Láska kafem ředěná ✔

13.

Celé pondělí mě zaměstnává neděle. Místo toho, abych začínala nový týden zvesela, a s čistou hlavou, babrám se v tom uplynulém. Mám nasazený příjemný, ochotný úsměv, ale v hlavě jako v úle. Sex s Yusim byl naprosto boží. Proto jsme si ho zopakovali ještě jednou, než odešel. Od té doby se cítím rozpolcená a zmatenější, než pouštní včela v New Yorku. Mám ho ráda, moc ráda, ale i když to bylo úžasný, stále si nedokážu představit, že bychom byli partneři. Tak jako mi u Bena něco vadí, tak u Yusiho cítím jakýsi blok, který mě nepouští přes tu kamarádskou čáru. Nebudu si nalhávat, že to byl omyl. Nebyl. Mohla jsem kdykoliv říct ne a vím, že by Yusi přestal. Ale já to chtěla. Tolik mi blízkost a náklonnost druhého chyběla a Yusupovi nejspíš taky. Už dlouho jsem ho neviděla s nějakou ženou. Pouze s Gigi, která v tu báječnou ženskou jednou doroste.

Ale fakt. Byl dlouho sám, stejně jako já a jednou to přijít muselo. Padlo to na nás dva.

Ksakru, už bych měla skončit s obviňováním. I když se nevlastně neobviňuji, jen konstatuji a hledám nedohledatelné.

„Bože!" Hlasitě zakleju, až se na mě nechápavě otáčí od nejbližších dvou stolů. Úsměvem se omluvám a raději rychle klopím hlavu dolů a dodělávám objednávku, kterou následně odnáším. Jestli se okamžitě nezačnu soustředit na práci a na všechny ty lidi, co tu mám, bude to hodně dlouhý den. A nehezký den.

„Win, ráda tě vidím. Děje se něco?" Zdravím na zpáteční cestě malou střenku, která se usadila naproti Nickovi. Jako vždy upravená, čekající s rukama v klíně. Jdu jí automaticky udělat kafe a pohledem čekám na odpověď.

„Nemůžu se na tebe přijít podívat, Molly?" Svraští čelo, kde jí přibude několik vrásek. Přesto jí to neskutečně sluší. To už před ní pokládám její hrneček, i talířek s dortíkem. Rukou pohladím její rameno a nakláním se k uchu, abych jí tam zašeptala.

„Ty můžeš vždycky Win."

Spokojeně pokýve hlavou a už bere vidličku do ruky, aby ochutnala dnešní dobrotu.

Ani nemám čas si s ní popovídat. Mám tu narváno a tak běžím zase hned obsluhovat. A pravdou je, že přicházím na jiné myšlenky. Možná to způsobila samotná Win, možná ten obraz, kdy si povídá s Nickem a oba se moc dobře baví. Už několikrát mi naznačovala, že on a já... Jenže na to teď není čas. Kavárna, ta je priorita a prozatím bude.

Čas se nachýlil ke konci nějak moc rychle. Kavárna se začíná vyprazdňovat a zbývá tu už jen pár posledních lidí. S Win jsem se při jejím odchodu narychlo dohodla, že se za ní brzy stavím a Nick slíbil, že mi přinese ochutnat jakousi delikatesu své mámy, ke které jel rovnou odtud. Prý budu slintat a prosit o recept. Jsem zvědavá, co to bude.

Dodělávám si poslední práce, co mi zbývají a když zvoneček nade dveřmi ohlásí, že už všichni odešli, vydávám se zamknout.

„Molly!" Nestačím ani zasunout klíč, když mi sem doslova vpadne Yusup. Cítím, jak červenám, polévá mě horko. Ano, chtěla jsem s ním mluvit, ale ne dnes. Vždyť je to tak čerstvé!

„Molly, promiň, že tě tak přepadávám, ale musíme... Nedáme si kafe?"

„Jasně" zamykám a odcházím za pult udělat dvě kafe. Mě maxi velké, protože tu velkou dávku kofeinu budu potřebovat. Yusi si zatím sedá ke stolu a nervózně žmoulá ruce o sebe. Nikdy bych neřekla, že on, takový zkušený policista, který je schopný řešit spoustu větších a složitějších případů bude nervózní. Zrovna teď.

„Tak" pokládám na stůl hrnečky, talířky s dortíkem a sedám na opačnou stranu, než sedí Yusi. Své ruce raději schovávám pod stůl a tam je žmoulám stejně jako on. Až mi to přijde k smíchu. Neudělali jsme přeci nic špatného. Přesto teď oba mlčíme a sbíráme odvahu promluvit.

„Víš" promlouváme oba naráz. Následný smích trochu uvolňuje atmosféru, jež byla našponovaná jako struna.

„Tak, kdo první" vydechnu, ale vím, že to budu já. Yusimu se rty zase stáhnou do vodorovné čáry, smích ustává a proto se rychle nadechuji a začínám.

„Yusi, mám tě ráda, ale... ale jen jako kamaráda." Klopím oči ke stolu. Přesto periferně vidím, jak se Yusi zvedá a přechází si sednout vedle mě. Během chvilky mi tak přistává jeho ruka kolem ramen a pusa na tváři.

„Cítím to stejně Molly. Díky."

Teprve teď se na něj podívám a v jeho očích, i celé tváři vidím úlevu. Tu cítím i já.

„Co se stalo, stalo se. Nelituju." Tiskne si mě Yusi ještě víc k sobě. Poté se zase zvedá a přesouvá zpět naproti mně.

„Já taky ne." Přitakávám a konečně beru hrnek s kafem, abych se za něj částečně schovala. Tu červeň z obličeje jen tak nedostanu.

Doma odhazuji oblečení na první vodorovnou plochu, kterou vidím a mizím v koupelně. Byl to nakonec náročný den, ale měl svůj pochybovačný začátek a konec s rozuzlením. Jsem ráda, že jsme si to s Yusim vyříkali a já tak můžu klidně spát.

Zalézám pod sprchu, která konečně nabrala teplotu pro mé tělo, a nechávám se bombardovat miliony kapiček vody. Takové příjemné uvolnění nakonec.

Když se ve své noční košilce uvelebuji před televizí a házím nohy na gauč, jsem jak z jiného světa. Unavená, ale spokojená. Pokud bude kavárna šlapat stejným tempem i nadále, mohla bych si po novém roce sehnat někoho na výpomoc. Beru ze stolku laptop, ovladač a pouštím obé naráz. Jedno jako kulisu, druhé jako nástroj, kde mám veškeré údaje kavárny. Rozklikávám daný soubor a z telefonu přenáším potřebná data. Pořádek, ten musí být.