Zaklínač: Kdo jsem?

Noční rozhovor

U jezera jsme strávili tak půl hodiny, ale pak jsme zase vyrazili dál... Keli jsme krásnými lesy, loukami, spěšně jsme projeli nějaké dvě vesnice, až jsme se dostali do obrovského pralesa... 

To že byl obrovský, nám bylo jasné už od začátku, nevedly jím žádné vyšlapané cesty... Kdyby ano, chodili by skrz něj lidi, jenže tady nebyla ani noha... Bylo tu jen spousta zvířat. Barevní motýlci, různí brouci, papoušci, strakaté žáby, všemožně otravné breberky a tu a tam se objevil nějaký ten had či krokodýl. 

Všemožně tu poletovali malí elfíci, kteří se staraly o barevné květiny. Ze stromů nás pozorovali různě velké opice...

Některé stromy se po nás sápaly liánami, některé na nás jen zvědavě koukali... Všechno tu žilo... Protože to tu ještě nenarušil člověk...

Jelikož houští bylo už moc husté, sesedli jsme z koní. ,,Budeme muset pokračovat pěšky" řekla jsem, jakožto sama sebou pasována na vedoucího výpravy. Rozhlédla jsem se kolem a uviděla obrovský fialoý květ.... Byl tak krásný... 

Přičichla jsem si k němu, ale byl to tak nehorázný puch, že jsem okamžitě začla kašlat... Ni se začal smát a Jerry hned s ním. ,,Nevoní květinko?" zeptal se mě... Já jsem utrhla květ a nacpala mu to pod nos...

Nik se okamžitě rozkašlal a řekla bych, že těžce litoval, že něco říkal... Ta kytka totiž vážně strašně smrděla... Jerry se v tu ránu začal smát nám oběma, ale naneštěstí také zakusil smrdutou pomstu fialového květu...

Když jsem se dost nadýchala čerstvého vzduchu a vyhnala z nosu onen zápach, podívala jsem se na nebe...Už se pomalu začalo stmívat... Skoro jsem ho přes husté koruny stromů neviděla, ale skulinka se vždycky dá najít.

,,Měli bychom si pomalu začít hledat něco na spaní" řekla jsem a tím přerušila válku s fialovou květinou mezi Nikem a Jerrym. Tu kytku rázem zahodili a šli jsme dál. ,,Luno, nešla by ses prosím podívat, jestli tu není nějaké dobré místo na spaní?"

Luna přikývla hlavou a ztratila se nám někde v houští... ,,No a my si zatím dáme večeři ne?" nevrhl Jerry za doprovodu kručení v břiše... ,,No proč ne" řekla jsem a vytáhla z vaku plnou náruč jablek. ,,Takže, co to bude?" zeptala jsem se.. Všichni mlčeli a vybírali si, které jablko si vezmou... ,,Přemýšlím mezi jablkem a jablkem" řekl zadumaně Nik, ale hned na to se rozmyslel a vzal si jablko.

Jerry následoval jeho příkladu a já ostatně taky. Nik podal jablko Kapitánovi a vzal si další, tentokrát pro sebe. 

Jablka se nakonec skoro všechny rozebraly, ale já jsem nějaké dala na bok, aby se mohla posilnit i Luna... Doufám, že se jí nic nestalo, už je tam celkem dlouho...

Nik s Jerrym zatím rozjeli vášnivou debatu o tom, kdo měl lepší jablka... Já jsem se zadívala do houští, kde asi před dvaceti minutami zmizela Luna... Jako na zavolanou jsem uslyšela veselé zařehtání, které jsem na sto honů poznala... Byla v pořádku...

Z houští vykoukla její veselá neposedná hlava... ,,Našla jsem perfektní místo na nocleh" rozezněl se mi v hlavě její příjemný hlas... 

,,Skvěle" řekla jsem a podala jí nějaká jablka. ,,Hned jak si trochu odpočineš, vyrazíme" řekla jsem a pohladila ji po hřívě...

Za chvilku Luna všechny spořádala a i přes mé protesty, že si musí chvíli odpočinout jsme hned vyrazili na ono místo...

Asi po dvaceti minutách úmorného prodírání se hustými listy jsme dorazili na malou mýtinu... Poblíž jsem uslyšela i hučení řeky... ,,Tady je to super" řekla jsem a obdivně prohlédla na Lunu. Ta zařehtala a já se jen zasmála...