Zaklínač: Kdo jsem?

Specifická vůně

Jdeme s chutí na druhou polovinu knihy. Jerry zradil Kail, protože ji nechal ve štychu a nebýt Nika, Kail by zemřela. Kail ztratila část důvěry k Jerrymu, naštěstí má ještě Nika a Lunu. Kail nesmí ztratit svou plnou důvěru, protože pak by všechno  šlo z kopce... Ztratila by emoce a musela by se proměnit v gina... Toto je zákon zaklínačů...

¨Poznámka autora. Lidi, v češtině se píše gin jak džin.. Myslím prostě džina z lampy co plní přání... Jenže to mě zní jak nějaký džem, takže to budu psát jako gin, protože to prostě vypadá líp :D... Doufám, že to nikomu nevadí, každopádně, jdem na to, hezké čtení :)

Po půl roce od zrady Jerryho: (Sorry, nevěděla jsem jak jinak to napsat, po půl roce od oné události mi přišlo blbý :D)

Pohled Kail:

,,Já to umím prostě líp" řekl mi Nik a poplácal se po rameni. ,,No tak to určitě, ani jabko netrefíš" řekla jsem posměšně a vybavila si moment, kdy měl Nik sestřelit svým lukem jablko, ale minul. ,,Střelil jsem ho když ses nedívala" řekl a uraženě se na mě podíval. ,,Ale to bylo napodruhé víš?" usmála jsem se škodolibě a on si jen odfrkl... ,,Oba jste dobří" řekla Luna a já jsem se zatvářila kysele... ,,Ty jako myslíš, že jsme stejně dobří?" Luna se na mě na chvíli podívala, ale pak jen odfrkla. ,,Ty jsi o trochu lepší"  Řekla opatrně a já jsem se zasmála. ,,I Luna uznává, že jsem lepší" pošklebovala jsem se Nikovi, který stále tvrdil, že v lukostřelbě je lepší něž já... Najivka...

,,To říká jen proto, že tě nechce naštvat. Prostě si to přiznej princezno, jsem lepší než ty" a poslal mi vzdušnou pusu... Já jsem se na něj vražedně podívala... Pak jsem se podívala nahoru a usmála se...

Bez mrknutí oka jsem vytáhla svůj luk, natáhla tětivu s šípem a vystřelila... Nik se na mě otočil, pak se podíval nahoru, ale pozdě...

Přímo na hlavu mu spadlo hnízdo bahnitých papoušků, kteří jsou proslule známí svými geny tchoře... Když někdo ohrožuje jejich mladé, může se rozloučit se svým oblečením, protože ten puch nikdy nevyperete....

Nemýlila jsem se... Jako na zavolanou z hnízda vylezl křiklavě zelený papoušek s hnědýma nohama a Nika obdaroval jistou dávkou své obrané látky... Pak si do silných drápků vzal svoje hnízdo a znova vyletěl na strom...

Nik se na mě vražedně podíval a já se usmála. ,,To máš za tu princeznu" řekla jsem a poslala mu zpět vzdušnou pusu.

,,A drž se za mnou, táhne to z tebe na sto honů" zasmála jsem se a popohnala Lunu. Nik si jen uraženě odfrkl a s Kapitánem přidali do tempa. 

Jeli jsme hlubokým lesem. Na každém kroku jsem cítila něco jiného. Nejdřív víly, potom jeskyňky, divoženky, obry, taky jsme narazili na místo, kde se to jen hemžilo salamandry... Vzpomněla jsem si na Nikova salamandra, už hodně dlouho jsem ho neviděla... 

Najednou Luna klopýtla a malinko se se mnou zapotácela. ,,Luno jsi v pořádku?" vyděsila jsem se. ,,Jo, jo... v pořádku" odvětila a jela dál... ,,Niku, jak dlouho už jedeme?" zeptala jsem se svého uraženého kamaráda... ,,No, asi přes tři dny..." řekl zamyšleně. Vytřeštila jsem oči...  ,,Tak dlouho?!" Pak jsem se podívala na Lunu, která ztěžka oddechovala... Hnala jsem ji jako nějakého otroka... ,,Promiň, hned jak najdeme nějaké bezpečné místo, zastavíme a budeš si moct odpočinout" řekla jsem a zpomalila... ,,Neuvědomila jsem si že už jedeme tak dlouho, mrzí mě to" řekla jsem a pohladila ji. ,,To nic" řekla Luna a já se na ni usmála...

Projeli jsme kolem nějakého jezírka a já jsem zhodnotila, že tady by to bylo vhodné na přespání... 

Zastavili jsme a já sesedla z Luny... Ta se přihnala k vodě a žíznivě polykala obrovské hlty vody... S lítostí v očích jsem se na ni dívala... ,,Jsem hrozná... Dřu ji jako otroka..." řekla jsem a zadívala se na oblohu... Vedle mě se objevil Nik, což jsem ucítila díky výrazné vůni od papouška... otočila jsem se na něj a teprve když mi opatrně palci setřel slzy z tváře jsem si uvědomila, že jsem brečela...

