Klárka
Nedalo mi to. Znovu jsem tu skříňku otevřela. Pořád tam oba byli. Slyšela jsem, jenom když řekli svá jména a potom jsem jí znovu zaklapla. Ale babička chtěla, aby jsem tu skříňku měla. Třeba něco věděla, třeba to není čarodějnictví. Dojdu do své komůrky a opět jí otevřu. Jsou tam. "Dobrý den." potichu je pozdravím. Chlapec se na mě podívá a řekne: "Ahoj, ty seš hádám někdy ze středověku." "Co je to středověk?" zeptám se. "No, jakože jakej je u vás rok?" "Píše se rok 1582." odpovím. "O tvých barbarských dobách jsem slyšela velmi málo. Jednou mi někdo říkal zábavný fakt, prý se u vás předává vůdcovství."
To mě nahněvalo, uráží naší královskou rodinu. "Jak to myslíš "o mojí době"? Mluvíš jako by jsi byla z jiné doby." řeknu. "My asi jsme z jiné doby. Eliette je z 25. století, já jsem z 21. století a ty jsi očividně z 16. století." začal vysvětlovat ten chlapec. "To co říkáš není možné. Protože kdyby ano, tak naše budoucnost není moc světlá. Z toho co jsem pochopila, jste bez vládnoucí rodiny. A z toho jak Eliette vypadá, budeme všechny brzo otrokyně mužů!" "Počkej, tu informaci kterou jsi získala z toho jak vypadám jsem nepochopila." řekne ta dívka. "Myslí si, že jsi prostitutka nebo něco takovýho." vysvětlí ten hoch, "Chápej, u ní nic jako taková kombinéza co máš ty neexistuje." "Klárko, pojď za námi." slyším volat svého tatínka. Skříňku rychle zaklapnu a jdu za mou rodinou.
