Zaklínač: Kdo jsem?

Útěk

¨Od teď to bude z pohledu Kailyn, 1. Kapitola byla jen takový úvod do děje... Užijte si to :D¨

Pomalu jsme šli po vyšlapané cestě plné prachu... Přede mnou dupali dva vojáci a za mnou šel Jerry... Vedle mě ťapkala drobná Lucy a taky jsem slyšela dusot dvou vojáků za Jerrym...

Došli jsme k obrovské jámě plné špíny, smradu a krve... Dívala jsem se dolů a po zádech mi přejel nepříjemný studený mráz... Byla tam také hromada těl... Mrtvých těl... ,,Co tam je?" Zeptala se zvědavě Lucy a naklonila se nad páchnoucí masový hrob... ,, Nedívej se tam" řekla jsem a dala jí ruce před oči...

Když jsem je dala pryč, Lucy se na mě zadívala... ,,Je tam Marlie?"... Na sucho jsem polkla a uhla jsem pohledem... Nerada lžu... Ale téhle malé dívence se lhát nedalo... Měla tak upřímné oči...

Podívala jsem se do těch modrých studánek a potichu vydechla ,,Marlie je dobře... Věřím že je na lepším místě"

,,Na to jsem se neptala" řekla Lucy zklamaně... Pootevřela jsem ústa a nadechla se na odpověď, ale přerušil mě jeden strážný... ,,Au! Něco mě hryzlo" zařval a začal zběsile poskakovat po jedné noze... ,,No do hajzlu!" Zařval další a držel se za ruku. Dva strážní, kteří stáli za Jerrym se na sebe podívali a pak spustili smích podobný řvaní hyen na účet jejich parťáků... Čekala jsem, až začnou poskakovat bolestí, ale nic se nedělo...

Místo toho jsem ucítila jemné šimrání na noze... Ohla jsem se a vzala si pavoučka do ruky... ,,Co to vyvádíš Francku?" zeptala jsem se ho nemile překvapena... Francek se skrčil a začala plácat jednou nožkou přes druhou.... ,,Ty... Ty se bojíš hyen?" Francek mi zalezl za krk a už se ani nehnul...

Tak v tom případě... Jsme celkem v ripu... Otrávení vojáci se nějak dobelhaly do tábora a ostatní s námi zůstali... Lucy mě chytla za ruku a zašeptala ,,Podívej!"... Pomalu jsem se otočila, kam ukazovala tenkou ručkou a uviděla malou nenápadnou rostlinku, která byla ovšem silnější něž se zdá... Trochu jsem se pousmála... Vraní oko...

Schovala jsem Lucy za sebe a podívala se na vojáky... Ti se na nás dívali celou dobu a pak prohlásili ,,Už je čas jít zpátky" Usmála jsem se na ně a otočila se, abych utrhla vraní oko, ale bylo pryč... Otočila jsem se zpátky a začala se dívat všude kolem sebe... Jerry ke mě přiběhl a zašeptal ,,Co se děje?" Vojáci na nás zamířili každý svou zbraní a řekli ,,Klidně můžete skončit jako vaše kamarádka"

Rychle jsem se otočila na Lucy, ale ta za mnou nebyla... Je ještě malinká, třeba to nepochopila... Dívala jsem se všude kolem sebe, když v tom jsem uslyšela nepříjemný zvuk nabití zbraně... ,,Poslední varování" řekl jeden a dal prst na spoušť... Promiň Jerry... ,,Až to skončí, najdi Lucy utíkej" zašeptala jsem mu do ucha a pak jsem se na ně podívala... ,,Raději umřu než abych se vrátila!" Zakřičela jsem a dívala se jim do očí...

Jakoby se čas zpomalil... Slyšela jsem každičký zvuk, i šustění mých vlasů ve větru. Čekala jsem jen na ostrou bolest... Ale pořád se nic nedělo... Uviděla jsem malou Lucy, jak s bílou pletí a mrštností, díky vranímu oku skočila přede mě a kousla vojáky do noh, pak do břicha a oni se s bolestmi svalili na zem... ,,Kód 25!" zařval jeden z nich zoufale a vystřelil ze své zbraně...

