Osudová přitažlivost

27. Hádka a její následky 🐉

"Aramore," oslovím ho po nějaké době. Přišlo mi, že Aramor sedí k téhle podobě prostě víc. Drak Theodor je ultra divný, ale drak Aramor? Jo, to už zní jinak. Zvedne čumák. "Začíná svítat," opomenu světlající oblohu.
Jak se zvedne, aby se rozhlédl, ukáže se mi v celé své výšce. Páni! Je obrovský! "Pojeďme domů, než tě tu někdo uvidí," pousměju se. Drak kývne a v tu chvíli z něj začnou vyprchávat zlatavé jiskřičky, až se to rozprskne a přede mnou najednou stojí blonďatý Theo, kterému vyhasíná světlo v hrudi.
Jo a je úplně nahatý.
"Zvládla jsi to úžasně," vydechne překvapeně.
Pomalu se, opírajíc o strom, zvednu. "Já ti říkala , že neuteču." Vděčně se usměje a začne se oblékat.

Když sedíme v nastartovaném autě, zeptá se mě, kam chci odvést. "K tobě, jestli ti to nevadí. Nevím jak bych Stacy vysvětlovala to mokré oblečení."
"To je ale blbá otázka. Prej jestli mi to nevadí. Pf." Začne vyjíždět. "Já tu děkuji všem bohům, že jsi neutekla a ty se mě ptáš, jestli mi nevadí, když pojedeš ke mně."
"Ale no tak. Vždyť bych se v tom lese ztratila," pronesu pobaveně a Theo se zasměje. V hloubi duše se ovšem stále vyrovnávám s tím, co jsem viděla.

***

"Dám si vanu," řeknu, když přijdeme k němu.
"Jasně," usměje se.
V koupelně se bůh ví proč zamknu.

Horká voda mi pomohla na nervy. Vylezu jen v ručníku, protože spát v mokrém prádle asi není nejlepší nápad. Rozvěsím ho radši po koupelně, aby uschlo. Nic jiného tu nemám.
Přijdu do ložnice. Theo leží na posteli jen v trenkách. Nasucho polknu. Tohle... to je prostě to nejpřitažlivější tělo pod sluncem. A já už věděla i díky čemu tak dobře vypadal. Bylo to zajímavé.
"Ehm, půjčil bys mi nějaké tričko na spaní?" pípnu nesměle.
Sjede mě pohledem. "A je to nutné?"
Kruci! Jak mu mám vysvětlit, že po tom, co se přede mnou právě proměnil v draka, nejsem schopná s ním jen tak spát? Prostě potřebuju čas abych to... abych to nějak vstřebala. Všechno.
"Theo," hlesnu jenom. Nemám tu odvahu mu to říct. Chudák si myslí, že je všechno v pohodě.
"V pohodě," řekne jenom a hodí po mně ze skříně tričko. Nemohla jsem si nevšimnout, jak se mi při pohybu vlní svaly. Tak, co to semnou ale je? Nechám ručník spadnout na zem a obléknu tričko. Theo mě pozoruje jako ostříž. "Mučíš mě," řekne ochraptěle a mně v tu chvíli naběhne husina po celém těle. Ale ne odporem. To vůbec ne. Ale tuhle barvu hlasu... tu já moc dobře znám. Je nadržený.
"Promiň, příště se převléknu v koupelně."
"Ne, to prosím ne."
Zazubím se a zachumlám se pod peřinu. Leží vedle mě a oba zíráme do stropu.
"Vážně je všechno v pořádku?" ozve se po chvíli.
"Skoro Theo. Skoro," hlesnu. Nebudu mu přece lhát. To nejde.
"Já to věděl," řekne vyčítavým tónem. To mě trochu naštve. On mi tu bude něco vyčítat?! Kvapem si sednu, obrátí na mě své modré oči.
"A co jsi čekal? Že po tom, co se přede mnou proměníš v draka budu hned v pořádku?"
Taky si naštvaně sedl. "Neměla jsi problém na mě sáhnout jako draka a teď ležíš metr ode mě, když jsem v lidské podobě. Tak co si o tom mám myslet? Nechápu tě."
Vyletím jako čertík z krabičky, vlastě z postele. "Proboha Theodore! Měníš se v obrovskou okřídlenou příšeru velkou jako dům, která má zuby ostřejší než piraňa a chceš po mně, abych byla hned v pohodě?! To nemyslíš vážně!"
Zvedne se. "Myslel jsem, že jsi to zvládla."
"To nebude ze dne na den, sakra. Celý život jsem žila ve lži. Musím to prostě zpracovat. Vůbec mi nerozumíš."
"Jo a ty nerozumíš mně," zařve a začne se oblékat.
"Kam jako jdeš?" vyjeknu.
"Nevím. Někam pryč." A s těmi slovy za sebou práskne dveřmi.
"Do prdele!" zařvu a skopnu stolek. On vážně nechápe to, že se člověk musí vyrovnat s dračí existencí. Možná Teresa neměla pravdu. Možná vážně potřebuju pryč, daleko od něj. Akorát si to právě způsobil sám, protože já to původně opravdu dělat nechtěla.

