Eliette
Tajná mise se zatím zdá úspěšná. Ale nebudu si moc fandit, bylo by to moc jednoduché. Postupuji chodbou, která podle mého virtuálního plánku má vést k časoskoku. "Hej! Kdo jste?!" Ale ne. Noční hlídač. Strachem si ani neuvědomuji, že běžím. Zapadnu do prvních dveří a zamknu je. Za chvíli tam jde slyšet, asi šest hlídačů. Co budu dělat? Podívám se do místnosti za účelem najít únikový východ. Je tu jen jeden. Nahlas polknu. Časoskok.
Vůbec nemůžu uvěřit, že to vážně dělám. Že se rozhoduju mezi smrtí a jasnou smrtí. Připoutám se do sedačky a podívám na palubní desku plnou hologramů a 3D desek. Co teď? Přejedu prstem přes jeden z hologramů, kde se najednou objeví číslo roku. Tak nejdřív menší skok. "2020" Šeptnu a zadám tam. Hlídači už asi našli správný klíč, takže rychle zadám Amerika a zmáčknu velkou destičku s nápisem "start". Najednou mi je mdlo, všechno se točí, pak zešedne a nakonec zčerná.
Umřela jsem? Jsem v Americe? Rozhlédnu se. Jsem v časoskoku, asi jsem jen omdlela. Otevřu ho, pak rychle zavřu. Do háje, ono se to asi povedlo! Ještě, že jsem si vzala dost staromódní oblečení, jinak bych byla moc nápadná. Hned co vylezu, tak se mi časoskok stáhne do 3D destičky v podobě programu. Jdu nějakým městem, je tu hodně lidí, všichni mají přes ústa nějakou látku. Proč? Všichni se na mě ošklivě dívají. Snažím se poznat, kde to jsem. "New York" řeknu si sama pro sebe a s nadějí otevřu zrcádko. Z něj vypadne malinký pak papírek, jeden prázdný, jeden se zprávou od Chrise. "Chrisi, nacházím se v tvé době v New Yorku, na nic se neptej, pak ti to vysvětlím." Krátká ale výstižná zpráva, snad mu dojde.
