The Accident (TMR, Newt)

Nováček

Pozn. aut.: A vzhledem k tomu, že jsem slíbila, že bude těch částí víc a moje rodina už má večeři i dárky za sebou, věnuji svůj poslední dárek vám. Od teď se zase můžete těšit na "dám to sem, až si vzpomenu", ale snad jsem vám udělala těmihle třemi dny radost.
 Veselé Vánoce!

Opět seděl před jejím spacím místem. Znovu a znovu si nadával za to, co jí řekl. Tentokrát její pláč neustával a jemu bylo jasné, že on je důvodem, proč ona nemůže usnout.

Jenže nemohl k ní jít. Nemohl ji obejmout. Nemohl dělat, že se nic nestalo.

Nelitoval té noci. Jenže byl vystrašený, že kdyby přiznal, že k ní něco cítí, mohl by se k ní upnout. A ačkoli jí říkal, že v tomhle beznadějném místě mají jen sami sebe, nemohl s ní být. Nemohl riskovat to, že by cítil něco tak silného k někomu, kdo může zemřít příští den. Nezvládl by to.

Stíny, které se jejím příchodem uchýlily do ústraní, by zase vyšly ven na povrch. Musel si od ní držet odstup. Nemohl se nechat ovládnout city.

A přesto bylo tak těžké ji neobejmout a neříct jí, že není sama. Že má jeho.

Bezútěšně si prohrábl vlasy a cítil v srdci obrovskou díru.

Zaslechl kvílení zpod plachty a pak rány do země. Nechtěl se dívat, jak pěstmi buší, aby přehlušila stejnou prázdnotu, kterou cítil on. A tak udělal věc, kterou si vyčítal. Zvedl se a odešel si lehnout. Jenže ani k němu spánek nepřicházel.

 ***

Zaslechla jsem sirénu. Další příjezd nového bažanta nastal. Všichni jsme se automaticky rozeběhli ke Kleci. Rozestoupili jsme se do půlkruhu.

„Beo? Vyřídíš to?“ zeptal se mě Alby. Posledních pár nováčků jsem vítala já. Alby tvrdil, že první pohled na opačné pohlaví má lepší účinky, než když se přivítání ujme kluk. Přikývla jsem a počkala si, dokud neotevřely dveře Klece.

V rohu se choulil chlapec snad jen o rok starší než já.

„Ahoj, bažo,“ usmála jsem se na něj. Nevypadal, že by se chtěl zvednout.

„Co tam máš, Beo?“ zaslechla jsem Chucka, momentálně exnováčka. Pravděpodobně byl více než nadšený, že konečně nebude nejnovější.

„Kluka, překvapivě,“ odpověděla jsem, než jsem se obrátila zpátky k nováčkovi. „Neboj, neublížíme ti. Jsi tu vítaný.“
„Proč si nic nepamatuju?“ vydechl vystrašeně. Pousmála jsem se.

„Tak to prostě chodí. Všichni jsme sem přijeli bez vzpomínek. Pojď nahoru, všechno ti vysvětlíme,“ podala jsem mu ruku. Chytil se jí a já mu pomohla na nohy.
„Jsem Bea, jen tak mimochodem.“

„Thomas.“

„Moc mě těší, Thomasi,“ usmála jsem se a pustila ho. Přešla jsem k okraji Klece a natáhla ruce. Okamžitě mě vytáhli nahoru.

„Nechce ven,“ zakřičel někdo. Otočila jsem se a pohlédla dovnitř. Thomas nevypadal, že by byl ochotný se se nechat vytáhnout.

„No tak, bažo, nestyď se,“ věnovala jsem mu další z úsměvů, které poslední dobou byly dost vzácné. Od hádky s Newtem jsem se necítila ve své kůži.

Natáhla jsem k Thomasovi ruku. Vypadalo to, že ačkoli se bál Placerů, u mě udělal výjimku. Přesto ho však vytáhli kluci, kteří pochopili, že budu potřebovat pomoc.

„Tohle je Alby, postará se o tebe,“ kývla jsem směrem ke kápovi a zařadila se mezi ostatní chlapce. Na druhé straně půlkruhu jsem zachytila Newtův zachmuřený pohled a raději jsem skupinku urychleně opustila.

 ***

O nováčka jsem se většinu dne nestarala. Nepřišlo mi na něm nic zvláštního. Jenže to mi vyvrátil Alby, se kterým jsem ten večer sdílela společnost u ohně.

„Není jako ostatní,“ řekl najednou absolutně zcestnou poznámku.

„Jak to myslíš?“ otázala jsem se. Zahleděla jsem se na nováčka, se kterým se bavil Newt.

„Je zvědavý. Málokdy se stane, že se nově příchozí hned zajímá o Labyrint. Raději o tom nechceme slyšet. On je jiný.“

Nemohla jsem to potvrdit. Kromě uvítání jsem s Thomasem nepromluvila. Místo toho jsem se raději napila Gallyho nápoje. Jediný pořádný spánek jsem zažívala, když jsem se pořádně napila u ohně. Čas utíkal a já se zvedla. Vystřídala jsem Newta u nováčka. Nevím, kam druhý v řadě, co se kápování týče, šel, ale ani jsem se o to nezajímala.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho, jakmile jsem si sedla. Snad poprvé se usmál.

„Ahoj, neviděl jsem tě od toho, co jsem sem… Však víš.“

„Měla jsem práci. Takže jak se ti tu líbí?“

„Je to… vcelku děsivé.“

„To bývá,“ uchechtla jsem se. Thomas se na mě zadíval.

„Opravdu jsi tu jediná holka?“ vychrlil ze sebe. Když jsem mu to potvrdila, zajímal se dál. „Proč?“
„Jak mám vědět, proč mě sem Tvůrci dali? Sama nevím, co tu vlastně dělám,“ smála jsem se mu. Ne, že by se každý z nás neptal, jak se sakra jedna holka objevila mezi tolika kluky.

„Je to divný,“ přiznala jsem. „Přede mnou i po mně přicházeli samí kluci. Asi se jim něco nepovedlo. Nebo to byl záměr.“

Chvíli jsme si povídali. Vysvětlila jsem mu svoji funkci v Placu, ale snažila se neprozradit moc.

„Jdi spát,“ řekla jsem mu nakonec. „Zítra tě čeká prohlídka.“

Zvedla jsem se a zamířila ke svému doupěti. Proplétala jsem se mezi Placery, dokud mi cestu nezastoupila čísi postava. Vzhlédla jsem a spatřila známé hnědé oči. Newt. S mým štěstím jsem se ani nedivila.

„Hezký přivítání,“ promluvil najednou. Nedokázala jsem určit, jestli mluvil ironicky nebo vážně.

„Díky,“ zamumlala jsem. „Mohl bys mě pustit? Jsem unavená.“

„Beo…“

„Dobrou, Newte.“