Klárka
Jsme u místního učitele v domě, ale časoskok tu není. Hledali jsme snad všude. Podívali jsme se do všech zásuvek, do váz, pod matraci, ale nikde nic. Chris se v zoufalství chytne za vlasy, a začne se za ně tahat. Když si toho všimnu, jemně ho za ně vezmu a propletu si s ním prsty. Chvíli tak stojíme a poto mě obejme a zaboří se obličejem do mých vlasů. "Nikdy to nedokážeme," zamumlá, "nedostanu se domů, nezachráníme Eliette..." "Eliette zachráníme." řeknu pevným hlasem. Zmateně se na mě podívá. Musel si všimnout, že se nedívám na něj, ale na několik láhví tvrdého alkoholu.
Pomalu běžíme k místu, kde vězní Eliette. Já držím dvě láhve alkoholu a Chris velký svazek klíčů. Pochybuji, že je nějaký z nich od té kobky. Ale všechny zámky v téhle době musí být horší než v té mé. A i v mojí době je možné ve většině případů otevřít dveře špatným klíčem.
Už jsme na dohled od té malé věznice. Rozpustí si vlasy a ohrnu si dvakrát konec sukně, aby vypadala kratší. Chris se na mě zmatené dívá, ale už jsme blízko a stráže by nás mohli slyšet. Vezmu si láhve a vyrazím ke strážným. Nemusím toho ani moc říct a všichni už si přihýbají z lahví. A nedlouho poté usnou. Slyším Chrise, jak se pokouší otevřít zámek, potom zavrzání dveří a pak už vidím, jak oba vychází.
