Osudová přitažlivost

23. Fathir a Teresa 🐉

Pomohla jsem Kate uklidit veškeré knížky jak po mně, tak i po ostatních a poté jsme zamkly knihovnu a vydaly se na cestu k její matce. Kate jí cestou zavolala a shrnula jí přibližně, co se děje. Podle toho, co pak říkala, tak její maminka, Teresa, nic nenamítala a právě naopak svou dceru pobídla, ať sebou hne. Netušila jsem proč, ale hádala jsem, že se to brzy dozvím.
Katiny rodiče bydleli na konci města v rodinném domě. Vypadal krásně. Byl temně zelený s červenou střechou a po zdech se plazily břečťany. Prošly jsme velikou zahradou ke vstupním dveřím, u kterých byla socha draka. Tu jsem zkoumala asi více, než by bylo zdrávo. Přibližně metr vysoká, kamenná. Mohutný drak s ostny na hlavě a na konci ocasu, seděl vzpřímeně s klidným výrazem. Měl čtyři končetiny a ocas vzorně složený kolem sebe na zemi. Křídla měl stažená a hlavu mírně skloněnou, jako kdyby se snažil nenahnat strach. Jeho veliké oči se upíraly někam do prázdna, ale zle nevypadal. Sálala z něj moudrost a majestátnost.
"To je socha mého manžela," ozvalo se přede mnou a já se rychle otočila za hlasem stařenky naproti mně, "je od dračího sochaře Zacherise. Je nejlepší." Vlídně se usmála a podala mi ruku. "Dobrý večer, jsem Teresa Smith - Tagorion. Maminka Kate."
"Dobrý večer, moc vám děkuji, že jste si na mě udělala čas i takhle pozdě. Jmenuji se Kiara. Kiara Foxová." Podám jí ruku.
"Pojďte dál holky, je pěkná zima. Fathir připravil kávu i čaj na zahřátí."
Fathir. Katin otec. A další drak.

