na zem... Vyděšeně jsem se na něj podívala... Neměli jsme nic... Ani obvazy, ani jídlo, ani píti... Prostě nic...

Roztrhla jsem si tričko a spodní část jsem použila jako obvaz pro Jerryho... Pořádně jsem přitlačila a dívala se, jak špinavé tričko prosakuje krví... Tohle stačit nebude... Navíc k bráně můžou každou chvíli proběhnout vojáci a zase začít střílet...

Nemýlila jsem se. Vojáci přiběhli a za nimi bylo tak dalších sto... Celkem smutný, že bránu můžou otevřít nejdřív zítra... Má totiž bezpečnostní čip, který se vypne až za 24 hodin... Do té doby se nikdo nedostane ani ven, ani dovnitř...

Vojáci si začali nabíjet zbraně a já jsem vší silou táhla Jerryho z dosahu dostřelu... Když začali střílet, byla jsem už dávno za zdí, která byla kolem brány...

Vyplázla jsem na ně jazyk... Měla jsem tak dobrý pocit... Právě jsem se utvrdila v tom, že tenhle tábor pro zaklínače je tak geniálně postaven, až je to úplně na hovno...

Jerryho jsem nechala tak jak je a utíkala jsem dál do lesa... Musím najít něco, co mu pomůže... Běžela jsem co mi síly stačily, jen abych o něj nepřišla... To už bych dneska asi fakt nedala...

Doběhla jsem na nějakou mýtinu... Tady by mohl růst durman... Ten mu pomůže...

Hledala jsem všude, za každým pařezem, ale našla jsem jen brusinky a pohybující se houby... Jejich kloboučky by Jerrymu taky mohly pomoct... Ale chytit je je celkem těžký... Ty potvory jsou strašně rychlý... Opatrně jsem se k jedné přiblížila a chňapla jsem po ní... Vedle... Ta mrcha uskočila a byla o dva metry dál... Jen tak ji nechytnu... Ale co mám dělat... Nemám s sebou žádný lektvar...

Chvíli jsme se tam honil, dokud jsem nenašla durman obecný...  Jeho bílé květy na mě zářily už z dálky... Nechala jsem houbu houbou a přiběhla jsem natrhat nějaké květy... To by mohlo dojít stačit... Po cestě se na mě uraženě dívala jedna pohybující se houba... ,,Co koukáš, durman má lepší účinky než ty" řekla jsem... Ona za mnou šla a pořád mě nějak otravovala... Věděla jsem to.... Tyhle houbičky jsou strašně urážlivý..

Tu přede mnou vyrostl kořen, tu jsem šlápla do louže, tam na mě spadla šiška se spacím práškem, ale mě to nevadilo... Spací prášek mi nic nedělal, mokré nohy mi nevadily a že jsem se občas o něco přerazila bylo normální, k tomu nemusím mít uraženou houbu... Když už to vzdala a otočila se k odchodu, chňapla jsem ji za nožku a držela ji... Vzpírala se, kousala mě a snažila se vykroutit, ale já ji držela pevně... ,, Promiň, ale můj kamarád potřebuje pomoct... A tvůj klobouček mu skvěle pomůže, aby byl zase v pohodě... Jinak umře... Takže, děkuji moc... Stejně ti pak doroste" řekla jsem a opatrně si vzala její fialový klobouček s modrými puntíky.

Pak jsem ji pustila. Ona poskakovala na jedné nožce a na hlavu si dala list... Nemůže být přece bez kloboučku že ano... Usmála jsem se, ale pak si vzpomněla na Jerryho... Běžela jsem s kloboučkem a květy v ruce jak nejrychleji jsem mohla...

Doběhla jsem k němu a zkontrolovala, jestli dýchá... Byl ještě naživu...Pak jsem mu vyměnila obvaz, neboli jsem mu sundala jeho tričko a to jsem mu tam dala... Já na sobě měla ještě zbytek toho svého...

Vzala jsem si dva kameny a začala jsem drtit věci co jsem posbírala... Když z toho byla smrdutá, ne zrovna dobře vypadající kaše, otevřela jsem jeho pusu a nalila mu to tam... Za branou už nikdo nebyl, protože pochopili, že je to zbytečný...