Klárka
Život šel dál. Chris s Eliette se posledních několik dní neozvali. Asi je jejich život zajímavější beze mě. Mně můj život přišel bez nich nezajímavý. Moje dny byly všechny stejné. Ráno vstát, udělat snídani a najíst se. Postarat se o dobytek a udělat oběd pro bratry a tatínka, kteří pracovali na našem poli. A zároveň chodili robotovat. Odpoledne trávím nějaký čas s Filipem, abychom se do svatby poznali. Večer udělat večeři a udělat těsto na chléb, aby přes noc vykynulo. A v neděli do kostela.
Nevím, co bych mohla udělat, abych je mohla znovu vidět. Nemám jim jak poslat vzkaz, i kdybych měla, papír by se za ty století zničil. Ale možná... Co když mají něco, co celá ta staletí přečkalo! Co když to zrcátko co mám já, je to samé co mají oni. Možná bych jim dokázala poslat vzkaz.
Doběhnu do své komůrky a vyndá truhličku. Vyndám z ní zrcátko, které jde jednoduše vyndavat a zandavat. Ještě že mě maminka učívala trochu psát. vezmu si brko a inkoust a napíšu na zadní stranu zrcátka.
"Ahoj Chrysi a Elijet, ozvjete se prosým.
Klárka."
