Láska kafem ředěná ✔

32.

Už nejmíň po desáté se mě Nick ptá, co se stalo. A já mu tak jako pokaždé odpovídám, že nic. Přidávám malý úsměv, pohlazení po tváři a zase doufám, že to bude stačit.

Mýlím se.

Když mě předevčírem v baru, už zcela na mol náhodně našli Ben s Morrisem, odvezli mě domů.

Ke mně domů.

Chudáci nevěděli, že bydlím nad kavárnou. Asi jsem se jim zapomněla zmínit. Tím ale vystrašili už tak dost vynervovaného Nicka, který o mně nic nevěděl. Telefon jsem nezvedala, na zprávy nereagovala. Ono by to stejně nešlo. Skleniček bylo tolik, že jsem stěží věděla sama o sobě. To, kde jsem a že jsem relativně v pořádku, se dozvěděl od Yusiho, který kluky zastihnul na chodbě baráku. Morris právě odemykal byt a Ben, jenž mě držel v náruči, se mě chystal uložit do postele. Jak bohulibé.

Ráno jsem se probudila s kocovinou, jakou jsem nezažila ani v dobách mého bujarého mládí. Chvíli jsem se zmateně rozhlížela, než mi docvaklo, co se stalo a kde jsem. Hlava mi totiž třeštila a oči pálily. Překvapil mě ale Nick. Seděl na zemi, opřený o postel a spokojeně oddychoval. Vypadal tak uvolněně, krásně a já se na něj seshora pitomě usmívala, neb jsem ho chvílemi viděla dvakrát. Když se probudil, nebo spíš, když jsem ho svým nemotorným krokem probudila já, na nic se neptal. Vůbec na nic. Postaral se o mě, odvezl do kavárny, a posadil k mému stolu, kde jsem proseděla celý den. A zatímco já střízlivěla a poté se i strašně styděla, jemu přišli na pomoc Ben s Morrisem. Všichni kolem mě chodili po špičkách, jakoby snad tušili, co bylo důvodem. Nevěděli. Neměli ani tušení, na nic se neptali, nic mi nevyčítali a já za to byla ráda. A jsem ráda i teď.

„Molly, vím, že se něco děje, ale evidentně mi to nechceš říct. Nebudu tě nutit, ale chci, abys věděla, že jsem tady pro tebe. Jasný?" Stahuje mě do svého náručí, líbá do vlasů, do kterých šeptá, že mě miluje.

Na malou chvilku se mi hlavou přežene myšlenka, že bych mu to měla povědět, ale tak jak rychle přišla, zase rychle odchází. Je to moje věc a já ho tím nechci a nebudu zatěžovat. Proto raději poděkuji za pochopení a tisknu rty k těm jeho.

„Taky tě miluju Nicku" přesouvám se k jeho uchu a posléze na krk. Ruce rozvazují kravatu, rozepínají košili, kterou před malou chvílí zapnul a odhalují tak tělo, co mám tak ráda. Přejíždím po svalech od shora dolů, až k pásku kalhot. Vím, že by už měl jít do práce, ale nemůžu si pomoct. Tak moc teď po něm toužím. Zahnat všechny chmury, odreagovat se.

Vytahuji černý pásek ze spony i z kalhot a hned se vrhám na knoflík se zipem. To Nick má moje svlékání podstatně jednodušší. Mám na sobě jen lehkou noční košilku, přes kterou jsem přehodila krátký župánek. Takže mu stačí rukama zajet pod ně a už mě hřejí na bokách a výš a výš.

„Vyskoč" vybízí mě, když jeho kalhoty a moje oblečení dopadne na zem. Obmotávám tedy nohy kolem jeho boků a jsem odnášena do postele.

Ještě jsem jí nestihla ani ustlat.

Matrace se pod našimi těly prohne, zhoupne a už jsem uvězněná pod Nickovo tělem. Líbá mě na čelo, nos, rty a postupuje dolů. Bradavky mi stojí v pozoru a tak se jim ty sladké, vlhké rty s láskou věnují. Dostává mě to do varu. A to vím, že tohle je nic proti tomu, co bude následovat, až se dostane ještě níž. Chytám Nicka za vlasy, tahám a dávám tím najevo svou spokojenost. A on si po chvilce trápení mých prsou dělá jazykem cestičku k pupíku, podbřišku, až se dotkne mého středu. Cuknu sebou, jako bych mu chtěla utéct a tak se jeho teplé ruce rychle objevují na mém břiše, kde mě pevně kotví.

„Nicku" slastně vydechnu, protože vzduch se najednou stává nedostatkovým zbožím.

Ta horkost, ten jazyk, ta slast...

Vlny energie se převalují mým tělem a já si přeju, aby to nikdy neskončilo. Mám báječného chlapa, který je ještě báječnější milenec.

Pociťuji nenadálé ochlazení, tak otevírám oči. Nick stojí nade mnou a právě si stahuje boxerky. Bílá košile doslova září na jeho stále opáleném těle, ale i ta končí na zemi. Natahuji k němu svojí nohu, kterou chytá do dlaně a na palec mi umisťuje polibek. Pak další na kotník, koleno a pokračuje až na konec. Takže zase končí u mého středu. Jenže já už ho potřebuji cítit v sobě. Chytám jeho vlasy a táhnu nahoru.

Usmívá se. Přesto ještě chvíli vyčkává. Zatím co se líbáme, tiskne boky na ty mé a já jsem čím dál víc nedočkavá. Proto se snažím propašovat ruku mezi nás.

Jenže Nick se přitiskne ještě víc. Nesouhlasně se zavrtím, což jej rozesměje.

„Nebuď netrpělivá Molly!" Napomene mě. Jenže jemu se to řekne. Nejdřív mě rozpumpuje, rozvášní a pak se jen tiskne. A já chci tak moc víc. A on to moc dobře ví.

Šeptá mi do ucha sladká slovíčka, rukou mačká prso. Prodlužuje to. Znova se zavrtím a vysloužím si tím akorát tak jeho cestu dolů, kde se opět vrhá na bod rozkoše, který už jednou explodoval. A do druhé exploze mu moc nechybí. Nick to se mnou prostě umí.

Přehazuje si mé nohy přes ramena, prsty mě vybídne k jejich natažení a hbitě se vyšvihne nahoru. Než se vzpamatuju, je ve mně a přiráží.

Konečně!

O několik minut ležíme tiše vedle sebe a oddechujeme. Pod uchem mi tluče jeho srdce a mé prsty kreslí imaginární srdíčka na hruď a břicho.

„Tohle bych chtěla dělat celý život" zašeptám znenadání.

„Já taky Molly, já taky."

Dostávám polibek do vlasů, které jich za dnešek dostaly tolik, že jsou celé olíbané. Pohlazení po zádech a pak tahle idylka končí.

„Musím už jít."

Nick vstává a mizí na krátkou chvíli v koupelně. Poté se vystřídáme, a když vycházím z koupelny já, stojí už oblečený, navoněný s aktovkou v ruce u schodů. Dávám mu pusu, popřeju pěkný den a sleduji jeho záda, dokud nezmizí v zatáčce.

Usměju se, otočím a musím jít taky. Za půl hodinky otevírám, takže je nejvyšší čas.