Chris
Nemohl jsem tomu uvěřit, konečně se vidíme na živo a ne jenom přes zrcádko. Sedli jsme si na bednu a já se pustil do vyprávění toho jak jsme se s Eliette potkali. "Přesně si pamatuji ten den, kdy jsem ji viděl poprvé naživo,šel jsem někdy okolo sedmé hodiny domu z tréninku jako každý večer. Celkem dost pršelo a byl jsem dost promočený, ikdyž jsem měl pláštěnku ale ta tomu nějak nepomohla.
Stál jsem už konečně před našim domem a chtěl jsem si vyndat z tašky klíčky, když v tom jsem slyšel takovej slabej křik. Podíval jsem se za sebe. Dobře , dobře..musel jsem se uklidnit protože to co jsem viděl.... Eliette lezla přes náš plot na zahradu a zrovna tak trochu blbě dopadla. Se smíchem a překvapením jsem rychle odemkl vrátka, přiběhl k ní a pevně ji objal. Ona tam stála s udiveným výrazem, ale po chvilce jí taky začaly cukat koutky úst a opětovaně mě objala. Se smíchem dodala:"Já jsem nechtěla zvonit, spíš popravdě jsem nevěděla ani kde ten zvonek máte."
Je štěstí, že ji neviděli moji rodiče, sice na sobě měla už normálnější oblečení a nevypadala jako z budoucnosti, ale stejně by se mě ptali asi týden po návštěvě kdo to byl a takhle. Proto jsem ji vzal zadním vchodem ke mě do pokoje. Tam jsem ji půjčil moje suché oblečení a udělal nám dvou horké kakao...Jinak Eliette je fakt dobrá, že si zapamatovala kde bydlím. Protože ještě když fungovalo zrcádko jsme si sdělovali adresy. To jsme ale nepočítali že se někdy uvidíme. Dál už ve vyprávění pokračovala Eliette.
