Zaklínač: Kdo jsem?

Mrtvá milenka

,,Mrtvá milenka" vydechla jsem... Natahovala ke mě ruku... Byla to jen kostra pokrytá kůží... Pořád ke mě natahovala ruku... ,,Nedívejte se jí do očí" řekla jsem potichu...

Ona se na mě začala sápat a u toho hrozně brečela... Rychle jsem ji ze sebe skopla a uskočila o kus dál. ,, Vy dva, postarejte se o ni, já se postarám o toho týpka" 

Kluci přikývli a duch se na ně vrhl... Mrtvá milenka se vám neukáže, pokud vás něco netrápí... Jelikož jsme ji ale viděli všichni, už jsem jim dál nevěnovala pozornost.... Není to těžký soupeř, pokud se jí ovšem nepodíváte do očí... To je s vámi konec... Je dost těžké někoho dostat z moci mrtvé milenky, skoro nemožné...

Podívala jsem se na toho chudáka... Sedla jsem si k němu a ignorovala vřískot utrápeného ducha.... Vzala jsem ho za ruku a podívala se mu do očí... ,,Není to vaše vina" řekla jsem potichu... Muž na chvíli věnoval pozornost mně, ale pak se zase zahleděl někam skrz... ,,Slyšíte mě? Není to vaše vina, nemůžete za to... Je to jen přelud" řekla jsem a chytla ho za ramena... Musím si dát pozor a nedotknout se černého otisku na jeho ruce...

Ten chlap se na mě zoufale podíval a já viděla, jak mu jeden černý flek na ruce mizí... ,,Skvěle, jsme na dobré cestě" usmála jsem se na něj a mu se z očí spustily další slzy. ,,Teď mě pořádně poslouchejte. Není to vaše vina, je to jen přelud ovládaný duchem... Mrtvou milenkou, dostala se k vám do mysli, nesmíte se nechat. Není to vaše vina" 

Celou dobu jsem se mu u toho dívala do očí. Ten ubožák se na nejednou svalil na zem. ,,No skvěle, funguje to" usmála jsem se a podívala jsem se na jeho ruku, kde už žádné černé fleky nebyly...

Otočila jsem se na kulky, ale ti už taky měli hotovo... ,,No páni" řekla jsem. ,,Rychlejší něž jsem čekala... To byla asi nějaká začátečnice" řekla jsem a znova se podívala na toho muže.

Pomalu otevřel oči a podíval se na mě. ,,Jak vám je? zeptala jsem se opatrně a pomohla mu na nohy... Muž se na mě stále díval a pak se jemně usmál. ,,Je mi skvěle... Děkuji za pomoc" řekl, ale já viděla, že na tom není o moc lépe... Pořád si všechno dává za vinu... Tenhle pohled znám až moc dobře... ,,Řekněte, co se stalo?"

Muž se podíval na mé dva společníky a na černý flek v rohu, který se stále zmenšoval a zmenšoval... ,,To je zbytek mrtvé milenky" řekla jsem a muž přikývl... ,,No, nemusíte mi to říkat jestli nechcete... Jak vám říkají?" zeptala jsem se, abych trochu odlehčila situaci.... ,,Mark" řekl potichu. ,,A vám?" ,,Já jsem Kailyn. Toto jsou moji dva společníci na dlouhé cestě, Jerry a Nik" řekla jsem a ukázala na kluky. Mark přikývl a pokynul nám k židlím. ,,Jen se posaďte, ať si trochu popovídáme..." ,,Děkujeme" řekl Nik za nás za všechny a my si sedli. 

,,Nevím, jak bych se vám odvděčil" řekl Mark a začal přecházet po místnosti. ,,To je v pořádku," řekla jsem povzbudivě se na něj usmála. ,, No, tady máte alespoň něco k pití" řekl a podal nám nějakou žlutou tekutinu a tři dřevěné poháry. 

,,Děkujeme mockrát" řekla jsem s úsměvem a hltavě se pustila do té vody... Měla jsem takovou žízeň, že mi bylo úplně jedno, co to je... Bylo to jemně nasládlé a příšerně dobré... ,,Mňam, copak to je?" Předběhl mě Jerry s otázko, kterou jsem měla takřka na jazyku... ,,To je bezová šťáva..."

Spokojeně jsem si mlaskla... Bez je skvělí na imunitu... Dají se z něj udělat skvělé léčivé lektvary... ,,Můžu se zeptat, kde tady roste bez?" Řekla jsem zvědavě... Musím si nějaký natrhat... ,,Hned tady za kopcem" řekl Mark... Usmála jsem se a dopila to, co mi v poháru ještě zbývalo... Jerry se na mě podíval s otázkou v očích... ,,Na co bez?" zeptal se mě. ,,Je to základ na prakticky všechny léčivé lektvary." řekla jsem. 

