Eliette
Hologram, 3D deska nebo další technologie? "Haló." Řeknu potichu směrem k těm dvěma projektům. Oba odešli z našeho velmi podivného videohovoru. Asi bych to měla nahlásit, ale nevím. Nechci se toho vzdát. Uložím to do zásuvky a jdu se věnovat studiu. Za posledních pár měsíců, jsem nabyla společenského statusu 'Nadprůměrný občan' a nehodlám se ho vzdát. "Ne prosím!" Slyším z ulice ženský hlas. "Nesahejte na mojí partnerku!" Line se bytem mužský. Další neeticky zamilovaný pár. "Není tvá! Projekty pod věkové číslo 24 patří pouze vychovatelům, poté říši." Slyším klidný hlas. Zajímavé, že to pořád někdo tvrdohlavě zkouší. Vyhlédnu z okna, nechutné.
"Hej. Hej!" Slyším mužský hlas. Cože. Jsem tu sama. "Heeej, je tam někdo?" Aha. To zrcadlo. Zvednu ho. "Zdar Via." Pozdravím toho nevkusně vypadajícího cizince. Zatváří se překvapeně. Nerozumí mi? "Nerada tě upozorňuji na tvé zelené oblečení." Vypadá ještě více zmateně. "A co já s tim?" Mohu udat někoho koho vidím v zrcadle? Asi ne. Připojí se sem ta dívka, oblečena ještě zvláštněji, než on. Vypadá vystrašeně. "Čau." Pozdraví jí ten oděný v zeleném. "Kdo jste?" Zeptá se nás na oplátku ona. "Chris, ty?" Odpoví on. "Jmenuji se Eliette." Zodpovím její otázku. "Čarodějnická jména. Jsem prokletá." Zamumlá ta dívka a pak už tam není.
"Pěkný outfit." Složí mi kompliment Chris. Očividně ho nezajímá, že odešla. "Ten tvůj je ilegální." Poznamenám. "Proč?" Řekl až posměšně. Nechám to být. "Odkud jsi?" Zeptám se zmateně. Možná žije někde mimo říše. "Z Ameriky, USA, Californie úplně přesně." Cože. To není možné. "Ta zanikla před více než 300 lety." Akorát si ze mě někdo dělá legraci. "Wow, jsi z budoucnosti! Jsem si říkal, že jsem tvoje oblečení nikde neviděl!" Jak říkám. Vtipkuje. "Dokaž to. Který je u vás rok?" Chci se přesvědčit. "2020." Co? "Nevěřím ti. " Odpovím. On obrátí zrcátko a ukáže na kalendář roku 2020. Když si vezmu, že Viasská garda, všechny objekty vyrobené před založením říše zničila, tak začíná být věrohodný. "Tady je 2438." Řeknu ponořená do svých myšlenek.
