Osudová přitažlivost

16. U Thea 🐉

Sundal mi bundu z ramen a pak mě chytil za ruku. Vedl mě do koupelny, kde pustil vodu do vany.
S úsměvem jsem se otočila k zrcadlu a sundala si náušnice. Hodila jsem očkem po mé tváři, kde přistála ta prvotřídní facka. Už začínala splaskávat. Rozpustila jsem si vlasy a všimla jsem si, že Theo je opřený o vanu a pozoruje mě v odrazu zrcadla. Stydlivě jsem se zaculila.
"Ta tvář už vypadá líp," zkonstatoval s velice podmračeným výrazem. Ještě v něm pulzovaly zbytky vzteku.
Totiž ano, bylo mi jasné, že jsme se rozhodně sblížili a o normálním kamarádství mezi námi nemohla být řeč, ale bylo nutné, aby tomu parchantovi udělal z xichtu rajčatovej salát? Vždyť by si na mě nic nedovolil před tou hromadou lidí a kdyby mě chtěl odtáhnout pryč, rozhodně bych se bránila a u vchodu navíc stály vyhazovači. Jak už jsem se začínala uklidňovat, rozleželo se mi to v hlavě. "Taky si říkám." Hodila jsem po něm lehký úsměv. "Máš tu prosím nějaký hřeben?" Nutně jsem ho potřebovala.
"První šuplík," řekl a začal se svlékat. Můj ty Kriste, pomáhej mi!
S hřebenem na půl cestě k vlasům jsem s pootevřenou pusou zírala na toho nejkrásnějšího chlapa pod sluncem, jak se svléká. Už měl na sobě jen kalhoty, hodně, hodně nízko.
Najednou se naše pohledy střetly. Jeho oči se zase podivně leskly. Na tváři se mu objevil úšklebek a já rychle zamrkala a mermomocí se snažila věnovat jen svým vlasům. Dívala jsem se jen na sebe, ale pohled mi stejně ujížděl k Theovi, který se ke mě pomalu přibližoval.
Chůzí lovce. To tělo. To tělo kurva kriste! Jen si sundal tričko, byla jsem jako třináctiletá fanynka Justina Biebera. Nepoznávala jsem se.
Chtě nechtě jsem Thea nakonec hypnotizovat začala. A došel mi vzduch. Podlamovala se mi z něj kolena. Uličnicky se culil. Jasně , že to poznal. Parchant jeden! "Ukaž," vzal mi hřeben, který se mých vlasů ještě skoro nedotknul, "učešu tě." A doopravdy to začal dělat.
He? "Od kdy umí chlap, jako ty, česat holce vlasy?" Prosím, ať nemá dceru sakra.
"Od tý doby, co má mladší ségru," odpověděl klidně. Snažila jsem se o nenápadný oddych. "Proč? Co sis myslela?"
Neúspěšně. Sakra. "Ehm, totiž. Vlastně nic. Ani nevím." A řečník ze mě taky nebude. Paráda fakt.
"Nelži mi tady, Kio. Řekni co sis myslela."
"Já, ehm," zrudla jsem, až vy víte, kde, "myslela jsem, žé... prostě. Achjo." Bylo mi tak trapně, tak strašně trapně.
"No tak fajn. Víš co? Teď to neřeš. Svlíkni se na a nalož do vany. Řekneš mi to jindy," povzbudivě se usmál, otočil si mě čelem a vlepil mi jemný polibek na spánek.

Teď jsem nevěděla, jestli se uklidňuju, nebo se mi srdce zbláznilo z jeho těsné blízkosti. Dala jsem mu pusu na hrudník a přitulila se. "Ty nejdeš se mnou?" zafňukala jsem na oko. Chtěla jsem, ať jde se mnou do vany. Chtěla jsem se tam k němu přitulit a umřít tak.
"Něco si vyřídím a přijdu." Pak přišel chlad. Teplo jeho těla bylo pryč. Frustrovaně jsem si povzdechla a vlezla si do horké vody.

***

"Kio, no tak," zaslechla jsem najednou.
To ne! Zděšením jsem se narovnala tak prudce, až vycákla voda ven. "Já usnula," vyhrkla jsem, ale Theodor se jen potutelně usmíval. "Co?" Nakrčila jsem nos.
"Jsi sladká když spíš. Ale pohodlnější to bude v posteli." Dlouze jsem vydechla. To jsem pěkně pokonila. Theo už čekal s ručníkem v ruce u vany a tak jsem vstala a nechala se od něj zabalit jako sushi rolka. Líbnul mě na temeno hlavy. "Tak pojď. Přichystal jsem ti něco na spaní."

