Osudová přitažlivost

14. Dráček a V.I.P. 🐉

"Fajn holka. Jdu se najíst a pak si lehnout. V noci jsem toho moc nenaspala," mrkla po mně a odešla.
"To je mi jasný," houkla jsem ještě po ní a vzala si telefon. Když jsem zjistila, že už tam mám zprávu, musela jsem se přiblble usmát.

Theo: Nejlepší noc a ráno v mým životě. :) Musíme to praktikovat častěji.
Jsi úžasná.
Co máš dnes vůbec v plánu?

Mírně jsem se zarděla.

Kiara: Nemohu jinak než souhlasit! Jsem malá spokojená sushi rolka. :D
Úžasný jsi tady ty. Jdu do práce.

Ani ne za minutu přišla odpověď.

Theo: Nevím, co to znamená, ale dobře. :D
Úžasný úplně nebudu, ale i tak děkuju. :)*
Dobře, možná se tam uvidíme.

Kiara: To máš fuk. :D
Mlč, já tady určuju, jaký jsi.
Že mě to vůbec nepřekvapuje. :D

Theo: Fajn. :D Už mlčím. :D
Nemělo by. :D Budu tě z dálky hlídat před úchylama. :D

Kiara: V tom případě mě chraň hlavně před sebou.
A nebo víš co? Před sebou ne. Před kýmkoliv, jen ne před sebou.
Chci tě v každé své volné chvíli. Chci všechno, co mi můžeš dát, Theo.

Theo: Máš to mít.
Opatruj se moje sladká Foxie. :*

Uculovala jsem se, jako úplný blbeček.

Kiara: Těším se na to.
Ty taky, můj dráčku. :*

Tenkrát jsem slovo "dráčku" použila kvůli tomu, jak se ke mně v noci choval a "draku" mi přišlo moc tvrdé. Vůbec jsem netušila, že se po přečtení té textovky v šoku málem vyboural. Zjistila jsem to až později. K tomu se dostaneme.

Pak jsem telefon položila, protože jsem se musela začít chystat do práce. Když jsem u toho nad těma textovkama přemýšlela, neznělo to úplně jako kamarádi, ale asi jsem chtěla, aby se ke mě choval takhle. Ne jen jako k matraci. Bylo to příjemnější. Už jsem se v sobě nevyznala. Když šlo o Thea, zrazovalo mě tělo i myšlenky. Každopádně jsem chtěla, aby mi to ten den v práci vážně slušelo.

Když jsem přišla za bar, už tam byla Mulan. Cestou sem jsem každého zdravila a celou dobu ze sebe nedokázala setřást ten přiblble spokojený úsměv. "Sakra, holka! Tobě to dnes sekne kruci!" pochválila mi Mulan můj zjev.
Totiž zrzavé vlasy vyčesané do vysokého ohonu s punk boulí z ofiny, černé kožené legíny a samozřejmě teda pracovní tílko s logem dračí hlavy, ale jinak jsem měla červené tílko s výstřihem. Dokonce jsem si namalovala černé kouřové stíny, nalepila řasy a namalovala si pusu na rudo. Prostě jsem se vyfikla, snad jako nikdy. Boty jsem měla černé kotníkové kozačky bez podpatku, jinak bych tam za celou tu noc za barem umřela.
"Díky zlato," uculila jsem se.
Mulan si mě chvíli podezíravě prohlížela. "Sekla jsi ho," zkonstatovala nakonec.
"Asi třikrát." Úsměv mě neopouštěl.
"Sláva všem bohům!" vykřikla a já se musela uchechtnout. Pak už jsme se pustily do příprav na provoz.

Už přicházeli první lidé, když jsem za sebou zaslechla: "Kde mám tu svojí oblíbenou zrzku?" To byl majitel, Gregor. Vždycky byl takhle sdílný a rád flirtoval, ale nikdy nebyl oplzlý, proto jsem ho měla tak ráda. Navíc to byl spravedlivý a hodný šéf. Snad nikdy se neopozdil s výplatou.
S úsměvem jsem se otočila. "Nemám páru."
Zazubil se. Byl to pán kolem čtyřicítky a černé vlasy mu už pomalu šedivěly. Měl hodně tmavě hnědé oči, skoro černé, ale na tváři vždy upřímný úsměv. Nebo škodolibý úškleb. "Připrav mi, prosím tě, do vipka dvě lahve Glenn McCanna a něco k zakousnutí. Přijde mi důležitá návštěva," řekl a mě bylo hned jasné, kdo si poručil zrovna tuhle whiskey.
"A že vím kdo?" zazubila jsem se.
"Myslím že víš. Tak se čiň." Vlídně se usmál a odešel do kanclu. Tak vzácná návštěva říkáš.

