Zaklínač: Kdo jsem?

Sázka

Kail se rozhlédla kolem a podívala se na mě... ,,Potřebuješ pomoc?" zeptala se mě a podívala se na moji nohu, která byla spíš jen škrábnutí... Na rozdíl od mojí ruky... ,,Ne, to je v pohodě... Nejdřív bych radši zabil tu svini" řekl jsem a cítil, jak jsem čím dál tím víc vytočený... Kail se podívala po obloze a zamyslela se.. ,,O co že se objeví vpravo" řekla a s jiskrami v tmavých očích a hravým úsměvem na rudých rtech... Já jsem se zamyslel a zavrtěl hlavou... ,,Kdepak... Objeví se vlevo, to je jasný" řekl jsem přesvědčen, že mám pravdu. 

Kail se na mě zadumaně podívala a nakonec se vítězoslavně usmála... ,,Takže sázka?" a natáhla ke mě ruku. Přikývl jsem a ruku jí stiskl. ,,Ale o co?" zeptal jsem se... Kail se zamyslela a já nakonec promluvil. ,,Tak třeba o to, že ten co prohrál bude muset splnit jedno přání výherci" Kail se na mě podezřívavě zadívala a pak řekla ,,Ale žádný úchylárny jasný?" Nad tím jsem zakroutil hlavou. ,,Úchylárny? Ode mě? Děláš jako bys mě neznala" řekl jsem na oko uraženě, ale přikývl jsem jako že schvaluji podmínku.

V tom se kolem nás zvedl vítr... Instinktivně jsem natočil hlavu doleva a čekal... Uviděl jsem postavu čarodějnice a chtěl jsem se otočit na Kail a vítězně jí to oznámit, ale na té postavě bylo něco divného... Když kolem čarodějnice spadla mlha, všiml jsem si, co mi na ní nesedělo... Za ruku držela tu malou holčičku, kterou jsme zachraňovali... ,,Kail" řekl jsem a ta se na mě otočila... Pak se podívala na čarodějnici a vyděšeně o krok ustoupila... Hlavu měla skloněnou... 

Pomalu ji zvedala směrem k ohyzdné ježibabě... V očích se jí odrážela čirá nenávist... Když se podívala do bílých očích čarodějnice, uviděl jsem, jak se jí třesou ruce.. ,,Kail" řekl jsem tiše, ale ona se rozběhla směrem k čarodějnici... ,,KAIL!" zakřičel jsem a běžel za ní... ,,Ty SVINĚ!" zařvala a vyskočila do vzduchu...

Chtěla po ní seknout mečem, jenže čarodějnice ped sebe strčila vyděšenou dívku a Kail okamžitě meč sklonila... Ta ohyzda se začala smát... Její smích mi pronikal až do morku kostí... 

Kail padala na zem, kde ji ovšem zachytil krutý vítr vedený čarodějnicí a praštil s ní o strom. Pak o další a o další... Čarodejnice s ní práskala o všechny stromy které byly v blízkosti...

Byla naprosto bezmocná... Nemohla se dostat z toho silného proudu větru... ,,Kail!" Zakřičel jsem a rozběhl se k ní...

Kail se na mě podívala a pak zkřivila tvář bolestí, protože znova prudce narazila do stromu...

V běhu jsem si nachystal luk a šíp... Skočil jsem ke Kail a vystřelil na vzdálený strom... Objal jsem ji a ona se na mě překvapeně podívala...

Pevné lano se na šípu naplo.. lehce jsem za něj zatáhl. Lano se začalo rychle smotávat a nás to vytáhlo z proudu větru co utvořila čarodějnice...

Dopadli jsme na zem a já Kailie stále objímal... ,,V pohodě?" Zeptal jsem se a ona přikývla hlavou... I když na to rozhodně nevypadala... Na tváři měla jemné oděrky, jednu ruku měla celou od krve a její noha byla v nepřirozeném úhlu...

V tom jsem uslyšel další svištění větru... Vytáhl jsem meč z pochvy na zádech a odrazil to...

Pohled Kailyn:

Nik se mě zeptal, jestli jsem v pohodě... Jen jsem přikývla hlavou, protože se mi nechtělo mluvit... Bolela mě ruka a noha... Nemohla jsem se ani postavit... Pak jsem uviděla, jak čarodějnice napřáhla ruce a já chtěla Nika varovat, ale ten zareagoval pohotově.... Aniž by ze mě spustil oči vytáhl meč z pochvy a poryv větru odrazil...

Pak se na čarodějnici podíval... ,, Mám plán" řekl a znova se na mě otočil. ,,Ale potřebuju tě v něm" řekl a sklouzl pohledem k mojí noze.

