Zaklínač: Kdo jsem?

Večer

,,No, já se jdu nachystat" řekl Nik a odešel... To určitě udělala schválně, takové pozvání se nemůže odmítnout a já na sebe nemám nic, co by se k takové večeři hodilo. Ani se neumím chovat.

Já jsem se podívala do své brašny... Žádné šaty opravdu nemám... V tom jsem zpozorovala vedle své brašny nějaká balíček... Bylo na něm něco napsané. ,,Budou ti slušet" Přečetla jsem... ,,Nosiop" řekla jsem potichu a Z ruky se mi začal odmotávat smaragdově zelený had. ,,Ahoj" usmála jsem se na něj a Poison se taky usmál... Nebo to tak alespoň vypadalo... ,,Zdravím" řekl nahlas... Zdá se, že umí mluvit... ,,A taky číst myšlenky, ale jen tobě" řekl a já se zarazila... ,,Dobrá" usmála jsem se a ukázala na balíček. ,,Nevíš náhodou,od koho to je?" zeptala jsem se. Poison zasyčel a řekl ,,Vím... Ale to poznáš sama... Princezna Sunshine to není"

Já jsem přikývla hlavou a balíček otevřela... Byly v něm poskládané šaty... Nebo spíš jen část... ,,To si ze mě někdo dělá legraci nebo co?" nechápala jsem... Najednou se otevřely dveře... ,,Vůbec ne" ozval se známý hlas... Ve dveřích stála princezna Chiko ve světle fialových šatech, stříbrnou korunkou a diamantovým náhrdelníkem... Velké náušnice sladěny s náhrdelníkem se jí houpaly na uších a na tváři měla přívětivý úsměv. ,,Princezno?" vyjekla jsem nechápavě... ,,C-co tu děláte?"

Princezna rozšířila svůj úsměv a řekla ,,Mám tu jednání a v rámci něj jsem byla pozvána na tuhle večeři... Přece bych tě tu nenechala samotnou s tou nánou" usmála se a vešla do pokoje. ,,Mám tu i zbytek" řekla a pokynula služebné, která nesla obrovskou tašku, která byla plná něčeho modrého... Stála tam s úsměvem na tváři... Byla dost podobná Marlie, i když neměla hnědé vlasy... A taky měla špičaté uši... Její krátké stříbrné vlasy s cinkavými ozdobami se houpaly z jedné strany na druhou... Když ke mě přišla, měla jsem chuť ji obejmout...

Jak to že jsem si předtím té podoby nevšimla?... ,,Tak, začneme" řekla a odehnala služebnou. ,,Tohle zvládneme samy" mrkla na ni a zavřela dveře. Já jsem pořád nemohla uvěřit tomu co dělá... Pomáhá mi z dost prekérní situace. ,,Ale jak jste se vůbec dozvěděla, že jsme tu taky? A proč to vůbec děláte?" zeptala jsem se nechápavě. Princezna Chiko se na mě podívala a stále se usmívala. ,,Mezi elfy se toho dost šuškalo. Došlo mi, že na večeři budeš muset jít taky, i s Nikem. Který na rozdíl od tebe ví co má dělat... A taky chci vidět její výraz" řekla škodolibě.

Já jsem se zasmála. Celou dobu v říši temných elfů byla mrzutá, neutrální a skoro se neusmívala... Ale mimo byla úplně někdo jiný... Asi na ni tolik nepadaly starosti s jejím bratrem. ,,Ale už nemáme moc času" řekla a přišla ke mě. ,,Rychle si to všechno sundej, já ti pomůžu se do těch šatů dostat" Neměla jsem ani možnost odporovat, moje oblečení už leželo na zemi. Nasoukala mě do korzetu a jemných silonek... ,,Já se asi udusím" zasípala jsem, když korzet utáhla... ,,To vydržíš" mrkla na mě a utáhla to ještě víc. Začala jsem kašlat a nemohla jsem se pořádně nadechnout... Princezna to trochu povolila, za což jsem jí byla nesmírně vděčná. ,,To je mučící nástroj, ne oblečení" postěžovala jsem si. Princezna se zasmála a povolila to ještě o trochu.

,, U tebe to vadit nebude, máš pas jako kolibřík" řekla a usmála se Pak na mě navlékla tak milion spodniček. Poté přišla na řadu nějaká drátěná věc, ani nevím co to bylo, jen aby to drželo správný tvar. Na to navlékla nějakou závojovu spodničku a na to dala spodní část šatů. ,,Jsem zvědavá jak v tom budu chodit" řekla jsem. Princezna Chiko na mě obratně nasoukala i zbytek šatů. obula mi nějaké boty, které jsem ani neviděla. Nasadila mi náhrdelník a pustila se do vlasů.

Když jsem se podívala do zrcadla, nemohla jsem uvěřit vlastním očím... ,,Páni" vydechla jsem nevěřícně. Vlasy jsem měla sepnuté do elegantního drdolu sponou se safíry. Dva prameny byly uvolněné... Na krku jsem měla stříbrný náhrdelník plný tmavých safírů... Boty byly taky do této barvy. Celé šaty byly tmavě modré (viz obrázek nahoře)... ,,A co Poison?" zeptala jsem se a chtěla ho přivolat na svou ruku, ale princezna mě zastavila. ,,Ten by zkazil celý dojem, musíš ten náramek ukrýt" řekla a já jsem přikývla. Přivolala jsem ho zpět na svou ruku a myslela jsem na to, že není vidět... Zavřela jsem oči a soustředila se jen na to...