Zaklínač: Kdo jsem?

Květinka

Dívala jsem se snad úplně všude, ale nemohla jsem ty dva najít... Dívala jsem se i hlouběji do vesnice, ale nikde nebyli...

Nakonec jsem si sedla ke kašně, protože byla dál od trhu a nebylo tam moc lidí... V tom jsem něco ucítila... Chtěla jsem vytasit vrhací nože, ale pak jsem si uvědomila, že to není nic živého... Ani smrdutého... Vonělo to... Jako maso, ale ještě líp... Zvedla jsem se a pomalu šla podle čichu... Kouzelná vůně mě vedla dlouhou úzkou uličkou, až jsem zahla za roh... Podívala jsem se kolem sebe a uviděla nějaký krám... Z něj vycházela ta vůně...

Bez rozmyslu jsem vešla dovnitř a rozhlédla se kolem... Bylo tu pár stolů, pult, za kterým si hověla obtloustlá prodavačka a ta vůně vycházela z pečeného sele, které se točilo na rožni... Bylo polito všelijakýma omáčkama a v tlamě mělo jablko... Divný zvyk... Už jen při pohledu se mi sbíhaly sliny a mé kručící břicho mluvilo za vše....

Rozhlédla jsem se kolem a u jednoho stolu jsem uviděla dva až moc dobře známé obličeje... No to snad není možný... Já je hledám po všech čertech a oni se tady nacpávaj křenovou omáčkou... Ani si mě nevšimli, jak byli do jídla zabraní... Přišla jsem k nim a odkašlala si... Oba zvedli hlavu a já na ně chtěla začít křičet, ale jejich pohledy mi zvedli náladu... Dívali se, jako kdyby před nimi byla čarodějnice... ,,Kail?" řekl zmateně Jerry... Nik si mě pořád oněměle prohlížel a nakonec řekl ,,Co tady děláš?"

Jen jsem se na něj usmála, sklonila se k němu a vší silou jsem do něho strčila... Nik spadl z lavice a já si sedla na jeho místo... ,,Co bys řekl?" zeptala jsem se a zakousla se do masa...,,Doufám, že jste alespoň zařídili jídlo a pití na cestu... " řekla jsem a čekala co odpoví... Jerry se usmál a ukázal na nějaké čutory s pitím a vak na jídlo... ,,No alespoň že tak" zazubila jsem se a vyhla se letícímu pohlavku od Jerryho. ,,Nevděčnice" řekl na oko uraženě a oba jsme se zasmáli.

Když se Nik vyhrabal z pod stolu a podíval se na svoje... Teď už moje jídlo, jen si nespokojeně mlaskl a objednal si další porci... Jerry vyprskl smíchy a já jsem se škodolibě usmála... ,,Měli jste mě vzít sebou" řekla jsem a zasmála se... Nik se na mě rozmrzele podíval, ale pak se najednou usmál... ,,Máš úplnou pravdu princezno" řekl a mě při tom oslovení spadl nůž zpátky na talíř... Pomalu jsem se na něj otočila... Kdyby pohledy uměly vraždit, byl by už tak stokrát skrz na skrz... ,,Co prosím?" zeptala jsem se... Nik otevřel pusu na odpověď, ale v tom se k němu naklonil Jerry a něco mu pošeptal do ucha...

Nik se začal smát a já jsem pohledem spražila i Jerryho... Prudce jsem vstala od stolu a ruce dala na stůl... ,,Cos mu řekl?" zeptala jsem se a Nik se pořád smál... Jerry mlčel a zpět se odtáhl na svoje místo... Když se Nik přestal smát, vesele se na mě podíval a řekl ,,Nic zvláštního květinko" a poslal mi vzdušnou pusu... Při tomhle oslovení jsem vyletěla z kůže... Přihnala jsem se k Jerrymu a vší silou ho přitiskla na stěnu.... ,,TYS MU TO ŘEKL?!" zařvala jsem na něj a Jerry se začal smát... Prodavačka vyskočila ze židle a já se na ni omluvně podívala... Pustila jsem Jerryho a šla si sednout zpátky... ,,Neboj se, každá holka se chtěla jmenovat květinka" řekl Nik a usmál se na mě...

Jen jsem se na něj podívala a mrskla po něm křenovou omáčku... Trefila jsem se do jeho obličeje... Jeho krásný křenový obličej mě rázem spravil náladu... Nik se po mě napřáhl se svým talířem, ale já ho zastavila... ,,Neplýtvej jídlem" a poslala mu vzdušnou pusu zpátky... Naposledy jsem si kousla a prázdný talíř jsem odnesla na pult... ,,Půjdeme?" řekla jsem vysmátému Jerrymu a Nikovi, který byl nejspíš uražený...

Otočila jsem se od nich a se škodolibým úsměvem jsem vyšla ven... Sedla jsem si na venkovní lavičku a vytáhla svého dalšího kamaráda... ,,Tak co, jak ti chutná?" zeptala jsem se Francka, který ožíral kost s masem, kterou jsem mu vzala... ,,Chceš i omáčku?" zeptala jsem se a podívala se na zrovna vycházejícího Nika... Francek vyskočil z mojí ruky a sprintoval po Nikově ruce až k jeho obličeji... ,,Tvůj známý?" zeptal se Nik a nechal si po obličeji šmejdit jedovatého pavouka... Zklamaně jsem si povzdychla... Škoda že se nebojí pavouků... ,,Dalo by se to tak říct" řekla jsem a vzala si Francka z jeho tváře...