Klárka
Příjdu za mojí rodinou. Uvařím pro ni a uklidím. Jedna věc mi ale stále vrtá hlavou. "Tatínku, tak mě jen napadlo, jak by vypadal náš život, kdyby tu nebyl žádný panovník?" odvážila jsem se zeptat. "Zajímavá otázka. Ale jinde než doma se na ní neptej. Samozřejmě bychom neplatili daně. Ale zároveň by nás mohl kdekdo okrást, a asi by to spoustu lidí udělalo." odpověděl můj tatínek. Potom se jdu postarat o zvířata a zahradu, samozřejmě s mými bratry. Oba je mám moc ráda, jak mladšího Janka tak staršího Honzu. Oba jsou mladší než já, mně je 17, Jankovi je 12 a Honzovi je 14.
Při obědě panuje ticho, je to první oběd bez babičky. Potom tatínek začne vyprávět něco o Filipovi, synovi otcova přítele. Moc ho neposlouchám, myslím na tu skříňku a ty dva v ní. Nevím jestli je to správné, ale zjistila jsem že v krabičce je míso, kam utíkám od svého vlastního života. Proto tam hned po obědě jdu. Zamknu se v komůrce a otevřu jí. Je tam jenom Chris. "Ahoj" pozdravím. "Nazdar" pozdraví on polohlasem. Za ním vidím zvláštní místo. Je tam hodně světlá zeď, na který jsou... vypadá to jako zbroušené kameny, a ze stropu visí nějaký provázek. "Kde to jsi?" zeptám se ho se zájmem. "No," zatváří se trochu rozpačitě, "Na záchodě." "Co je to záchod?" zeptám se. Tentokrát se zatváří pobaveně.
