Zaklínač: Kdo jsem?

Překvápko!

¨Pro představu, dobytčí děs válející se na zemi s nožem v břiše¨

Když jsme se všichni tak nějak psychicky srovnali s tím, že ta mrtvola nebyl jediný dobytčí děs v okolí, začali jsme konečně shánět opravdové jídlo... 

Po asi půl hodině snažení to dopadlo tak, že jsme si na ohni díky malému salamandrovi opekli obřího hada... Musím říct, chutná lépe než vypadá.

Pojídala jsem šťavnaté maso a konečně jsem se nějak shodla se svým žaludkem... Předtím jsem se mu marně snažila namluvit, že tráva je dobrá a zasytí vás na celý den... Ne jen, že jsem si připadala jako kráva, ale ani mě to dost nenasytilo... Vlastně to moji hladovějící náladu ještě prohloubilo...

Díky skvělému plazovi jsem se konečně cítila sytá. Jediné, čeho jsem za celý den litovala bylo to, že jsem si nemohla vzít zpátky svůj oblíbený nůž... Byl totiž celý ulepený od krve té smrduté ještěrky... 

Když jsme všichni dojedli, uklidili jsme po sobě zbytky ohniště, jako správní zálesáci. Jakožto plně nasycená dáma jsem si hedvábným kapesníčkem v podobě posmrkaného listu otřela mastnou pusu a Jerry jakožto správný gentleman si grknul.... Tak teď už nejsem jen kráva, teď jsem i prase... Ale to vlastně není nic novýho no...

Nik se začal smát a já si všimla jeho mastné pusy... ,,Být tebou se moc nesměju" řekla jsem a taky se začala smát. Pak jsem mu palcem pusu otřela a až pár sekund potom jsem si uvědomila, jak to vypadalo...

,,ehm.." odpověděla jsem na jeho i Jerryho tázavý pohled... ,,No co no, měl to mastný" řekla jsem a otočila se k nim zády, aby neviděli, jak se začínám červenat... Jak já je oba nesnáším... Pousmála jsem se a trochu se uklidnila... Zahnala jsem humří barvu a otočila se zpět.

,,Tak půjdem ne?... Ať jsme co nejdřív od tohohle místa, kde je to samý smrdutý ještěr" a malinko jsem u toho nakrčila nos... Sorry že to pořád zmiňuju, ale ten puch je fakt hroznej...

Vydali jsme se podél proudu řeky, protože nikdo žádný lepší nápad neměl. Podívala jsem se na Lunu, která vypadala jako vždy svěže... Usmála jsem se na ni a počkala na ni... Pohladila jsem ji po hřívě a šla po jejím boku... ,,Co si o něm myslíš" zašeptala jsem a kývla hlavou k Nikovi, který vedl za uzdu spokojeného Kapitána... Krásného bělouše s jemně našedlýma nohama a hřívou do hněda... 

,,Ten bělouš je kus" Ozvala se Luna v mojí hlavě a já jsem se zasmála... ,,Já myslela--" chtěla jsem říct, ale ucítila jsem silný žduchanec rohem... Padla jsem na zem, ale těsně nad ní mě zachytily dvě silné mužské paže... 

Překvapeně jsem se podívala kdo mě zachránil před rozbitým kolenem a uviděla jsem usmívajícího Nika... ,,Copak si myslela princezno?" řekl lišácky a postavil mě na nohy... ,,Ale nic" řekla jsem potichu a vražedně jsem se podívala na Lunu, která okamžitě uhla pohledem a zaujatě sledovala, jak nějaká zelená housenka leze po kůře macatého banánovníku...

Nik se otočil a dál šel po boku Kapitána... Já jsem jen tiše proklínala Lunu... Otočila jsem se na ni a spražila ji přísným pohledem... Ona se na mě dívala, jako to malé hříbátko, které jsem zachraňovala před harpyjemi... ,,Kruci.. Proč na tebe nemůžu být chvíli naštvaná" zaklela jsem a pohladila ji mezi ušima... Luna zafrkala a jemně do mě strčila čumákem... Věděla že se vždycky začnu smát... Ani tentokrát jsem to nevydržela a zasmála jsem se... Luna se na mě vesele podívala a já jsem jen pobaveně zakroutila hlavou...