,,Já to zvládnu" řekla jsem a opřela se o strom. Pak jsem se pokusila vstát...

Nik mi i přes mé protesty pomohl. ,, Takže, já odlákám její pozornost... Ty šlohneš tu holku a tím pádem se podívá na tebe a já ji zabiju..." Řekl jakoby nic... ,,Jasně, v pohodě" řekla jsem a máchla rukou. ,,Brnkačka... Jenom prostě musím vytrhnout malou holčičku z rukou lítající čarodějnice, pohodka..." Řekla jsem a vložila do toho tolik sarkasmu jako nikdy...

,,Nebuď sarkastická, to zvládnem" řekl a mrkl na mě. ,,Zvládla bych to i bez tvýho mrkání" řekla jsem a ušklíbla se...

Zhodnotila jsem situaci... Sama se tam nedostanu... Opatrně jsem pískla a chvíli čekala... Už jsem se začínala bát... Přeci jen Luna tu holčičku vezla, co když se jí něco stalo?...

Nik se ode mě čím dál tím víc vzdaloval, aby mohl vzít veškerou pozornost čarodějnice na sebe... Sobec jeden...

Kulhavým a bolestivým krokem jsem se vydala vpřed... V tom se z křoví vynořila Luna... ,,No konečně, tys mi dala" usmála jsem se na ni. Luna se na mě podívala a pak se mi ozval její hlas v hlavě ,,Jsi v pořádku?"zeptala se mě starostlivě. ,,Jo, jen drobný oděrky... " Usmála jsem se na ni a chytla se její hřívy... Opřela jsem se a s její pomocí se vydala dál k čarodějnici... Ta si všímala přesně podle plánu jen Nika... Doufám že do svého plánu zahrnoval i to mlácení o stromy co právě zažíval...

No... Nevšímala jsem si ho a snažila se dostat se přímo pod ježibabu... Povedlo se... Chytla jsem tu holčičku za nohu a stáhla ji k sobě. Obě jsme spadly na zem.. Rychle jsem ji objala, aby jí ta čarodějnice nic neudělala...

Ona se na mě zlostně ušklíbla... Pak jsem uslyšela svištění větru a tak jsem zavřela oči... Čekala jsem další bolest, ale nic se nestalo... Všechno utichlo...

Oči jsem zase otevřela a podívala se nahoru... Naskytl se mi pohled na čarodějnici skrz na skrz přišpendlenou na obrovském smrku.

Zakryla jsem nevinné dívce oči, dokud se tělo čarodějnice nerozpadlo...

,,Fuf, to byla celkem makačka co?" Řekla jsem a pustila malou vystrašenou holčičku... Nik se hořce zasmál a řekl ,,jo, ani to moc nebolelo" a pak se opřel o Kapitána, který stál v pozoru po jeho boku... Až teď... Protože to byl strašpytel...

Chtěla jsem nasednout na Lunu, ale mé zranění, Nik a dokonce i Luna mi to zakázali...

Pomalu jsme pajdali... Teda já jsem pajdala k nedaleké vesničce, kde na malou dívenku, která to všechno vzala celkem dobře čekali její rodiče...

Když jsme došli na kraj lesa, už z dálky nás vyhlíželi všichni obyvatelé...

Holčička seskočila z Luny a rozeběhla se ke svojí mamince... ,,Sarah!" Zakřičela žena s opuchlýma očima které se stále naplňovaly slzami...

,,Mami!" Vykřikla malá Sarah a skočila jí do náruče.

Žena se na nás podívala, pak potichu řekla ,,děkuji" a se svou dcerou se zvedla... Byla na odchodu... Sarah ale seskočila dolů, přiběhla ke mě a pevně mě objala... Vyšel ze mě jemný sten když se na mě namáčkla, čímž mi moje tělo prozradilo, že mám nějakou ránu i na boku.

Její matka se na ni vyděšeně podívala a přiběhla ke mě... Sarah ode mě odtáhla a potichu, snad abych to neslyšela řekla ,,co to vyvádíš? Nevíš že jsou nebezpeční?"

Sarah jí na to něco odvětila, ale to už jsem neslyšela...

Podívala jsem se na Nika, který zatl ruce v pěst a vyklouzl z něj naštvaný vzdech... Udělal krok do předu, ale v tom se chytl za pravý bok... ,, Už ani krok" řekla jsem a káravě se na něj podívala... ,,Ale" chtěl protestovat, ale já ho zastavila ,, žádné ale, už jsem ti snad milionkrát říkala, že se nás prostě lidí bojí, a tak je to dobře" řekla jsem a otočila se... ,,Kdyby se nebáli mě, nebáli by se ani ostatních... A to nechceme" ... Společně s Lunou jsme vyrazily vstříc další dlouhé cestě...