Akorát jsem na stůl přinesla občerstvení z kuchyně, když se kolem mě rozlinula příjemná vůně něčeho sladkého a lesa. Pomalu jsem se narovnala. Stál přímo za mnou.
"Tenhle výhled bych prosil každý den," ozvalo se.
S úsměvem na tváři jsem se otočila, ale jaksi mi uvázl dech v hrdle. Měl na sobě černé kalhoty a černou košili. A ta hodně zvýrazňovala jeho svaly.
Panebože, pomáhej mi!
Nikdy mě nikdy nikdo nepřitahoval tak, jako on. Stačil jen jeho pohled a padla bych mu k nohám. Tohle nebylo normální.
Taky se zasekl a zrentgenoval mě pohledem. "Moc ti to sluší," usmál se.
"Děkuju, tobě taky." Přišel blíž. "Hlavně mě tady nelíbej, Theo," řekla jsem mu rychle, protože mi bylo jasné, že to je přesně to, co chce udělat. Úplně mu to vyzařovalo z výrazu. Teda nejen to.
"A proč ne sakra? Víš jakou mám na to chuť?" řekl nespokojeně. Znělo to, že nemluví úplně o líbání, ale nechala jsem to být.
"Protože jsem v práci, zlato. Sedni si, Gregor za chvíli přijde," usmála jsem se pokynula mu k pohovce, kterou kolem dokola lemoval drak. Jako kdyby ji hlídal.
"No dobře a můžeš mi nalít?" zazubil se a sedl si.
Protočila jsem oči a nalila mu whiskey. "Neumíš to snad sám?" zeptala jsem se uštěpačně.
"Umím. Ale mám rád, když se o mě stará krásná zrzka," pronesl a napil se s pohledem nalepeným na mně. Myslím že jsem právě zrudla až do prd...
"Theodore!" ozvalo za mnou a já děkovala všem bohům. Uhnula jsem stranou, aby se mohli přivítat.
"Čau, Gregore," pozdravil ho Theo s úsměvem.
"Doufám, že se ti moje barmanky líběj," pronesl Gregor a objal mě kolem ramen.
"Tahle obzvlášť," řekl Theo a propaloval mě pohledem.
Bylo vidět, že se mu Gegorovo chování nelíbilo. Žárlil snad? Ano, dost.
"No super. Tak Kio, dneska máš na starosti vipko ty a pořádně se mi tady o Thea postarej, když budu pryč," přikázal mi šéf a já se málem zakuckala. Kdyby tak věděl, jak jsem se o Thea starala předchozí noc. I on se tvářil mírně pobaveně a v očích se mu opět zvláštně zablýsklo. Myslel na to samé, co já.
"Spolehni se šéfe, postarám se o něj jak nejlépe umím," řekla jsem v tiché výzvě a ještě k tomu jsem na blondýna mrkla, což Gregor nemohl vidět.
Theovi zacukaly koutky. "Těším se," řekl s neznatelným pokynutím hlavy. Poté jsem se radši otočila a vrátila se za bar, tohle bude těžká noc.

A taky, že sakra byla.
Když pominu ty lišácké a všemonitorovací pohledy od Thea, tak bylo narváno k prasknutí. Otáčely jsme se s Mulan za barem jako pominuté a zakrátko jsme nalévali dokonce do mokrých skleniček. Tak tak, že jsme stíhaly a já k tomu všemu musela ještě lítat do V.I.P zóny, abych doplňovala zásoby whiskey. Vypili čtyři lahve! Čtyři! Gregor se už motal, jako při slalomu a Theodor byl dokonale střízlivý. Vážně. Absolutně jsem to nechápala. To si dal koks, nebo co?
Akorát jsem se vracela k baru, když mi přistál plácanec na zadku. "Sakra, to je mi ale prdelka," ozvalo se zamnou a já bych to zcela ignorovala, kdyby mě ten dotyčný nepopadl za boky a nepřitáhnul k sobě. Bylo mi to extra nepříjemný. "Co pak děláš po práci, hm?" zeptal se ten slizoun a já se od něj odtrhla.
"Nic, co by tě mělo zajímat. Dej si odchod," houkla jsem po něm a chtěla se vydat zpět k baru.
Stihla jsem udělat jen jediný krok a chytil mě za nadloktí.
"Ty co odmítají mám nejradši," zavrněl a nakláněl se ke mně. Zase jsem se mu vytrhla a postavila se mu tváří v tvář. Byl to nějakej černovlasej týpek. Víc jsem ho nezkoumala.
"Hele, myslím, žes to dneska přehnal s chlastem. Dej si voraz." Fakt jsem na něj neměla náladu a ani čas, ale on mi zastoupil cestu. Kolem nás se rozprostřeli jeho kámoši s pobavenými výrazy. Začínalo mi být úzko.
"Ale ale. Nebuď tak nepříjemná lištičko. Trochu se pobavíme," ušklíbl se a vzal mě za bradu.
"Nepobavíme. Mám práci. Dělám tu barmanku, víš? Ne kurvu. Jestli si chceš zapíchat jdi o dům dál." Doslova, vedle byl bordel.
"Nechci žádnou špinavou děvku, ale tebe kotě. Ovšem pokud na tom trváš, klidně bych ti zaplatil, kdybys mě pustila mezi ty svoje krásný nohy."
"Jsi odpornej. Nech mě na pokoji." Vážně jsem chtěla odejít, ale nepustil mě.
"Já si vždycky vezmu to, co chci. Buď po dobrým nebo po zlým. A tebe chci. Chápeš?" zavrčel.
Byla jsem už opravdu vyděšená. Ale v tu chvíli se za mnou ozval známý hlas. "Myslím, že dáma řekla jasné ne."