***

Probudím se ve své posteli. Nad ránem jsem totiž ve vlhkých věcech odešla z Theova bytu domů. Doopravdy jsem potřebovala pryč. Problém je ten, že dnes mám jít do práce, ale vážně se na to necítím. Vezmu proto telefon a volám Gregorovi.

"Čau Kio," ozve se vesele, ale já mu bohužel jeho veselý tón nemůžu opětovat.
"Gregore," hlesnu.
"Co se děje?"
"Vím pravdu o Theovi, o tobě a ostatních," přiznám ihned. Nemá cenu chodit kolem horké kaše.
Minuta ticha.
"Ale do dračí prdele. Nezvládáš to, co?"
"Nejdřív jsem myslela, že to dám. Ale s Theem jsme se pak pohádali a já... prostě potřebuju na nějaký čas pryč. Chtěla bych volno. Myslím, že mám nějaké hodiny navíc," řeknu a snažím se nebrečet.
"Vem si jak dlouho potřebuješ. Ale Kio, víš, že se Theo může-"
"Jo, o utrápení vím. Nebudu pryč dlouho. Jenom si to potřebuju srovnat v hlavě."
"Jasně, to naprosto chápu. A kam vlastně pojedeš?"
"Ještě nevím. Ozvu se. Děkuju."
"Nemáš vůbec za co. Já to vážně chápu. Dávej na sebe majzla, děvče. Nerad bych pak Thea zachraňoval."
"Jo neboj se. Ahoj."
"Ahoj."

Stacy jsem napsala jen zprávu, že se omlouvám, ale na nějakou dobu mizím. Že je toho na mě moc. Rozchod se Stevem. Návrat Theodora. Moc práce a žádný čas na sebe. Navíc jsem jí přiznala poloviční pravdu o hádce, která proběhla.
Odepsala mi, že i když je to dost narychlo, že to chápe a ať na sebe dávám pozor. A ať se hlavně ozývám. Dojalo mě, jak mi vždycky rozumí. Když se ptala kde a jak dlouho tam budu, napsala jsem, že ještě nevím a dám vědět.

Za rekordní čtyři hodiny už nastupuju do letadla směr Hong Kong. Stejně jsem se tam vždycky chtěla podívat. Theo mi za tu dobu asi padesátkrát volal a psal mi tucet smsek. Nezvedám, neodepisuju, vlastně to ani nečtu.
Potřebuju si vyčistit hlavu. Ode všeho. Na své stránky jsem napsala, že se omlouvám, ale z rodinných důvodů ukončuji šití na měsíc. Jo, odlétám na celý měsíc. Nutno poznamenat, že na to padly snad veškeré mé úspory, ale já věděla, že opravdu musím pryč.
Bylo mi to líto. Teresa mi kladla na srdce, ať hlavně neutíkám, že to není řešení, ale já jsem prostě nemohla vedle Thea jen tak dál žít, jakoby nic. Bylo to nad lidské síly a taky mě tak trochu odehnal on sám.
Navíc v Číně mají draka jako symbol, mohla bych se tam trochu... jak to jen říct? Sžít? Jo asi jo.
Navíc tam mají tu jejich Červenou uličku a ta mě vážně dost zajímá. Plánuju taky výlet lodí a návštěvu jejich restaurací. Poznám novou kulturu, jazyk a zvyky. Taky se chci projet rikšou a kouknout se do muzea kung-fu.
Inu, nudit se nebudu.
Další vyzvánění. Theo. Se slzami v očích to típnu. Ale rychle naškrábu textovku. Prostě mi to nedá. Musím se mu alespoň ozvat.

Kiara: Promiň Theo. Musím přemýšlet. Nehledej mě.

Poté vypnu telefon. Právě vzlétáme.