Klárka
Proboha. Filip viděl Chrise a Eliette. Co si teď!? Ten to nevydrží někomu neříct! "Musíte pryč." oznámím Chrisovi a Eliette. "Proč?" zeptá se Eliette. "Nepatříte sem. A je to na vás vidět." vysvětluji. Najednou někdo zaklepe na dveře. Stuhnu. "Klárko? Jsi tam?" slyším tatínkův hlas. "Filip tvrdil něco o nějakých lidech, se kterými ses prý setkala u nás ve stodole." Je jen jediná šance jak to vysvětlit, aby nepochopil že sem Chris, ani Eliette nepatří. Strčím do Eliette, která spadne za horu sena a obejmu Chrise. Právě v tom okamžiku tatínek otevře vrata.
Podle jeh výrazu poznám, že můj čin zafungoval." "Za pár dnů se vdáváš." řekne a opustí stodolu. Chápu co tím chtěl říct. Až v kostele před Bohem slíbím, že budu věrná Filipovi, nebudu moc být s Chrisem. I když můj otec už je mimo stodolu. Ani já, ani Chris jsme toho druhého ještě nepustili.
"Nechtěl byste mi někdo pomoct?" přeruší ticho Eliette, která leží na zemi. Tam kam jsem jí strčila. Když Eliette zvedneme, dotaneme se k závažné otázce. Nemůžeme tady čekat do zítřka.
