Zaklínač: Kdo jsem?

Zpátky do lesa

Omlouvám se, že jsem dlouhou dobu nic nevydávala... Ale měla jsem starosti se školou.... Teď to bude pořád takové nepravidelné, ale pak se to snad zlepší 😅... Hezké čtení ;)

Z pohledu Nika:

Jeli jsme hlubokým lesem.... Ale něco tu bylo trochu zvláštní...  Hodně zvláštní.... Nebyly tu žádná zvířata... Žádní ptáci, ani brouci... Podíval jsem se na Kail, která se rozhlížela všude kolem... Asi si toho taky všimla...

I když... Musela by být úplně blbá aby to neviděla, i když foukal vítr, ani ty stromy nešuměly... Bylo tu naprosté ticho, které narušovalo pouze klapání podkov a kopyt...

,,Nepodíváme se hlouběji do lesa?" navrhl jsem Kail a sesedl z Kapitána... Ona následovala mému příkladu a ještě něco zašeptala Luně... Koně jsme nechali tam a šli jsme vstříc tichému lesu...

,,Necítíš nic?" zeptal jsem se Kail, ale ta jen zavrtěla hlavou... ,, Jestli se tenhle les jmenuje Temný les, tak ho přejmenuju na Tichý les" řekla s úsměvem a já jsem se na ni otočil... ,,Proč ne Temný les?" zeptal jsem se nechápavě... ,,No protože to je v dnešní době skoro každý les" řekla a plácla se do čela...

Zasmál jsem se a pokračovali jsme v cestě, když v tom mě Kail zastavila svojí rukou na mém hrudníku... ,,Niku" řekla tiše a já se na ni otočil... Podíval jsem se do jejích tmavých očí, ve kterých byl strach... Rozšířily se jí zorničky a zelená barva co se mísila s tou černou se zaleskla zvláštním světlem... Co je tak hroznýho, aby to Kail vyděsilo?...

,,Cítím.." řekla a odmlčela se... Rozhlédla se kolem na všechny strany a pak se na mě znova podívala... ,,Cítím čarodějnici"...

Chytl jsem ji za ruku, kterou mě držela na hrudi a utíkal jsem co mi jen síly stačili... ,,Musíme se odsud co nejrychleji dostat" řekl jsem a Kail nejspíš byla toho samého názoru, vzhledem k tomu, že se nevzpírala a utíkala hned za mnou... 

Doběhli jsme ke koním a rychle na ně nasedli... ,,Snad si nás nevšimla" řekl jsem, ale Kail použila svou super schopnost uklidňování a řekla ,,O tom dost pochybuju vzhledem k tomu, že jsi dupal jako slon a rozšlápl každou větev široko daleko" Jen jsem se na ni ironicky podíval... ,,Jako kdybys ty šla nějak potichu" zabručel jsem, ale dál už jsme toto téma nerozebírali, protože jsme dojeli na kraj vesnice...

Vesnice byla na louce, která začínala hned za tím lesem... Na kraji lesa seděla nějaká žena a brečela... Podíval jsem se na Kail, která mi opětovala můj pohled jakože neví o co jde...

Sesedla z Luny a přišla k naříkající ženě... ,,Ehm... " Odkašlala si u ní... Žena se na ni otočila a já přišel o něco blíž... Kail se na ni usmála a zeptala se ,,co se stalo?"

Žena se zase rozbrečela a mezi vzlyky řekla ,,moje-- moje dce--ra!" A ukázala na les...

,,Ta čarodějnice má vaši dceru?" Zeptala se vyděšeně Kail... Žena přikývla...

Kail nasedla na Lunu a chtěla se tam rozjet, ale já ji spěšně chytl za ruku... ,,Kail! Nemůžeme tam jet"... Té holčičky mi bylo opravdu líto, ale jestli si ji ta čarodějnice vzala, stejně už bude nejspíš po smrti...

Kail se na mě podívala a řekla ,,musíme tam jet" a rozjela se... Rychle jsem naskočil na Kapitána a cválal za ní... ,, Nemůžeme to přežít!" Křikl jsem na ni, ale ona jen mávla rukou. ,,Blbost! To říkáš jen proto, že to ještě nikdo nepřežil"

Řekla jako by nic a hnala se dál lesem... Jako vážně?... Ona je prostě.. ona... ,,Do hajzlu" zaklel jsem a zrychlil jsem tempo, jelikož jsem ji ztrácel z dohledu... Tak paličatého člověka jsem ještě v životě nepotkal...