Klárka
Den plynul za dnem a já už jsem se smířila s myšlenkou, že Chrise a Eliette už nikdy neuvidím. Nemají mi jak poslat vzkaz, nemáme se jak vidět. Možná si mého vzkazu všimli. Snad za ty stovky let nezmizel. Ale co je to platné, i kdyby jim můj vzkaz došel, z budoucnosti se nedá do minulosti poslat vzkaz.
S Filipem trávím čas každý den. Jsme dost rozdílní, ale mluvit spolu zvládneme. Mohla jsem dopadnout sice líp, ale hůř taky. S pomocí naší sousedky, si už i šiji šaty. Jsou moc pěkné. Možná se i na tu svatbu těším. Bude to nějaká změna, a od té doby, co Chris s Eliette zmizeli uvítám každou. Díky nim jsem poznala, že život může být mnohem zajímavější.
