Zaklínač: Kdo jsem?

Cesta do hradu

Jeli jsme dál k zámku slunečních elfů... Podívala jsem se na Nika a pozvedla jedno obočí... ,,Proč na mě tak zíráš?" zeptala jsem se a Nik zavrtěl hlavou. ,,Nezírám" odvětil a já se chtěla začít hádat, ale v tom mi něco došlo... ,,Niku?" řekla jsem opatrně a on pozvedl obočí.. ,,Co?" zeptal se a já jsem se usmála... ,,Jak se znáš s princeznou Sunshine?" Zeptala jsem se a Nik se zarazil... ,,Nevím jestli to chceš vědět" řekl a já jsem pozvedla obočí... ,,No jen povídej" řekla jsem a dala si ruce v bok. Nik si povzdechl. ,,No..." řekl a trochu znervózněl... ,,Byli jsme dost velcí přátelé" řekl a poškrábal se na zátylku... ,,Byli jsme si dost blízcí... Někdy až moc" řekl a tiše polkl... Já jsem na něj vytřeštila oči...¨

,,Ty jsi spal s princeznou elfů?!" vykřikla jsem a nemohla jsem tomu uvěřit... A s tímhle jsem se včera večer líbala?... ,,Ne tak nahlas" řekl Nik a zasmál se mému výrazu. Pak ale trochu zvážněl a řekl ,,Víš, v minulosti jsem udělal hodně chyb... Věř mi že opravdu hodně... A princezna Sunshine patří mezi ty největší" skončil svůj proslov a já jsem jen zavrtěla hlavou... ,, Nechápu proč se s tebou ještě pořád bavím" řekla jsem pochybovačně a nakrčila nos...

Nik s Kapitánem se ke mě přiblížili a já se na něj jen podezřívavě podívala... ,,Protože mě máš ráda" zavrněl mi Nik do ucha a dal mi jemný polibek na krk... Já jsem okamžitě zrudla jako humr a odstrčila jsem ho pryč... 

Dala jsem si na ruce přes tvář a otočila jsem se od něj... Nik se začal smát a řekl ,, Ale notak princezno, mě se líbí když se červenáš". Chytil mi obě ruce a dal je z mého obličeje... Celkem se divím, že nejsme oba na zemi, protože Luna i Kapitán jedou sami, vlastně ani nemají ohlávky... Když se potřebuju držet, držím se za hřívu... Naštěstí jsme nejeli moc rychle.

,,Já tě tak nesnáším" zavrčela jsem na něho a on se usmál... ,,Taky tě miluju" řekl a mrkl na mě... Já jsem se uraženě otočila od něj, ale pak jsem se začala usmívat... Vážně ho nesnáším... Nejraději bych ho shodila z Kapitána aby si pořádně natloukl... Jenže když se na něj podívám... 

Naše pohledy se střetly a on znova rozšířil svůj úsměv... Já jsem jen pobaveně zakroutila hlavou a usmála se... ,,Když už jsi s ní tak blízký přítel,--" ,,Byl jsem" skočil mi Nik do řeči a já jsem se usmála. ,,Dobře, když už jsi s ní BYL tak blízký přítel, tak bys mi mohl říct, kdy už tam konečně budeme" Nik se podíval dopředu a řekl ,,Už je to jen kousek" ,,To jsi říkal před dvěma hodinama taky" řekla jsem a znechuceně protáhla obličej... ,,Tentokrát už je to vážně jen kousek" řekl Nik a zasmál se. ,,Vidíš tamty husté keře?" řekl a ukázal někam dopředu... Soustředila jsem se na místo kam ukazoval a opravdu... ,,Jo" řekla jsem a Nik se usmál. ,,Tak za nimi, je prašná cesta, která vede přímo do královského města"

Chytla jsem se Luny za hřívu a popohnala ji. ,,Tak jedem" řekla jsem a předjela jsem Nika... ,,Hej!" vykřikl Nik a snažil se mě dohnat... 

Měl pravdu. Za hustým houštím se klikatila prašná cesta, na jejímž konci bylo vidět město... Když jsem se podívala pořádně, viděla jsem i špičky hradních věží... ,,No páni" vydechla jsem a zastavila Lunu. Nik mě dohnal a podíval se na mě. ,,Je tu krásně že?" řekl a já jsem přikývla... Měla jsem takový zvláštní pocit... Jako kdybych tu už někdy byla... ,,Je to tu takové... Jiné než kdekoliv jinde" řekla jsem a Nik se zasmál. ,,Každé místo má své kouzlo... Dokonce i ta nejošklivější..." řekl a já viděla v jeho očích záblesk smutku... ,,Ale tady je to vážně krásné" změnil rychle téma a usmál se na mě... Někdy mu prostě nerozumím... ,,Ale nezapomeň, že tudy jen projíždíme" řekl Nik... Já jsem přikývla a znova jsem začala přemýšlet... Tentokrát nahlas...

,,Mám pocit jako kdybych tu už někdy byla..." řekla jsem a Nik se na mě dlouze zadíval... já jsem si toho moc nevšímala a rozhlížela jsem se kolem... Všude byly obrovské louky, plné různě barevných květin, na kterých se houpali malí elfíci. I stromům se tu dařilo skvěle, jejich koruny měli snad tu nejzelenější zelenou co vůbec může být. Ucítila jsem vůni zralého ovoce, a někde v dálce jsem dokonce slyšela hučet vodopád, který byl u hradu...