Zaklínač: Kdo jsem?

Velký ještěrák

Ucítila jsem sobě Nikův pohled... ,,Na tohle ti tvoje nožíky moc nepomůžou" řekl potichu. Pootočila jsem na něj hlavu a on tasil obrovský meč... ,,Tumáš" řekl a hodil mi ho...

V tu ránu se všechno začalo dít hrozně rychle... Přerostlý ještěrky na nás začaly útočit... Akorát jsem stihla chytnout rukojeť meče, když se přede mnou objevily obří drápy... Rozmáchla jsem se a jedna hnáta skončila někde v trávě... Dobytčí děs zavřískl, ale hnáta mu hned začala dorůstat...

Sekla jsem znova, ale výsledek byl stejný... Takže... Jediná jeho slabina je prostě břicho... Ke kterýmu je sakra těžký se dostat...

Když jsem se na chvíli otočila, ostatní na tom byli úplně stejně jako já... ,,Jeho slabina je na  břiše" řekla jsem a znova jsem sekla... Trefila jsem se do jeho obří hlavy... Přes oko se mu táhl dlouhý šrám. To ho ovšem nezastavilo v tom, aby po mě dál sekal a chňapal... 

Dobytčí děs trochu poodstoupil, pak se rozběhl a skočil po mě... Bleskově jsem se skrčila a odhalil se mi pohled na jeho nechráněné břicho... Bodla jsem do něj vší silou a odhodila ho pomocí meče o kus dál... 

Jerry tam stále s jedním zápasil a Nik měl ve skóre už asi dva... ,,Kryju ti záda" řekla jsem Jerrymu a zběsile odrážela všechny útoky mířené na Jerryho... Ten se dostal k jeho břicho a sekl.... Z dobytčího děsu vystříkla krev a my jsme okamžitě uhnuli... ,,Niku zvládáš to?" zeptala jsem se, protože jsem dostala geniální nápad... ,,Jo" řekl Nik a za ním skončil další mrtvý ještěrák...

,,Mám plán" řekla jsem a podívala se na Jerryho... Chvíli jsme jen uhýbali dalším útokům a já se mu ho snažila v klidu sdělit. ,,Budu ti krýt záda, ty půjdeš po jejich břiše" řekla jsem a usmála se na něj.... Jerry odhodlaně přikývl a tak jsme si stoupli vedle sebe... Rozběhli se na nás rovnou dva, ale díky naší společné práci skončili mrtví na zemi... 

Vyhýbali jsme se jakémukoliv kontaktu s nimi i s jejich krví, nebo slizem... Je pro nás smrtelný jen dotek... Nebo spíš, abych to upřesnila... Když máme jakoukoliv malou oděrku na těle, stačí třeba jen stroupek a dostane se nám tam něco od nich, jsme absolutně v zadku... Jelikož já osobně mám dost malých odřenin a škrábanců dík brodění džunglí, a Jerry na tom není o nic lépe, musíme si vážně dávat pozor...

(Je to něco jako HIV, ale hned je to zabije)

Když jsme společně rozpárali dalšího, všimla jsem si, že vprostřed jejich hnízda je jeden, který je tak dvakrát větší než oni... No jasně... Že jsem si toho nevšimla dřív... Podívala jsem se na Nika, který zrovna s někým zápasil a pak jsem šlehla pohledem na dalšího, co se na něj rozbíhal zezadu... ,,Jerry pojď!" řekla jsem a odrazila toho, co byl zákeřný... Nik se na mě na chvilku podíval, a pak se usmál. 

Spolu jsme odráželi útoky asi tří dobytčích děsů zároveň a Jerry se jim snažil dostat k břichu... ,,Nešlo by to rychleji?" řekla jsem zoufale, protože tihle byli nějací obzvlášť rychlí.. ,,Tak se pojď vyměnit" řekl Jerry a přišel ke mě... 

Já jsem se skrčila a zasadila jednomu ránu do břicha. Pak jsem tomu dalšímu sekla do nohy a než stačila vyrůst, bodla jsem ho rovnou do břicha...

,,Ok, tak to jde rychleji" uznale přikývl Jerry a tak jsme pokračovali... ,,Musíme se dostat k tomu hlavnímu" řekla jsem a kývla hlavou směrem k obřímu ještěrovi... Jerrymu se v očích blýskl strach... ,,Jsi si jistá?" zeptal se mě... Nik odstranil dalšího a přikývl. ,,Má pravdu Jerry, když se k němu dostaneme a zabijeme ho, ostatní se nás budou bát a utečou"

Nik šel z jedné strany, já a Jerry jsme šli ze strany druhé... Snažili jsme se dobít až k samotnému ještěrovi v čele... Ten nás celou dobu se zájmem pozoroval a posílal na nás další a další dobytčí děsy...

Jen tak si tam ležel a díval se na nás... To snad není možný... On prostě v pohodě nechává umřít svoje lidi... Ještěrky... Jen aby se pobavil... Jen aby se nenudil... Moc dobře věděl, že jsme silní a dokážeme je zabít...

