Klárka
Otočím se za sebe. Nikdo tam není. Podívám se zpátky do zrcátka. Pořád to vidím. Promnu si oči a doufám, vy zmizení těch lidí z mého zrcátka. Marně. V zrcátku vidím dva lidi. Chlapce a dívku. Oba vypadají hodně divně. Jsou divně ustrojení. Určitě za to může nějaká temná magie, někdo proklel babiččinu truhličku. Chlapec vypadá hodně překvapeně, a ten druhý člověk, no vypadá nevzrušeně.
Najednou si uvědomím co dělám. Prohlížím si nějaká stvoření vytvořená černou magií! Rychle truhličku zavřu. Musím se vrátit domů. Musím být s bratry a otcem. Někdo jim přeci jen musí vařit a starat se o ně. Když už tu není maminka ani babička, spadá tato povinnost na mě. Bojím se truhličku znovu otevřít. I když vím, že mi to zanedlouho nedá, a do toho zrcátka se znovu podívám.
