Eliette
Je to zde úplně jiné, než u nás. Jiné oblečení, jiné pozemky, jiné pole, až nepřiměřeně moc lidí pracuje rukama. To se tady nikdo neživí normálně? Mé kritizování této doby přeruší Klárka a Chris, Klárka je úplně stejná jako na zrcátku, ostatně stejně jako Chris. Odvede nás na temné místo, kterému říká stodola. Chris začne vyprávět o tom jak jsme se setkali a jak jsme se sem dostali. Moc ho nevnímám, příšerně mě bolí hlava.
"Eliette, není ti nic?" Zeptala se mě Klárka. "Jako bych měla chřipku." Odpovím ji. "Jak dlouho si byla v mojí době?" Slyším Chrise. "Nevím, pár hodin.." Nepamatuji si jak dlouho jsem tam byla. "Um, asi budeme muset zpátky do mojí doby.." Chris má podezření, že mám ten Covid, na který mě testovali. Každopádně, bych se neměla setkat s moc lidmi tady, protože bych je mohla nakazit. Vytáhnu desku, kde mám program s časoskokem a kliknu na program. "Deaktivování erroru." Špitnu. "Chvíli tady ještě budeme." Osvětlím to pro Klárku.
Zašli jsme zpátky do stodoly, Klárka nám přinesla dobové oblečení, je celkem pěkné, ale očividně hodně staré a ošoupané. Někdo zaklepe na dveře. "Klárko? Klárko, koho tam máš?" Ozve se hlas asi 25letého muže. "Um.. jsem zde sama. Počkej chvíli za dveřmi Filipe." Aha, to bude ten Filip. "Jdu dovnitř." Ozve se předtím než sem vpande Klárky snoubenec. "Kdo je ten muž Klárko?" Zeptá se přísně. "Přítel." Odpoví mu. "A ta žena?" Podívá se na mě. Dobře asi sem svou vysokou a hubenou postavou úplně nezapadám, ale nemusel by být tak nepříjemný. "Také přítelkyně." "Ještě jsem je zde neviděl. Vypadají.. nekřesťansky." Chvíli vážil slova jak popsat, to že vypadáme jako čarodějnice.
"Filipe, měl bys odejít." Řekne mu Klárka. "Ty ďáblovy služebníky tady dlouho neschváš." Řekne až výhružně a odejde. "Měli bychom co nejrychleji vypadnout." Podotkne Chris. Zkontroluji program s Časoskokem. "Ještě necelý den.."
