Eliette
Už tady čekám hrozně dlouho. Sedím na ulici a čekám až se Chris ozve. Jsme ve stejné době, ta zpráva by mu měla dojít. Měl by jí mít přímo na zrcádk- počkat. Kolikátého je? Zastavím nějakou slečnu, která má v ruce svazek s nápisem 'Free facemasks'. "Dobrý den, nevíte kolikátého je?" Ona se na mě usměje a podá mi tu látku co mají všichni na obličeji. "11. Března." Odpoví. Uvážu si tu látku okolo obličeje, aby se na mě všichni tak nedívali a jdu upravit to malé nedorozumění. Je březen, Chris dostal zrcátko až v červnu.
Jdu New Yorkem a hledám nějaké ideální místo pro vyndání časoskoku. Všichni zde nosí různobarevné oblečení, lidé nosí velké spektrum účesů, nakupují ve fastfoodu, za každým rohem se líbá nějaký pár, vždy jenom žena a muž, zajímavé. Dokonce jsem slyšela nemálo lidí pomlouvat politiku. Zahnu do nějaké tmavší uličky a vyndám 3D desku se staženými časoskokem. Do uličky hned po mně vejdou 3 lidé. Jako nic projdu uličku a dostanu se zpět do centra. Do háje.
"Dobrý den slečno, v rámci náhodného testování kolemjdoucích, bych vás ráda vzala do jednoho z testovacích stanů." Ozve se za mnou hlas. Otočím se a uvidím, já nevím koho vlastně vidím. Je celý zabalený v igelitovém obleku, přes pusu má respirátor a přes oči brýle. "Následujte mě." Odejde k jednomu ze stanů, ve kterém jsou další takoví lidé ampulky a tyčinky do uší. Celkově to nepůsobí příjemně. Přijdu tam a sednu si. Oni ke mně přijdou s tou tyčinkou a strčí mi jí hluboko do nosu. Auuu. Mám pocit, jakoby mi tím měli vytáhnout mozek. Potom to dají do té ampulky, nadiktují mi jejich stránky a kód, pod kterým se tam mám přihlásit. Ještě se mě zeptají na jméno a příjmení a pak mě pošlou pryč.
Nejhorší zážitek v mém životě. Nechápu, proč tam lidé stojí takové fronty. Odcházím rychle pryč a opět hledám místo na zprovoznění časoskoku. Najdu ho celkem rychle. V dějepisu popisovali New York jako mnohem rušnější místo. Ale tím líp pro mě. Vytáhnu časoskok, zadám správné datum a už vidím jen černo.