V ložnici na posteli čekalo jeho tričko. Musela jsem se usmát. "A co kdybych," vyzývavě jsem se na něj otočila a nechala ručník, aby mi sjel, "spala nahá?" Zaklonila jsem hlavu, abych mu vůbec viděla do očí.
Měl rozšířené zornice a rychleji dýchal. "Já myslel, že jsi unavená," řekl chraplavě a začal mi prsty přejíždět od krku na hrudník a zpět.
"Byla," zamrkala jsem řasami a položila mu dlaně na vypracovanou hruď. "Ve tvojí blízkosti je spánek ztráta času," dodala jsem koketně a víc už Theo nepotřeboval. Popadl mě do náruče a hodil, a vážně doslova hodil, se mnou do postele. Líbilo se mi to, spokojeně jsem se usmála.
"Ty se mi snad jenom zdáš," zavrněl a začal mě líbat.
"Máš kalhoty a já jsem úplně nahá. To není fér," postěžovala jsem si na oko.
"Velice rád ihned vyrovnám skóre." A kalhoty letěly vzduchem.
Uculila jsem se a přitáhla si ho k sobě. "Tak je to lepší," zašeptala jsem a vrhla se na jeho rty. Tak trochu jsem do toho vkládala tu frustraci z útoku, potřebovala jsem ho, abych věděla, že je zase všechno v pořádku. Jeho přítomnost i doteky na mě působily uklidňujícím dojmem. Při polibcích rukama objevoval a laskal celé mé tělo a já slastně vrněla. Když do mě prstem vjel, nahlas jsem zavzdychala.
"Ty mě vážně moc chceš co?" pronesl ochraptěle.
"Ani netušíš."
"To je dobře, protože já tebe taky." S těmi slovy si mě hrubě vzal a já po chvíli křičela slastí při jeho zběsilém tempu.
Chudáci sousedi pod námi.
Nehty jsem zarývala do jeho zad s takovou vervou, že po nich zůstaly stopy. Po několika minutách jsem opět pocítila již známé elektrizující chvění a za pár sekund se celé mé tělo svíralo v obrovské síle orgastických vln, které na malý moment pohltily i mou mysl. Zakousla jsem se mu do ramene, když mě orgasmus málem vyšvihnul do sedu.
Theo mě se svým vyvrcholením následoval a poté mi zrychleně oddechoval do krku. "Pomalu ale jistě se stáváš mojí novou drogou, Foxová," řekl mi, když jsme se oba trochu zklidnili a já začala zase normálně vnímat.
"Ty mojí už jsi. Tohle je zcela jistě moje nová závislost," odpověděla jsem popravdě, načež se Theo samolibě usmál a slezl ze mě. Pohlazené mužské ego.
"Ach bože." Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, tím se mi dech konečně úplně uklidnil. Otočila jsem se na bok a kochala se pohledem na spokojeného Theodora.
Kdybych měla porovnávat oproti události před deseti lety, což se nedělá, ale kdybych měla, tak se Theo přímo mistrně vypracoval v umění sexuálních praktik. Nebo spíš vyrostl a s ním vyrostl... No zkrátka i něco jiného. Už tenkrát jsem ho milovala, ale to jsem byla malá nezkušená holka. Né, že bych za těch deset let nabrala nějak extra moc zkušeností, ale vzhledem k tomu, co se mnou dokázal teď udělat, bych řekla, že to porovnat dokážu dost objektivně.
Byl to bůh. Zkurvenej bůh sexu a já si nebyla jistá tím, co k němu vlastně cítím. O tomhle bych měla přemýšlet, ale bez něj, protože jeho těsná blízkost mi útočila na všechny smysly.
"Vážně by mě zajímalo, nad čím teď přemýšlíš." Sakra, ani jsem si nevšimla, že se na mě díval.
Cítila jsem, jak jsem rudla. "Nad tím, jak byl můj sexuální život bez tebe smutný," řekla jsem poloviční pravdu.
Uchechtl se. "Byla jsi deset let ve vztahu. To to byla taková nuda?"
Achjo, vážně typický chlap. "Ani netušíš," odsekla jsem podrážděně.
"No...," převalil se na mě, "tak ti trochu rozšíříme obzory. Co říkáš?" A o tom, co se dělo pak, se skoro stydím mluvit.

Moje milované čtenářky.
Mám tvůrčí krizi, vážně.
Do psaní se musím nutit a tak nějak nevím, o čem přesně psát. :/
Takže bych vás chtěla poprosit o shovívavost, když kapitoly nebudou přibývat tak často, jak je u mě zvykem. :/
Týdně se pokusím alespoň o dvě, ale nic nechci slibovat.
Nějak jsem se po těch sedmdesáti kapitolových vlkodlacích zasekla. :(
Prosím, mějte se mnou trpělivost. :/