Najednou mě popadl strašný vztek... Cítila jsem, jak se mi zaostřilo vidění... Vzteky jsem viděla jen jeho... Ne ty ubožáky, co se nás snaží zastavit... Cítila jsem napětí v každičkém kousku mého těla... od kořínků vlasů až po palce u nohou...

Postavila jsem se a jednou ranou jsem odrazila běžícího dobytčího děse... Šla jsem rovně... Přímo na něj... Jerry šel za mnou a odrážel útoky dalších...

Naposledy jsem se tomu monstru podívala do očí a pak jsem napřáhla meč... Rozběhla jsem se a sekala, co mi jen síly stačily...

Snad padesátkrát to odrazil... Pořád se tím bavil... Jak kdybych byla jen panenka na hraní... Ale to mě ještě nezná... ,,Nechceš mě nasrat" řekla jsem potichu a zastavila se... Jerry si stoupl ke mě a Nik odrážel útoky malých děsů, co se na nás hrnuli... ,,Kryj mě" řekla jsem Jerrymu a ten napřáhl meč... 

Co největší silou jsem sekla do jeho ruky, která měla snad pancéřové šupiny... Když jsem takhle učinila snad potřetí, konečně jsem tvrdou seschlou šupinatou kůži prosekla a dostala jsem se k jeho masu... To máš za to...

Bodla jsem do čerstvě roztrhlé kůže a dostala se snad až někam na kost... Dobytčí děs zařval a chtěl mě sejmout svojí obří tlapou, ale Jerry útok odrazil... 

Dobytčí děs se pomalu přestával bavit... Znova jsem ho bodla do rány a on zase zařval... Pak uskočil a přikrčil se... Začíná bojovat... Zuřivě se na mě díval a z nozder se mu valil štiplavý kouř... Z ocasu mu na všechny strany létaly jiskry...

rozběhl se proti mě a já jsem se skrčila... Skočil a já bodla do břicha... Moje rána se ale jen odrazila od tvrdé kůže a obří ještěr se otočil... Takhle se to opakovalo pořád dokola a dokola, dokud jsem konečně kůži neprorazila...

Jerry se na mě usmál, ale v tom se po mě ještěr napřáhl hlavou... Připravila jsem se další ránu a čekala na Jerryho, až útok odrazí... Jeho ostré zuby se ke mě přibližovaly a já jsem stále čekala... Stačí se jen skrčit a bude po všem, seknu ho naposledy....

V tom jsem uslyšela zoufalý křik Nika ,,KAILYN!" zařval na mě a já se podívala na zuřivou hlavu dobytčího děsu... ,,Jerrry!" vykřikla jsem a křečovitě jsem zavřela oči...

Jerry ale nic neudělal... Jen tam vyděšeně stál... Nakonec sebral svůj meč a utekl někam do houští... Vytřeštila jsem na něj oči a otočila jsem se zpátky na svého nepřítele... 

Pohled Nika:

zakřičel jsem na Kailyn, protože Jerry se nějak nechytal odrazit útok obřího dobytčího děsu... ,,Jerrry!" zakřičela Kailyn a otočila se na něj, ale on nic neudělal... Jen tam stál, nakonec sebral svůj meč, který mu vypadl a utekl... 

Rozběhl jsem se ke Kailyn, která se otočila zpět na obřího ještěra... Nestihne odrazit útok... Otevřená tlama se k ní řítila rychlostí světla... Rychle jsem vyskočil a sekl... Pak jsem si lehll na zem a zespoda ho dorazil...

Kail měla křečovitě zavřené oči... Všechno se to stalo hrozně rychle... Ostatní útočníci. jakmile uviděli smrt svého pána, okamžitě se stáhli a jejich hnízdo zůstalo prázdné...

Dal jsem Kailyn ruku na rameno... ,,Kail?" vydechl jsem opatrně... Otevřela oči... Trochu jsem sebou cukl když jsem se do nich podíval... Z jejích krásných, světle modro-zelených očí se vytratila veškerá světle modrá barva.... 

Dívaly se na mě zeleno-černé oči, plné slz a zoufalství... ,,On utekl" řekla třesoucím se hlasem skoro neslyšitelně... ,,Kail--" chtěl jsem ji nějak uklidnit, ale ona spadla na kolena... Chvíli se dívala do země... Ani Luna, která se k ní přihnala ji nějak nemohla pomoct... Kailyn se na mě podívala a já na jejím obličeji uviděl obrovské potoky slz... ,,On mě zradil" zašeptala zoufale...

Pak jsem si vzpomněl na ten moment, kdy jsem poprvé uviděl zaklínače.... Měl černé oči a byl naprosto bez emocí...

Tak tohle se stane, když v někom ztratí důvěru.... Tamten se ale proměnil v džina... 

Klekl jsem si ke Kailyn a objal ji... Nijak se nebránila... Jen tiše brečela...

¨Nahoře máte obrázek jejích očí... Tak doufám, že jste si to užili :)¨