Eliette
Sedím a opírám se o kamennou zeď mojí cely v podzemí. Je tu celkem zima i když je venku asi 259 stupňů. Zítra budu mrtvá. Byl to asi fajn život, ale představovala jsem si ho delší. Stejně jsem za poslední dva týdny zažila víc dobrodružství než za těch 15 let. A musela bych se vrátit do mojí doby a tam bych dopadla stejně jako tady. Zasloužila jsem si to. Neměla jsem krást ten časoskok. Ani u sebe nechávat to zrcátko. Nelituju toho, ale je to tak spravedlivé. Mám tady i kus chleba a vodu. Lehnu si na postel, pokud se tomu tak dá říkat a koukám se do nízkého kamenného stropu. Doufám že Klárka s Chrisem najdou časoskok a vrátí se do svých dob.
Venku už je tma, vidím to přes mříže v okýnku. Nemůžu usnout, ani nechci spát. Proč taky když zítra umřu. Měla jsem si ostříhat vlasy, lidem to mnohem víc sluší s krátkými vlasy. Teď si je neostříhám, škoda. Měla jsem to udělat dřív. Když nad tím tak přemýšlím, nestihla jsem toho docela dost. Vždyť já ještě nechci umřít! Vstanu a začnu klepat, po chvíli bouchat na dveře. "Pusťte mě ven! Prosím! Já nejsem-" "Drž hubu Eliette, vždyť je vzbudíš." Ozve se šeptem zpoza dveří. Chris? "Chrisi?" Řeknu potišeji. "Řekl jsem ti ať jsi zticha." Zašeptá docela vynervovaný Chris a ozve se cvaknutí zámku. Jo! Povedlo se to!
Vyjdeme ven, kde na nás čeká Klárka s lahví nějakého alkoholu, to možná bude tím proč většina noční stráže najednou usnula. "Máte?" Zeptám se, oni vědí na co. Oba jenom zavrtí hlavou. Cože? "Jak to?" Zeptám se, nechápu kde to může být. "Učitel není doma. Dostali jsme se tam, ale Časoskok nikde, budeme muset počkat. A tebe schovat.."
