Klárka
Ani nevím jak se to stalo. Jen jsem na chvíli odešla z místnosti a když jsem se vrátila, byly rozražené dveře a Jakub s Chrisem se venku prali. Chtěla jsem se mezi ně vrhnout, ale nějaká žena mě popadla a zápěstí. Já se jí ale vytrhla a vrhla jsem se mezi Chrise a Jakuba. Jeden z nich, nevím který se ale zrovna rozmachoval a omylem udeřil mě. Nastalo ticho. Oba dva se na mě dívali, jakoby si až teď uvědomili, že jsem tady. Nebo spíš že je tu celá vesnice.
"Vstávej." uslyšela jsem za sebou Eliettin hlas. Nechla jsem jí, aby mi pomohla se zvednout, a společně jsme odcházeli z návsi. Slyšely jsme, jak za námi kdosi běží. "Chris." řekla Eliette. A měla pravdu. Chris se k nám přidal. Ale nějaké kroky za námi šli pořád. "Ty vážně odejdeš s těmahle dvěma? Chceš s takovýma podivínama chodit od vesnice k vesnici radši než se usadit tady?" to na mě volal Jakub. Zastavila jsem se a otočila k němu. "Podívej se na ně! Ta holka vypadá že by is nedokázala vydělat ani na chleba. A Chris, nebo jaký že to má vlastně divný jméno? Vždyť se mnou bez jakéhokoli kloudného důvodu vyvolal rvačku! Opravdu chceš čas trávit s ním?" pokračoval Jakub.
Já nevěděla co mám říct. Nebo co udělat. Nakonec jsem se zeptala: "Proč jste se vlastně prali?"
