Zaklínač: Kdo jsem?

Epilog

!!Nelekejte se, nikdy bych nenapsala špatný konec bez pokračování... Za chvíli se na mém profilu objeví druhý díl, jménem Zaklínač: kdo jsi?
Jen aby si někdo nemyslel že jsem skončila, to fakt ne... Ještě spousta věcí je před námi, doufám že vás knížka bavila, těší mě že ji vůbec někdo čte.
Ahoj u druhého dílu:)

*O dva roky později*

Pohled Nika:

Seděl jsem u stolu a znova poslouchal žvásty mé matky... Ani jsem dnes neměl hlad. ,,Nerýpej se v tom tak Nikolasi" řekla káravě, ale já jí nevěnoval pozornost.

,, Tvůj bratr bude mít korunovaci protože tvůj strýc zemřel a tobě je to úplně jedno" řekla uraženě a já se na ni poprvé za celou snídani podíval. ,,To máš pravdu" řekl jsem a zvedl se od stolu. ,,No jak to se mnou mluvíš?! Pořád jsem ještě královna! A taky tvá matka! A kam si myslíš že jdeš?" Začala řvát, ale já ji neposlouchal. Otevřel jsem dveře z jídelního sálu a šel pryč..

Šel jsem do stáje, kde jako vždy seděla Luna. Bylo jí čím dál tím hůř... Její hříva už nebyla tak zářivá, její oči byly pobledlé a sotva dýchala...

Pohladil jsem ji po šíji a pokusil se na ni usmát... ,, Promiň Luno, je to moje vina... Tak moc ji miluju..." Řekl jsem tiše. Kdyby se ta lampa nevypařila, mohl bych mít přání, aby se vše vrátilo do pořádku... Mohl bych si přát, aby byla zase člověkem...

Ale ta lampa zmizela... Každou noc se mi zdálo, jak se na mě Kailie zklamaně dívá... Dnes je to přesně dva roky, co se kvůli mě stala ginem v lampě. Její lampu jsem hledal skoro každý den, celý rok a půl, ale matka mi to nakonec zakázala... Musel jsem ji uposlechnout... Občas se sice vydám tajně do jiné země a všude jí hledám, ale je to jako hledat jehlu v kupce sena... Kdo ví jestli ne těžší...

Ale i přes to, že je to těžké, stále věřím, že jí jednou najdu... A věřím, že jí znova uvidím... Ucítím její krásnou vůni, kterou si pořád pamatuju...

,, Odpusť mi" řekl jsem znova a zavřel jsem oči... ,,Nikolasi! Co to děláš u toho ohavného zvířete?! Běž do své pracovny a dělej taky něco užitečného!" Křičela matka a já ji poslechl... Stejně jsem se na Lunu nemohl dívat, byla na pokraji sil...

Otevřel jsem dveře do své pracovny, ale v tom mě zavolal můj starší bratr... ,,Nikolasi, musíme přivítat první hosty na tvojí oslavu!" Křikl na mě a já jsem pomalu šel do přijímacího sálu... Bylo mi to úplně jedno...

Sedl jsem si po boku své matky a hypnotizoval zeď...

Otevřely se dveře a někdo věšel... ,,Král Jupiter z lesního království a jeho nastávající" řekl otravný hlas...

,, Těší mě královno, princi Thomasi, princi Nikolasi" řekl a každému se poklonil... ,, Potěšení je na naší straně" řekla sladce matka...

Venku zafoukal silný vítr a otevřeným oknem vletěl až sem... V tom jsem ucítil vůni, na kterou jsem vzpomínal tak dlouho... Zvedl jsem hlavu a střetl jsem se s pohledem krásné dívky... Upřeně se na mě dívala světle zelenýma očima... Její ohnivé vlasy byly spletené do velkého copu, do něhož byl zapleten zlatý řetěz...

Je to vůbec možné? Nemohl jsem uvěřit vlastním očím... ,,Kailie?" Vydechl jsem tiše...