Eliette
"Stálým tichem po dobu 1 minuty slibuji, že dnes budu pracovat pro dobro Totalitní Viasské říše." Ozve se z každého rádia, televize, počítače, mobilu a reproduktoru po celém světě. Je to jednoduché, když celý svět ovládá jedna říše a mluví se jedním jazykem. "Seru na vaše ticho!" Zařve někdo přes ulici. Je to náš soused, vychovatelé o něm říkají, že to je sebevrah. Asi mají pravdu, za dvě minuty jsou zde tři členové Viasské gardy a nějam ho odtáhnou. Očividně mu došel kredit. Nevím co s těmi lidmi dělají, ale nikdo už je potom neviděl.
Celé to sleduji z mého řadového bytu pro projekty s menším číslem věku 18. Vyskytuje se zde postel, počítač, sprchový kout, toaleta, 3D promítací tabule s gaučem. Abych zde mohla bydlet, nesmí mi klesnout kredit pod 1 300, jinak mě přesunou do obytných místností. Zapnu počítač a připojím se do virtuální učebny. Nemám na výběr. Kredit klesá dokonce i když se ráno neupravím podle standardů krásy. Dlouhé, rovné, přirozeně barevné vlasy, červené, žluté, zelené a oranžové oblečení je ilegální, prý nabuzuje rozjívenost. Nesmíte odkrývat více než 50% svého těla. Tělesná přitažlivost je nepřípustná.
Slyším vyzvánění. Vyjdu z bytu, zamknu ho mou kreditní kartou a dojedu po eskalátorech až do přízemí, kde si vyzvednu svůj nákup. Otevřu mojí zásilku, vyndám ledový salát, rajčata, okurku, hroznové víno a celozrnný chléb. I kdybych někdy chtěla, tak si nezdravé jídlo objednat nemohu. Vše uklidím do klimatizovaného šuplíku a chci krabici vytřídit, ale na dně se ještě něco leskne, vezmu to na světlo. Je to zrcadlo. Strašně staré s vypadanýmy střípky. Tady něco nehraje..
