Zaklínač: Kdo jsem?

Jednání

Běžela jsem co mi síly stačily... Za mnou byl obrovský dobytčí děs... ,,Pomoc!" zakřičela jsem, když v tom se mi pod nohy připletl kořen a já začala padat... Země se rozestoupila a já padala do obrovské propasti...

Dopadla jsem na zem a nemohla se hýbat... Bolest pohltila celé mé tělo... ,,Kail" promluvil někdo... Ucítila jsem ruku na své tváři... Otevřela jsem oči a uviděla Jerryho... ,,Kail to je v pořádku" řekl a usmál se na mě... ,,J-jer-ry" dostala jsem ze sebe... ,,T-ty-s m-mě t-am n-ech-a-al" řekla jsem, ale Jerry se pořád usmíval... ,,Alespoň jsem to přežil" řekl a v jeho očích se zablesklo... ,,Musím ti něco říct Kail" řekl a jeho úsměv povadl... Měla jsem sto chutí mu jednu vrazit, ale nemohla jsem se ani hnout... ,,Už brzo.... Brzo půjdeš za Lucy" řekl a začal se smát...

Vyděšeně jsem se rozhlédla kolem... Odevšad se na mě dívaly zuřivé oči dobytčích děsů... ,,Pomoc!" zakřičela jsem a snažila se zvednout a utéct, ale pořád jsem ležela na zemi... Jejich těla se ke mě pomalu přibližovaly... Ucítila jsem něco vlhkého na své ruce... ,,Ne pomoc! Prosím!" řvala jsem a začala se zmítat v ukrutných bolestech... Jeden se mi zakousl do nohy... ,,POMOC!"

...

Prudce jsem se zvedla do sedu a zrychleně dýchala... Bolest byla pryč... Rozhlédla jsem se kolem... Byla jsem v pokoji... Seděla jsem na posteli a peřinu si tiskla na hrudník... V tom se rozrazily dveře a v nich stál vyděšený Nik... ,,Co se stalo?" řekl a v ruce držel meč..

Já se na něj podívala a snažila se uklidnit... ,,Já... Jen noční můra" řekla jsem a zhluboka se nadechla... Nik se uklidnil, zastrčil meč do pochvy a šel ke mě... ,,To bude dobrý" řekl a usmál se na mě... Sedl si ke mě na postel a pohladil mě po zádech... Ten jeho úsměv mě uklidnil... měla jsem pocit, že vážně všechno bude dobrý...

Usmála jsem se a opřela si o něj hlavu... ,,Děkuju" řekla jsem... Nikovi se napjaly všechny svaly v těle... Ale hned na to se zase uvolnily... Dal mi ruku kolem ramen a potichu vydechl,,Nemáš zač"

Chvíli jsme tam takhle seděli, dokud někdo nezaklepal... Moje hlava vystřelila od Nika jako kdyby mě někdo opařil a on mi sundal ruku z ramen... ,,Dále" řekla jsem a dovnitř vešla usměvavá Lilian... Když uviděla, jak vedle mě sedí Nik, zrudla a řekla ,,O-omlouvám se, můžu přijít jindy" a otočila se k odchodu, ale já jsem ji zastavila... ,,Ne, to je v pořádku, on už je stejně na odchodu...Že?" řekla jsem a významně se podívala na Nika... ,,No.. Jo, jasně, už jdu" řekl a zvedl se. Ještě jednou se na mě otočil, usmál se a odešel...

Lilian se na mě rozpačitě podívala a řekla ,, Opravdu jsem vám nic... Nepřekazila?" Já jsem se zasmála a zavrtěla hlavou... Lilian se usmála a přešla k truhle ,,Vyberu vám nějaké šaty na jednání s princem" řekla a začala se v ní přehrabovat... ,,A musí to být šaty?" zeptala jsem se a tiše zaklela, když Lilian přikývla na souhlas... Vytáhla světle růžové šaty, které byly celé pokryté krajkou... ,,No to snad ne" vydechla jsem... ,,Něco víc růžovýho tam není?" zeptala jsem se sarkasticky, ale Lilian mi odpověděla ,,Určitě ano" a začala se znova hrabat v truhle... ,,Ne, počkej" řekla jsem a zvedla se z postele... ,,Myslela jsem to ironicky" řekla jsem a podívala se do truhly plné šatů... ,,Nebylo by tu něco... Míň princeznovského? " zeptala jsem se a Lilian se na mě zkoumavě podívala... ,,Možná" řekla a otevřela velkou skříň.... Na ramínkách visely různě barevné šaty... Lilian se usmála a vytáhla jich tak deset... ,,Zkuste si je" řekla... Já si od ní pochybovačně vzala ramínka s oblečením a přešla do koupelny... 