Usadím se v obývacím pokoji v pohodlném křesílku a pozoruji čipernou stařenku naproti mně. Zrovna za něco hubuje Kate, ale já jí přestanu vnímat, jakmile do místnosti vstoupí vysoký postarší muž s nepřirozeně zelenýma očima a tácem s hrníčky v ruce. Má snědou kůži a černé vlasy, proto je již na první pohled znát, že ty oči nejsou běžná věc. Okamžitě si vzpomenu, jak výrazné oči má Theo a dokonce se mi i zasteskne, ovšem hned se to smísí s nejistotou.
Ta se u mě bude k drakům už nejspíš pojit navždycky. Myslela jsem si. Asi nikdy nepochopím, jak jsem mohla být tak nevšímavá. Jejich rysy jsou tak do očí bijící, i když mají svou lidskou podobu. Jsou okouzlující a vyzařuje z nich určité tajemno. Navíc u někoho, kdo měl tak tmavou kůži, byly zelené oči až nepřirozené. A navíc skoro zářily. Jako dva smaragdy. 
"Dobrý večer, ahoj zlato," pozdraví hlubokým hlasem, položí tác na stůl a líbne Kate na tvář.
Normální rodina. Problesklo mi hlavou.
"Dobrý večer." Vstanu. "Jsem Kiara Foxová." Natáhnu k němu ruku, i když se stále bojím, slušné vychování vyhrává.
"Fathir Tagorion. Moc mě těší." Když jsem se podívala do těch prazvláštních očí, naběhla mi husí kůže. Z něj to teda doslova vyzařovalo. Pokusím se o úsměv a oba se posadíme. Nesměle se natáhnu pro jeden hrníček. Jsem lehce promrzlá. "Nutno dodat, že v Rumunsku jste už skoro celebrita," řekl najednou a já se skoro utopím v kafi.
"Co prosím?"
Fathir se pobaveně zasměje. "Vyvolená naším princem Aramorem, důvod proč ho král Hagerion vydědil. To se rozkřikne rychle," pronesl pobaveně a napil se ze svého hrnku.
"Promiňte mi, ale nerozumím. Vyvolená?"
Fathir chtěl něco říct, ale Teresa mu skončila do řeči. "Postupně, Fathire. Ta chudinka musí mít hlavu jako pátrací balón. Vydrž." Její muž překvapivě zmlkne a pokyne své ženě rukou. "Nuže drahá, popište mi své pocity, když jste se dozvěděla o existenci draků, prosím," pronese Teresa mile, ale já přeskočím pohledem na Fathira a zase zpět.
Ten pochopí. "Mám ještě nějakou práci, kdyby něco, stačí vyslat myšlenku, drahá."
"Jistě." Líbne jí na čelo a odejde. Myšlenku?
"Doufám, že jsem ho neurazila," pípnu, ale když já nebyla v jeho blízkosti schopná začít mluvit.
"Vůbec ne. Později se dozvíte, co si zažil semnou. Je zvyklý. Chci vám pomoci se s tou skutečností vyrovnat, ale musíte se mi pokusit zcela otevřít. Musím vám říct, že draci dokáží trpět neuvěřitelným strachem, pokud jde o jejich milovaného. Jsou známy i případy, kdy se utrápili. A já předpokládám, že jste od prince Aramora neodešla zrovna dobrém, takže pokud byste se k němu chtěla vrátit, musíme s tím pohnout." Prince. Na to slovo se zvykalo těžko.
"Já se s ním ale nerozešla," řeknu překvapeně, "proč by se měl trápit?"
Teresa mávne rukou. "Věřte mi, ať jste řekla cokoli, myslí si to. A drak dokáže smutkem zemřít."
V tu chvíli mi strašně zatrne a dojde mi dech. "Proboha." Probudí se ve mě pocit chtít za ním ihned běžet. Drak nedrak. Zemřít přece nemůže!
"Zase klid, to utrápení chvíli trvá. Teď bych spíš řekla, že má panický strach, že o vás přišel a hledá vás. Ale teď se musíme soustředit na to, aby jste jeho podstatu přijala, protože sama chcete, ne pod nátlakem strachu o něj."
Jelikož jsem už málem vystřelila do stoje, zase se normálně usadím a snažím se zklidnit.
"Takže, ty vaše pocity," zeptala se opět.
Chtěla jsem se jí zeptat, jak to všechno ví, ale vzápětí mi došlo, že její manžel je přece taky drak.
Určitě si spolu prožili své. "Nejdřív jsem tomu nechtěla věřit. Nechápala jsem, jak možné, že bájní draci existují. Nikdy jsem na ně nevěřila, byla jsem zmatená. Bála jsem se. Panikařila jsem. Muž se kterým chodím... se dokáže proměnit v obrovského okřídleného ještěra z pohádek a filmů. To je přece nad lidské chápání... jak?" vysypala jsem ze sebe poněkud frustrovaně.
"Ano, z počátku se to zdá jako holý nesmysl. Jako nějaký špatný sen. Je to neuvěřitelné a nedává to smysl. Člověk má v tu chvíli pocit, že se mu hroutí svět. Ten svět, ve kterém doteď žil a realita kterou znal, jsou vlastně úplně jiní. Celé je to nahnuté a jednomu by z toho skoro přeskočilo. Chce se vám utéct někam daleko... daleko od něj. Daleko od té nesmyslnosti," řekne Teresa.
Kdybych už neseděla, přesně tohle je ta chvíle, kdy bych si překvapeně kydla na zadek. Přesně to vystihla to, jak se cítím. "Ano," vydechnu. "Přesně tak."
"Jenomže to je to nejhorší, co můžete udělat. Utéct před problémy. Musíte se jim postavit čelem. Navíc tohle není problém, ale realita. A před tou se utéct nedá. Věřte mi, já se o to pokusila a málem to skončilo katastrofou." Hltám každé její slovo. Jít sem byla ta nejlepší volba dneška. "Dovolte mi, abych vám řekla, jak jsem to měla já s Fathirem." Jen jsem přikývla. To mě zajímalo. "Když jsem ho poznala, ani z daleka jsem nic netušila. Zamilovala jsem se, tak jako vy. Fathir mě po nějakém společném čase odvezl na odlehlé místo a tam mi prostě oznámil, že mi musí něco říct. Hlavně, ať se ho prý nebojím, že mi nic neudělá. A pak se proměnil. Prostě se najednou proměnil v obrovského zeleného draka. A víte, co jsem udělala já?" Zakroutím hlavou. "Utekla jsem. Sebrala jsem se a utekla ze země. Rok jsem se z toho dostávala a cestovala po světě, až jsem skončila v Rumunsku. Napadlo mě si nakonec o dracích něco zjistit. V Rumunsku je mnohem víc informací, než zde. Našla jsem tam to, o dračím smutku. Když mi to všechno došlo, málem bylo pozdě. Fathir beze mě ztrácel chuť žít. Tisíckrát jsem si nadávala, že jsem opustila někoho, koho miluji a prosila Boha, aby mi ho tu nechal. Vyslyšel mě. Ale bylo to za pět minut dvanáct. Vyprávím vám to proto, abyste neudělala stejnou chybu jako já. Neopouštějte někoho, koho milujete, jen proto, že se bojíte něčeho, co neznáte. Naopak se to snažte poznat. A věřte," dokončila svůj monolog sladkým úsměvem a napila se. "Musíte věřit. Draci jsou moc milá stvoření," dodala ještě.
Já mlčela. Nevěděla jsem, co na to říct. Jak může člověk věřit v něco, o čem si doteď myslel, že ani neexistuje? Odpověď byla ale jasná. 

Tím, že to uvidí na vlastní oči.