,,Nikdo není dokonalý" řekl s úsměvem Nik a pak, ale pak se pozastavil... ,,teda až na mě" a já se zasmála... ,,Ale chci jen říct, že Luna má štěstí, že má zrovna tebe... I když jsi ji právě hnala tři dny bez odpočinku... A bez vody..." řekl hluboce a já jsem se jen zasmála... ,,Absolutně mi tím nepomáháš víš to?" řekla jsem a Nik se na mě jen zazubil. ,,Blbečku" zasmála jsem se a praštila ho pěstí do ramene...

Pak jsem ucítila šťouchnutí měkkým a mokrým čumákem... Zasmála jsem se a otočila se na Lunu. ,,Netrap se tím, mám tě ráda i když mě ženeš tři dny bez odpočinku a bez vody" ,,Ale notak" řekla jsem a Luna zvedla kopyto, s kterým si plácla s Nikem... ,,Vy mě vždycky tak skvěle podržíte" řekla jsem se smíchem a jistou dávkou ironie... 

,,Takže jaký je teď plán?" zeptal se mě Nik... ,,No, já jdu spát a Luna..." řekla jsem a podívala jsem se na spokojeně oddychujícího malevala... ,,Luna svůj úkol právě plní na výbornou" řekla jsem a usmála se...

Udělala jsem krok dopředu, ale nějak se zvedl vítr... něco jsem ucítila, ale nevím co to bylo... Otočila jsem se ,,Co to--" ,,Pozor princezno!" řekl Nik... Cítila jsem jak si mě k sobě přitáhl za pas a v ruce držel svůj meč... Rozmáchl se a dvakrát s ním přede mnou do něčeho sekl...

Před námi se objevilo obrovské tělo obra, který může být občas i neviditelný... Jako byl například teď... Dokud ho Nik nezabil...

,,Už mě můžeš pustit... Ten puch se fakt nedá snýst" řekla jsem a Ruka na mém pase se odtáhla... Nik se uchechtl. ,,Je to kvůli tobě, takže to prostě budeš muset snést" zazubil se na mě a já jsem se jen zasmála... ,,Jak to že jsi ho viděl?" zeptala jsem se ho a on se jen usmál... ,,Neviděl, prostě jsem lepší než ty" řekl a egoisticky se na mě podíval se založenýma rukama na hrudi... Já jsem sklouzla pohledem k jeho kapse, odkud vykukoval malý salamandr... ,,Jo jasně, a ten salamadr v tvojí kapse, který svým nositelům umožňuje vidět neviditelné věci v tom vlastně žádnou roli nehrál že?" zeptala jsem se a Nik na mě jen vyplázl jazyk... ,,Kazíš všechnu srandu" řekl uraženě, ale pak se znova zasmál..

Kdybyste porovnali mentální věk malého dítěte a Nika, není pochyb o tom, že Nik by byl mladší... Pousmála jsem se nad tím a šla si nachystat spaní... 

Někde, aby mě Nik neviděl jsem se převlékla do volného trička (které bylo mimochodem jeho...) a pod něj si vzala kraťasy.... Opláchla jsem si obličej v jezírku a vlezla si do teplé kožešiny, kterou jsme kdesi dostali...

Nik si zalezl do své, ale byl až nějak podezřele blízko mě... ,,No vida, už nejsi jako tchoř" řekla jsem a uslyšela, jak se zasmál... Nik už opravdu nesmrděl, nejspíš se taky očáchl v jezírku... Naopak voněl... Nevím jak to, ale hrozně se mi líbilo jak voní...

Ok, musím přestat myslet na jeho vůni, je to úchylný... Tiše jsem se nad tím uchechtla... Zavřela jsem oči a snažila se usnout... V tom jsem ucítila dvě silné paže na mém pase... ,,Co to děláš?" zeptala jsem se Nika, který mě objímal... ,,No, co když se tu objeví další obr?" řekl jakoby nic... ,,Jestli se ještě jen o kousek přiblížíš, přijdeš o možnost mít někdy děti" řekla jsem s ledovým klidem... ,,Za pokus to stálo" mlaskl Nik a odtáhl se ode mě... 

Usmála jsem se a konečně se ponořila do nekonečné říše snů...

...

Probudila jsem se a spokojeně si mlaskla... Až asi za pět minut jsem si ovšem uvědomila, že jsem uvězněná v pevném obětí Nika... Hlavu jsem měla přitisknutou na jeho hrudi a ruce taky... On mě pevně objímal a spokojeně oddychoval... Cítila jsem, že jsem rudá až za ušima... Nevěděla jsem, jestli vzteky, nebo z jiného důvodu...

,,NIKU!" zařvala jsem jsem a on vyděšeně otevřel oči a pustil mě.... ,,Co?" řekl nevrle a já jsem ho jen vraždila pohledem... ,,Neříkej, že to nebylo příjemné probuzení princezno" zasmál mě a mrkl na mě... 

Já jsem se k němu otočila zády, aby neviděl jak jsem rudá... Usínala jsem o půl metru dál a ještě k tomu zády k němu... ,,Nesnáším tě" řekla jsem jako každé ráno a Nik se usmál.