Z pohledu Nika:

Šel jsem vedle kapitána a přemýšlel nad tím dobytčím děsem... V tom jsem uslyšel Kail, jak se zasmála... Má krásný smích... Jen škoda, že není moc často slyšet... ,,Myslela jsem" řekla a já se na ni otočil ale uviděla jsem jak padá k zemi... Instinktivně jsem dal rychle ruce před sebe a zachytl ji těsně před tvrdým dopadem na zem... Překvapeně se na mě podívala a já se usmál. ,,Copak jsi myslela princezno? zeptal jsem se a opatrně ji postavil na nohy. 

Kail jen potichu řekla ,,Ale nic" a pak se otočila na Lunu... Usmál jsem se a vrátil se ke Kapitánovi... Pak jsem se podíval do brašny na jeho sedle... Byl tam... 

Její oblíbený nůž... Nenápadně jsem ho vytáhl z té páchnoucí potvory a když se nikdo nedíval, omyl jsem ho v té řece kolem které teď jdeme... Vím, že je její oblíbený... 

Chtěl jsem jí ho dát, ale pak jsem si to rozmyslel.. Ještě bude příležitost... Pousmál jsem se znova se na něj podíval... Byl akorát vyvážený. Čepel byla stříbrná a byly v ní vyryty různé ornamenty... 

Na krátké rukojeti, aby se dobře držela při vrhání byly malé, tmavě zelené smaragdy... Opravdu mistrovská práce... Poklona tomu, kdo se s tím tak piplal... Když jsem se znova podíval na Kailie, na tváři jí zářil veselý úsměv. Něco potichu říkala Luně a pak se zase začala smát... Nevím jak to popsat, její smích byl tak sladký... Ale ona sladká rozhodně nebyla... Nebyla jako ostatní dívky.. Jak by taky mohla..

Ostatní dívky vyrůstaly s panenkami, nosili buď jednoduché plátěné šaty, nebo brokátové složité a přeplácené róby... Ona vyrůstala ve volném triku a kalhotách, které musela mít svázané ručně vyrobeným lankem, protože by se do nich se svou štíhlou postavou vlezla tak dvakrát...

Vzpomněl jsem si, jak jsme se seznámili v té jeskyni... Měla na sobě špinavé tričko, které ji končilo někde nad pasem, protože zbytek dala Jerrymu... Pak jsem si vzpomněl co mi vyprávěl o tom pokusu o útěk... Úsměv mi najednou poklesl...

Vím jaké to je, když kvůli vám někdo ztratí život... I přes tohle všechno jsem Kailie obdivoval... I když byla uvnitř tak křehká, navenek byla nezlomná... Vybudovala si kolem sebe pevnou zeď, která zatím skvěle drží... Jen se obávám toho momentu, kdy se ta zeď zboří...

Pohled Kail:

S Lunou jsme se smáli, jak jsme jen mohly... Byla s ní hrozná legrace... Pak jsem ovšem ve vzduchu ucítila něco, co mě značně znepokojilo... ,,Stát!" řekla jsem a všichni se ihned zastavili... Nasála jsem vzduch kolem... Byl to silný štiplavý zápach... Dost silný... To nevypadá jen na jednoho... Ani na dva...

Rozhrnula jsem závěs z hustých lián a v ten okamžik jsem strnula... Nik mi zvědavě nakoukl pře rameno, ale zůstal ve stejném rozpoložení jako já....

Když nakoukl i Jerry, jen jsem nasucho polkla... Před námi se rýsovalo obrovské, ale opravdu obrovské hnízdo dobytčích děsů... Bylo jich víc jak padesát...

Udělala jsem opatrně krok dozadu... Pak druhý, ale v tom pode mnou praskla jedná suchá větev...

Všichni přerostlí ještěři okamžitě přestali v činnosti, kterou dělali a zvedli hlavy... Právě se na nás dívalo přes padesát pro nás smrtelných slizkých potvor... ,,A do hajzlu" vydechla jsem a vytasila zbylé vrhací nože...