Mix emocí✨

11.

Když jsem odcházel od Lauri z pokoje tak jsem potkal Alisu. Můj pohled se setkal s jejím. Její oči byli zaplavené slzama. Stalo se něco? Proběhlo mi hlavou. Zrazu potichu vzlykla a utékla spět do svého pokoje. Co se mohlo stát? Nechápu to.

Potichu aby jsem nikoho nevzbudil jsem zežel schody a namířil jsem si to do chodby. Obul jsem se a zabouchl jsem za sebou dveře. Sedl jsme si do svého auta a nastartoval. Rozjel jsem se směrem domů.
Myšlenkama jsem se začal vracat k tomu včerejšímu objětí s Alli. Ano bylo to jenom objětí, ale ne obyčejný. Cejtil jsem něco co se bojím vyslovit a naco jsem přestal věřit už před několika lety. Nechci znovu zažít ten pocit zrady. Už ne. Proto jsem se potom zachoval tak jak jsem se zachoval. Bylo by nejlepší kdyby se už s Alli nebudu výdat, ale chyběla by mi.
Proto jsem se taky vyspal s Laurou. Doufal jsem, že Alli dostanu z hlavy. Myslel jsem si, že to bylo jenom chvílkoví. Boužel ne. Nebylo.

Celou cestu jsem přemýšlel jenom nad Sněhurkou a nad nikým jiným.
Zaparkoval jsem před naším panelákem a vystoupil jsem z auta. Zabouchl jsem dveře a zamkl auto.
Otočil jsem si to a všiml jsem si jak si to ke mně míří dvě holky. Asi fanynky. Mohli mít tak patnáct.

,,Ahoj, vyfotíš se s náma prosím?" Zeptala se jedna blondýna a usmála se na mně.

,,Jasně." Řekl jsem nezaujatě.

Nemněl jsem náladu. Tá holka mi do ruky strčila její telefón s otevřeným foťákem. Ony se na mně natiskly a já se nuceně jemně usmál. Vyfotil jsem několik fotek a telefón jsem jí vrátil.

,,Děkujeme. A můžu tě ještě obejmout?" Zeptala se znovu ta blondýnka.

S povzdechem jsem přikývl. Blondýnka mi skočila do náruče a objala mně. Pak mně objala i tá druhá holka.

,,Děkujume a ahoj." Řekly najdnou.

,,Mějte se." Řekl jsem a namířil jsem si to do vchodu.

Když jsem byl u vchodových dveří tak jsem skontroloval svůj vzhled. Jelikož byli dveře sklenění tak byl jemně vydět můj odraz. Prohrábl jsem si rukou své bílé vlasy které byli donedávna ještě hnědý. Zrazu se dveře rozrazili a já dostal skoro infarkt. Byl to Kuba který mněl na tváři úšklebek.

,,Čau, co se to prohlížíš?" Zasmál se.

,,Čau." Odpověděl jsem mu s kameným výrazem.

,,Kde si byl?" Zeptal se mně.

,,Prcal jsem Lauru." Odpověděl jsem.

Byla to pro mně jenom další děvka. Když budu potřebovat tak jí zavolám. To bylo celý.

,,Jo takhle. Já myslel, že si byl za Sněhurkou." Řekl a zase mi jí připomněl.

,,Proč bych jako mněl?" Zeptal jsem se ho nechutním tónem.

,,Nevííím?" Řekl dost divně a rozešel se ke svýmu autu.

Prokroutil jsem očima a otevřel jsem si vchodový dveře. Nastoupil jsem si do výtahu protože se mi nechtělo poschodech a zmáčknul jsem číslo 6.  Postavil jsem se před zrcadlo co je ve výtahu a koukal na sebe. Výtah po chvílce zastavil a otevřeli se dveře. Vystoupil jsem a začal jsem odemykat byt číslo 12. Odemknul jsem a zapadl dovnitř. Vyzul jsem si boty a dal jsem si dolů mikinu. Sedl jsem si na gauč a koukal na telku.

Spomněl jsem si, že Jakub mi říkal že dnes večer jdeme do klubu. Spomínal i Sněhurku.

,,Hele Hasane.." Otočil jsem se na Hasana kterej seděl v kuchyni a zrovna jedl.

,,M?" Řekl a koukl se na mně.

,,Dneska do toho klubu jde s náma i Sněhurka?" Zeptal jsem se ho.

,,Nejdeme do klubu, ale k Matějovi do toho velkého domu. Vždyť víš. A jo jde. Zrovna pujdu za ní. Na tou párty příjdeme spolu." Řekl.

Cože? Jak jako jde za ní? A proč tam přídou spolu?

,,Proč jdeš za ní?" Zeptal jsem se a Hasan se ušklíbl.

,,To by si chtěl vědět co?" Řekl.

No tak jako chtěl.

,,Neřeknu ti to. Na co ti to bude?" Zeptal se.

,,Zajímá mně to. To jí jdeš jako prcat?" Zeptal jsem se.

,,Né nejsem hajzl jako ty. A ona neni děvka." Řekl.

Na to jsem se postavil a přešel jsem k němu.

,,Jak jako hajzl? A chceš říct, že Alisa je jiná jako ostatní?" Zeptal jsem se.

,,No jo jsi hajzl. Alli určitě neni jako všechny." Řekl.

Jak jako není?

,,Nemel. Všechny jsou stejní." Řekl jsem a odešel jsme do svého pokoje.

Nech s ní klidně spává je mi to jedno. Ve skutečnosti mi to jedno nebylo. Ale dělal jsem že je.