"Tak dík Klárko." Hlesnu asi po hodině hledání vesnice. "Proč jsi to udělala?" Řeknu po chvíli ticha. "Prostě mi to přišlo jako dobrodružství." Odpoví." Obešla bych se i bez jejího dobrodružství. "Víš jak je to od tebe sobecké? Chris se chtěl vrátit k rodičům a já mám neznámou nemoc-" "Coronu." Přeruší mě Chris. "Tobě tohle taky přijde jako 'dobrodružství'?" Posledním slovem imituju Klárku. Já nevím jestli si to uvědomují, ale dost možná tady umřeme. "Přece jenom jsem nikdy nic takového nezažil." Uchechtne se on. "Vám to přijde legrační? Uvědomujete si vůbec v jaké jsme teď situaci?!"
"Klid, někde tady přečkáme noc a zítra se zase dostaneme do našich dob." Chris vypadá úplně klidně. "Vám přijde normální skákat z doby do doby ukradeným Časoskokem?" Vždyť můžeme úplně poplést dějiny! "Otázka je jestli ty jsi normální." Já se tady starám o naše životy a oni si ze mě dělají legraci. "Dobře, tak já s Časoskokem odcházím a vy se tady můžete dál muchlovat v husitských válkách." Zakřičím na ně mezitím co si vyšlapávám cestičku polem na opačnou stranu, než jdou oni. "To nemůžeš!" Zařve na mě ještě Chris. "Sleduj!" Ani neotočím hlavou a dodržuji kurz.
Už je to chvíle co jdu polem bez nich. Očividně čekají, že je začnu stopovat nebo co. Skvělé právě vidím vesnici. Vejdu tam a zaklepu na první dům. "Ale jistě, pojďte dovnitř." Zní odpověď jednoho staršího páru a já za chvíli dostávám hráškovou polévku s chlebem. Co asi teďka dělají Chris s Klárkou- já se o ně zajímat nemusím. Když jsou tak chytří, tak se o sebe zvládnou postarat. Večer mi poskytnou peřinu a polštář a já si ustelu na sedačce.