Viděla jsem, jak malé tělíčko Lucy odlétlo od vojáka a její oblečení se začalo zbarvovat do ruda... Do očí se mi začaly hrnout slzy... Běžela jsem k ní a vzala její drobnou hlavu na rukou... ,,Ty to zvládneš, vezmeme tě pryč" vydechla jsem a pohladila ji po vlasech... Lucy se usmála a řekla ,,Jdu za Marlie, budu ji pozdravovat" ,,Ne, ne Lucy, nikam nechoď!!!!" ,,LUCY!!!" zakřičela jsem a viděla, jak její úsměv povadl a z očí se jí vytratily ty veselé jiskřičky... Její tělo povolilo a její kůže se vrátila do normálu.... I její světlé oči se zase proměnily v ty obrovské studánky... Ale chyběl jim jejich lesk... ,,Ne, Lucy!" Chtěla jsem okamžitě zabít toho vojáka, ale někdo mě chytil do náruče a utíkal.... Podívala jsem se do jeho smutného obličeje a začala jsem se vzpírat. ,,Jerry nech mě! Já slíbila, že se o ni postarám! Mohli jsme ji zachránit!" Jerry mě pustil a potichu řekl ,,Kail.."

Já jsem ho ignorovala... ,,Kailyn podívej se na mě" řekl a zvedl mi hlavu... ,,Nedalo se nic dělat chápeš to? Víš co je kód 25? Za chvíli uzavřou celý tohle území, což znamená, že se musíme co nejdřív dostat za bránu ano?" Zněl hrozně zoufale... ,,Ale ona je mrtvá" rozbrečela jsem se znova... ,,Já vím" řekl tiše a přitiskl mě k sobě. ,,Ale teď musíme utéct, jinak dopadneme stejně."

Jerry mě chytil za ruku a společně jsme se rozběhli směrem k velké bráně... V tom jsem uslyšela nějaké vrzání... ,,Jerry pohni, to je ta brána" zakřičela jsem a zrychlili jsme... Za námi se ozvaly výstřely... ,,V klidu... Jsou moc daleko, nemají šan--" ,,AAU!" zařvala jsem a chytla se za ruku... Tekla mi z ní krev... ,,Dobře, tak mají" opravil se Jerry a já se hořce zasmála...

Tlačila jsem si na ránu, která odporně bolela, ale běželi jsme dál... Museli jsme... Už mi začínaly docházet síly... ,, Je to vůbec ještě pořád otevřený?" zakřičela jsem na Jerryho, aby mě slyšel přes silnou palbu kulek.... ,,Jo, víš jak dlouho trvá to spustit? Jede to dolů strašně pomalu" zakřičel zase on na mě... V tom se Jerry zastavil a zařval ,,AU!" podívala jsem se na místo, kde se držel... Schytal to do nohy... Jerry se na mě zoufale podíval... Nesnáším ten jeho zoufalý pohled, je mi ho pak strašně líto... Dívala jsem se kolem sebe a v tom to uviděla... ,,Jerry koukej!" řekla jsem a on se podíval směrem, kterým jsem ukazovala...

Přes stromy bylo vidět do poloviny zavřenou bránu, která pomalu jela dolů... ,,To zvládneme!" zakřičela jsem a chytla jsem ho pod pažemi. Snažili jsme se co nejrychleji dostat k té pitomé bráně... Už byla tak v jedné čtvrtině... Vojáci se k nám blížili strašně rychlým tempem... ,,Jerry no tak, pohni si trochu" řekla jsem vyčerpaně... ,,Tobě se to říká, nemáš postřelenou nohu" řekl podrážděně.... ,,Ale mám postřelenou ruku, o kterou se právě opíráš, takže i ty bys mohl ukázat jakej jsi chlap, vysrat se na tu bolest a prostě běžet..." Jerry se na mě podíval, pak se podíval na moji ruku a přikývl... Postavil se a zase jsme běželi... Sice to bylo celkem pomalé tempo, ale lepší než nic...

Konečně jsme se dostali k té bráně... Chtěla jsem se o ni opřít, ale všimla jsem si, že je vlhká... ,,Jerry?" řekla jsem potichu a dívala se na nějakou tekutinu, která z toho kapala... ,,Myslíš že to je..." a odmlčela jsem se... ,,Jo...Bude to krev... Krev dobytčího děsu..." dořekl to za mě a oba jsme na sucho polkli... ,,Jak se přes to dostaneme?" vyjekla jsem zoufale... Byla totiž všude. Pod bránou toho byly obrovské louže... Jerry se začal dívat po okolí... ,,Možná když na to naházíme listy..." Na nic jsem nečekala a začala jsem sbírat obrovské lopuchové listy... ,,Pohni!" zakřičel Jerry... Vojáci byli už strašně blízko, ale ti mi problém nedělali, už totiž přestali střílet... Ta brána byla už skoro u země...

Listy jsem rozházela po loužích a rychle to skrčená přeběhla... Jerry se na mě díval... Stála jsem za bránou a nic se mi nestalo... Jsem živá... Malinko jsem se usmála a pak se podívala na něj... ,,Dělej!" zakřičela jsem a podala mu ruku.... Jerry se mě chytil a překulil se pod bránou...