Klárka
Už je nikdy neuvidím. Jak bych taky mohla. Ale už jsem se přes to přenesla. Plánování svatby a mého života je v plném proudu. Pořád je mě někdy třeba. Nejdřív si vyzkoušet svatební šaty, pak odsouhlasit květiny. Každý večer jen padnu do postle a usnu. Dnes také. Když v tom z okna spatřím, jak jdou k našemu domu dvě postavy. Chvíli je pozoruji a potom zalapám po dechu. Jsou to oni! Chris a Eliette! Ale jak? Vyběhnu z domu a běžím přímo k nim.
"Jak jste se tu vzali?" vyhrknu. "Všechno ti povíme, neboj." řekne Chris. "Můžeme jít k vám?" zeptá se Eliette, která vypadá nemocně. Zamyslím se: "Nevadilo by vám jít spíš do stodoly? Těžko by se vysvětlovalo jak vypadáte a k tomu by Eliette mohla nakazit mojí rodinu." Nevadí jim to, a tak si sedneme ve stodole na bedny a oni se dají do vyprávění.
