The Accident (TMR, Newt)

Východ

Pozn. aut.: Jamie trefně poznamenala, že opisuji události podle knihy. Já vím, já vím. A hrozně se za to omlouvám, jenže přílišný obdiv k Jamesi Dashnerovi a celé sérii The Maze Runner mi nedovoluje cokoli pozměnit. Hlavně jsem upozorňovala, že to bude podle knížky a nejde to jinak. Je to zkrátka jiný pohled na celý příběh. Takže se hluboce omlouvám. 
Jinak poděkujte Fay, že mě pořád dokopává k přidávání nových částí! Osobně bych vás dalším dílem potěšila tak za týden, ale něco jsem slíbila!:D

Byla jsem přitisklá na Newtovi a jeho tělo se třáslo. Věděla jsem, že na tom nejsem o nic líp. Vůbec jsem nevnímala, co na sebe všichni pokřikují. Byla jsem si jistá, že na mě leze panický záchvat.

Náhle se jedna postava z naší skupinky oddělila. Poznala jsem v něm Albyho, jenže všechny zvuky byly zastřené a rozplývaly se v sobě. Náš vůdce se vrhl přímo do skupiny rmutů. Nemohla jsem se na to dívat.

Newt pustil moje ruku a vypadalo to, že Albyho bude následovat. Thomas ho strhl zpět a on se zhroutil na zem. I přes příšernou bolest v hrudi a zrychlenému bušení srdce, které jsem téměř slyšela, jsem se k němu přesunula a objala ho.

„Jak…“ začal. Utišila jsem ho. Nevnímala jsem, co ostatní říkali, ale on očividně jo.

„Jak můžete být tak necitelní?“ zašeptal. Minho začal něco říkat. Doteď nevím, o co šlo.

Náhle všechny ostatní zvuky přeťal zvuk, jak rmutové ožili. Newt se zvedl a vytáhl nahoru i mě. Stále jsem byla duchem nepřítomná.

Začal na mě něco křičet. Myslela jsem, že brzy omdlím. Nakonec se mnou pořádně zatřásl a já konečně dostala svou mysl z temných hlubin.

„Jdi s Thomasem a Teresou! Drž se u nich. Budeš v bezpečí,“ zopakoval. Kývla jsem a postavila se ke dvojici. Nakonec se k nám přidal i Chuck. Už jsem viděla jasně.

Sevřela jsem svůj nůž a připravovala se. Minho vzápětí vyběhl k přibližujícím se monstrům a hned po něm i zbytek chlapců. Včetně Newta.

Možná je to poslední chvíle, kdy ho vidíš.

Snažila jsem se na to nemyslet. Placeři vytvořili úzkou uličku a my jí proběhli. Okolo nás se ozývaly zvuky boje. Dostali jsme se až k Útesu. Byla tam napnutá lana, která jakoby končila nikde. Teresa vyskočila a zmizela ve vzduchoprázdnu. Poté i Chuck a málem minul cíl.

„Beo, skoč!“ vyzval mě Thomas. Nadechla jsem se a odrazila se. Chvíli jsem myslela, že to místo minu. Ale ucítila jsem ledový chlad a vzápětí jsem se ocitla v Teresině náručí. Vyrovnaly jsme balanc a já uvolnila místo Thomasovi, který přistál hned vzápětí.

Kdyby Teresa neměla baterku, v místnosti by byla absolutní tma. Thomas s dívkou zamířili ihned k počítači a my s Chuckem zatím znechuceně pozorovali stěny, které byly obaleny v jakési olejovité hmotě.

Hlídali jsme, kdyby se náhodou rozhodl některý z těch ošklivounů, že je potřeba zasáhnout tady. Teresa se naklonila nad klávesnici a začala zadávat kód, který jsme rozluštili.

Náhle však jedno rmutí tělo propadlo otvorem dovnitř. Nedokázala jsem zareagovat. Thomas se vyřítil zezadu místnosti a začal rmuta odrážet svým oštěpem. A kupodivu se mu to docela dařilo.

A potom se Thomasovi podařilo něco absolutně nemyslitelného – zabil rmuta. Celé jsem to pozorovala, až do té doby, dokud Teresa nevykřikla, že nemůže zadat poslední slovo.

„Zkuste zmáčknout to tlačítko!“ vykřikl Chuck. Všichni jsme se podívali na malý červený čudlík. Další z bestií dopadla před nás. Zachytila Thomase, ale hned vzápětí Teresa stiskla tlačítko a všechno ztichlo.

Všichni tři jsme se vrhli k Chuckovi a provolávali mu slávu. Cítila jsem se celkem zahanbeně. Celé tohle jsem prožila jako prostý pozorovatel, ale bylo mi jasné, že díky tomu jsem přežila.

Pak se ze stropu k nám propadl Minho. A pak Newt. Pánvička s Winstonem následovali. A spousta dalších. Jenže mnoho lidí chybělo.

Vrhla jsem se k Newtovi a obejmula ho.

„Tys to zvládl,“ zašeptala jsem.

Pak jsme se vydali do černého tunelu. S blonďákem jsme se už zase drželi za ruce. Uklidňovalo mě to.

Po obrovské klouzačce jsme se dostali do velkého sálu. Rozhlédli jsme se kolem a na protější straně jsme spatřili ty, kterým jsme se celou tu dobu chtěli pomstít. Tvůrce.

Předstoupila před nás žena s nějakým člověkem. Připadal mi povědomý, ona ne.

„Vítejte zpátky. Dva roky a tak málo mrtvých. Úžasné,“ promluvila.

„Prosím?“ zeptal se Newt.

Začala nás uklidňovat. Byla jsem příliš unavená. Vyčerpaná celým tělem i duší. Náhle žena stáhla svému druhovi kapuci. Byl to Gally.

„Gally?“ oslovil ho Thomas překvapeně.

„Já… nemůžu… nějak mě… ovládají,“ bylo jediné, co řekl předtím, než vytáhl nůž a vrhl ho na Thomase.