 V tu ránu Mark zpozorněl... ,,Lektvary?" řekl ostražitě a já si uvědomila, jakou blbost jsem v ten moment řekla... ,,Já jsem to tak nemy--" chtěla jsem zachránit situaci, ale on mě nenechal... V očích se mu zableskl strach a pro mě tak známá nenávist... ,,Vypadněte!" řekla a shodil ze stolu poháry co nám dal... 

,,V tomhle domě nemáte co dělat vy zrůdy!" zaval na nás a vyhnal nás ven... Nik se ve dveřích zastavil a zlostně se na něj podíval... ,,Zachránila vám život! Tomu říkáte vděk?" Mark ho ale neposlouchal... 

Chytla jsem Nika za ruku a řekla jsem ,,Pojď, nemá to smysl" Nik se ale nenechal. Podíval se na mě pevným pohledem a řekl ,,To přece není fér, tys ho zachránila, mohl skončit jako další duch, ale on nás jen vyžene ven"Chtěl ještě pokračovat, ale já jsem ho nenechala.. Zavrtěla jsem hlavou a řekla jsem mu ,,To je normální... Musíš si na to prostě zvyknout když cestuješ s námi... Lidi se zaklínačů bojí..."

Když jsem domluvila, Odtáhla jsem Nika ode dveří a rozhlédla se kolem sebe... Najednou byly všude davy lidí, kteří se na nás s nenávistí dívali... Malé děti dokonce i brečely...

Předstoupil před nás nějaký chlap... Změřil si nás pohledy a pak pokynul nějakému vystrašenému párátku... ,,Johne, dones dary" 

Tázavě jsem zvedla obočí a dala si ruce v bok... ,,Dary?" zeptala jsem se a přeměřila si chlapa stejným pohledem, jako to on dělal u nás... ,,Z vděku, že jste nás zbavili toho monstra, přijměte od nás dary... Dále ovšem v naší vesnici nejste vítaní. Proto hned po převzetí odjeďte." 

Měl obrovského kníra pod nosem a v ruce nějakou hůlku. John, neboli roztřesený párátko nám předal nějaký pytel a hned s od nás pelášil pryč... ,,Velice milé, děkujeme... Hezčí dar jsme snad ještě nedostali" Okomentovala jsem sarkasticky jeho vyhoštění a podívala se do pytle... Byla tam láhev s vodou, nějaké dřevěné misky, pánské oblečení a dokonce i nějaké brnění... I pro koně..." ,,No páni" řekl Jerry, který tam nakoukl se mnou... Já jsem poděkovala za nás za všechny a nasedla na Lunu...

Moji společníci nasedli na Kapitána a společně jsme vyrazili dál... Nebudeme někde, kde nejsme vítaní...

...

Po asi tří hodinách cesty jsme se zastavili u nějakého jezírka. Je dost možné, že narazíme na rusalky, ale ty jsou s námi většinou v pohodě... Celou cestu jsme všichni mlčeli... Naši koně si potřebovali už taky odpočinout... 

Sesedla jsem z Luny a ta se šla napít k jezírku. To samé udělal i Kapitán. Nik ho odstrojoval a při tom se stále mračil... ,,Už se tím nezabývej Niku" řekla jsem, protože jsem správně uhádla, nad čím celou dobu přemýšlel... Nik se přestal mračit a podíval se na mě... ,,Já to prostě nechápu" řekl nakonec a shodil Kapitánovi sedlo do trávy... Jen jsem si povzdechla a řekla jsem ,,Lidi prostě nemají rádi odlišnosti... Když se jakkoli odlišuješ, buď se tě bojí, nebo tě nenávidí..." pokrčila jsem rameny a zakousla se do čerstvého jablka, které jsem si uškubla na stromě opodál... Do rozhovoru se nakonec zapojil i Jerry. ,,Je to tak... Jestli s námi chceš cestovat, musíš si zvyknout, že když zjistí co jsme zač, dopadne to všude stejně..." Nik si sedl do trávy a zakroutil hlavou. ,,Mrzí mě to"

řekl nakonec... ,,A co?" řekla jsem a u toho spokojeně mlaskla nad sladkou chutí červeného jablka. ,,Lidi jsou občas vážně hrozný svině" řekl a znova se zamračil... ,,Ty za to nemůžeš, nemá tě co mrzet" řekla jsem a hodila po něm nové jablko.

Nik ho instinktivně chytl a zakousl se do něj. Jerry už takové štěstí neměl... Jablko ho trefilo přímo doprostřed čela... ,,Jau!" vykřikl a hodil po mě šišku... Já jsem se zasmála a odvětila ,,To je sváča, tak laskavě nenadávej" ale další šišce jsem se nevyhla...

Nakonec to dopadlo šiškovou válkou, do které se s chutí zapojil i Nik. Všichni tři jsme nepříjemné dopoledne nechali za sebou a věnovali se jen trefování pohyblivých cílů... Respektive nás...