Cítila jsem, jak mě srdce sevřel strach... Co by nás na tom jednání mohlo čekat?... Co když je to past a chce po nás nějaké informace ohledně táborů pro zaklínače?... Ne, nesmím na to myslet... Neví že jsem zaklínač... I když je to podle mých očích dost jasné... Ale to jej jedno, nesmím se tím teď zabývat. 

Abych zahnala chmurné myšlenky, začala jsem se přehrabovat v šatech.

Jedny byly žluté, byly široké a korzet byl tak přeplácaný, že jsem je ihned zavrhla... Další byly sytě červené... Nechtěla jsem na sebe moc upozorňovat, proto jsem dala na bok i tyto... Další, bledě modré, byly samý volánek a krajka... Taky hned letěly pryč..

Po chvíli přehrabování jsem našla jednoduché krátké zelené šaty... No alespoň něco. Shodila jsem ze sebe své oblečení a převlékla se do šatů. K tomu jsem si vzala černé vysoké kožené boty, které mi končily pod koleny. Vlasy jsem si nechala volně, protože se mi nechtěl dělat culík, natož tak drdol... V mém případě kokrhel.

Do zrcadla jsem se radši ani nedívala a vyšla jsem ven. Lilian se na mě zkoumavě podívala a potichu řekla ,,Vypadáte skvěle, jen vám ještě udělám účes, vyberu boty a make-up a bude hotovo" Šla ke mě, ale já uskočila... ,,Ani nápad, ty třpytivý věci na mě nedostaneš! A se zbytkem jsem spokojená, stejně už musím jít, nechci přijít pozdě" řekla jsem a za zády si k sobě tiskla kalhoty a volnou lněnou košili. Lilian si sedla zpátky na postel a řekla ,,Pravá dáma musí přijít minimálně o pět minut později, aby bylo vidět, že jí na schůzce záleží" a usmála se při tom... Já se jen kysele zašklebila a odvětila jsem ,,Jo, to je sice hezký, ale tohle je jednání, ne schůzka, takže já mizím". Než Lilian stačila cokoliv namítnout, zmáčkla jsem kliku a odešla z vyšla z pokoje.

Schovala jsem se za roh a uslyšela otevření dveří. ,,Slečno!" zvolala Lilian, ale já na to nereagovala. Nakonec jsem uslyšela jen povzdech a hned na o zvření dveří. Je mi jí celkem líto, nemá to se mnou lehké... Ale kvůli ní na sobě nebudu mít nějaký hnusy co má každá druhá nána.

Až teď jsem si všimla, že na chodbě nejsem sama. O ozdobný sloup se opíral Nik... Na sobě měl čisté kalhoty a také hedvábnou košili, která mu byla volná, jako všechny ostatní co měl... Díky tomu jsem si všimla, že má na krku stříbrný řetízek... Nikdy předtím jsem ho na něm neviděla... Nikovi na obličeji zářil úsměv jako vždy... ,,No ne" řekl a obdivně hvízdl. ,,Co ti to udělali?" řekl a já měla pocit, že za chvíli vyprskne smíchy... ,,Chtěla jsem se ještě převléct, ale to bys tu nemohl ty stát a blokovat mi cestu" řekla jsem a jeden koutek mi vystřelil nahoru.

Nik nasadil provinilý výraz a klekl si přede mnou na jedno koleno... ,,Se vší upřímností mě to mrzí slečno Kail, přijměte mou hlubokou omluvu" a sklonil hlavu... ,,Přijímám mladý pane, ale doufám že už se to nebude opakovat" řekla jsem stejným tónem jako on a on pobaveně zvedl hlavu. Pak se postavil a řekl ,,Jistě, uvědomuji si svou chybu, přísahám vám na svou čest, že se již nebude opakovat" V tom jsem vyprskla smíchy... ,,Na to být tebou moc nepřísahám" řekla jsem a Nik si uraženě odfrkl... Pak se otočil, jenže zakopl a malý nenápadný schod a spadl na jedno koleno.

Já se usmála a řekla jsem ,,Hele, vím že máš nutkání se mi klanět, ale měl by ses trochu krotit" Nik se n mě ušklíbl, ale hned na to se lehce pousmál.

,,Připravena lady Kailyn?" zeptal se a nabídl mi rámě. ,,Jistě můj rytíři" řekla jsem a rámě přijala. V tu chvíli jsem ani nemyslela na to, že jsem se vlastně chtěla ještě převléct do normálního oblečení. Jen jsem se smála těm šaškárnám, které Nik dělal... Díky němu jsem zapomněla úplně na všechno... Už jsem ani neměla strach z toho jednání... A ani jsem nemyslela na tu děsivou noční můru, která se mi zdála...