Chris
Na tomto dalo by se říct videohovoru jsme zůstali s Eliette sami, Klárka se totiž odpojila. "Ummm, tak asi ahoj ." Nevěděl jsem co si s ní říct, tak jsem krabičku rychle zaklapl a schoval pod postel. V pět ráno jsem se probudil a nemohl zase usnout. Pořád jsem přemýšlel nad tou krabičku a všech těch věcí okolo toho. Potom mě ale něco napadlo.
Sešel jsem potichu dolů do obýváku a prohledával jsem všechny složky co jsme měli na stole. Yes mám to, našel jsem číslo prodejce toho to domu, chtěl jsem se ho zeptat jestli něco ví o této krabičce. Opsal jsem si číslo na papír. Ráno jsem se vzbudil a vyťukal číslo na mobil:" Kdo volá?" Začal muž nepříjemným hlasem. "....Tady Chris, syn kupců vašeho domu který jste prodal. Chtěl jsem se vás zeptat jestli jste tu nezapomněl takovou dřevěnou krabičku, pokud ne neviděl jste jí třeba u své ženy?"
"Prosimtě chlapče, nedělej si ze mně srandu. Nic takového jsem nikdy neviděl tak mi dej pokoj. Nashle." Hovor ukončil. Noo... to byl celkem
dost rychlej hovor, dědek. Vypadá to, že ho asi smrt jeho ženy dost poznamenala. Doufal jsem, že se dozvím trochu víc...Než jsem ještě odešel do školy, otevřel jsem krabičku. Byla tam už Klárka a Eliette." Ahoj doufám, že neruším" začal jsem...
